Tak byl dobyt Everest... Ale kým?

12. března 2018 v 13:05 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Od školních let všichni víme, tedy pokud jsme to jako nepodstatnou informaci nevytěsnili, že první lidé, kteří zdolali nejvyšší horu světa Mount Everest, byli novozéladský horolezec Edmund Hillary a jeho šerpa Tenzing Norgay. Stalo se tak 29. května 1953. Už se však nikde nemluví o výpravách, z jejichž zkušeností pozdější horolezci čerpali a z jejichž chyb se učili. Přitom v roce 1924 byl anglický horolezec George Mallory tak blízko... a dodnes zůstává otázkou, zda vrchol nepokořil jako první se svým společníkem právě on.

Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay v roce 1953.

George Leigh Mallory se narodil r. 1886 ve Velké Británii. Jak vzpomínají jeho známí a přátelé, již od raného mládí vylezl, kam mohl. Dokonce se traduje historka, že dorazil pozdě na přijímačky na Cambridge a brána již byla zavřená. Věrný své vášni, přelezl zeď školy a k překvapení všech zúčastněných, absolvoval přijímací pohovor i přes pozdní příchod. Během studií byl členem různých spolků a expedic, které slézali jak menší vrchoviny Skotska, tak i alpské vrchy včetně Mont Blancu.


Krátce po studiích se stal učitelem na soukromé Charterhouse School, kde mimo jiné vyučoval například mladičkého Roberta Gravese (spisovatel a poeta; v ČJ známé dílo Já, Claudius). V této době potkal i svou budoucí ženu, Ruth. Příliš společných chvil jim však přáno nebylo, krátce po svatbě prožil George svatební cestu sám v zákopech První světové války. Po konci války mohli být spolu, ale Georgovo srdce bylo rozpůlené. Půlka patřila Ruth, druhá jeho horolezecké vášni a nejvyšší hoře světa: Mount Everestu.

Roku 1921 již byl Mount Everest změřený, ovšem pouze zhruba, z dálky. Celá oblast Himalájí pak byla stále částečně terra inkognita. Proto se britský Alpine Club rozhodl vyslat do oblasti pár mužů, aby zmapovali oblast. Mallory byl jedním z nich. Uvědomme si také, že jsme v době, kdy se jednotlivé země předháněly o různá prvenství. Dobytí Mount Everestu se pak zdálo stále utopií, ale rozhodně by to byla událost, a kdyby na vrchu vlála britská vlajka…

O rok později se účastní další výpravy. Cíl je jasný: dobýt Everest. Tentokrát má i více zodpovědnosti, bohužel dochází k tragické události. Několik šerpů umírá pod lavinou, přesto expedice došla až do výšky 8 326 m. Výše se nedostávají. Nepřeje jim počasí, ani okolnosti. Mallory je navíc zdrcen tragickou událostí a rozhodne se, že už se bude plně věnovat rodině a na Everest se nevrátí.

Odhodlání mu vydrží dva roky. Roku 1924 dostává opět šanci dobýt nejvyšší horu světa. S blížící se čtyřicítkou tuší, že tohle může být jeho poslední šance. Ruth ho doma násilím nedrží, snaží se svého muže chápat a být mu oporou, věří mu, že až naplní svůj sen, už bude jen její. To ještě netuší, že Everest je chamtivá milenka, která se dělit nehodlá…


Tentokrát Mallory vsadil na dvě novinky - Andrew Irvina a podporu v kyslíkových bombách při závěrečném výstupu. Andrew Irvin (*1902) byl mladý statný student z Oxfordu, který sice neměl takové zkušenosti jako Mallory a ostatní v expedici, zato bývá popisován jako optimistický a přátelský s nadšením pro věc. Jeho hlavní výhoda však bylo technické zaměření a zručnost. Díky svým schopnostem dokázal kyslíkové bomby odlehčit, ne natolik, aby se vyrovnaly těm dnešním, nicméně ve výšce nad 7 400m se počítá každý gram, natož kilogramy.

Ráno 8. června byli Mallory a Irvin již sami v posledním táboře před závěrečným výstupem. Nadešel čas pokořit horu. Kolem poledního je naposledy spatřil v oblasti Second Stepu člen expedice Noel Odell, ten dorazil do jejich tábora, aby ho připravil na návrat, a v rozestupujících se mracích své dva kolegy naposledy zahlédne, než nadobro zmizí. Verze, kde přesně je Odell viděl, se různí - zda pod Second Stepem či již nad. Bohužel, mnoho zdrojů sází právě na tento skalní převis jako na osudný bod Malloryho a Irvinova výstupu. V tuto chvíli již vše zahaluje množství otazníků.

Během let se objevilo pár svědectví šerpů, kteří snad zahlédli Irvina, ovšem nikdy se je nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Jeho tělo dodnes nebylo nalezeno. Tělo samotného George Malloryho nalezla skupina horolezců, kteří cíleně prohledávali pravděpodobná místa zřícení, až v roce 1999. Jeho tělo bylo dle svědectví stále velmi dobře zachováno. Dle pár indicií se nabízí, že snad vrchol Everestu zdolali - Mallory přísahal, že na vrcholu nechá fotku své ženy, tu však u něho nenašli. Sluneční brýle měl pak v kapse, což by mohlo značit, že sestupovali již za šera. Zkušený horolezec jako on by neriskoval sněžnou slepotu sundáním brýlí za jasného dne. Ať už však vrchol pokořili či ne. Ať už sestupovali dolů s pocitem vítězů či zlomení zjištěním, že Second Step je nad jejich síly. Připomenu v tuto chvíli slova Edmunda Hillaryho (1919-2008), která jsou více než výstižná:

"Je mi milejší být první, který se po dosažení vrcholu vrátil dolů, než být jenom první, který byl úplně nahoře."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 12. března 2018 v 19:41 | Reagovat

O dobývání osmitisícovek byl kdysi seriál v televizi, jako turistu, který leze jen na dvoutisícovky, kde není sníh, mě tyto výkony fascinují.
Ty nejlepší dnes už ani neuspokojí "jen" zdolání vrcholu, ale hledají prvovýstupy - trasy, kudy ještě nikdo nešel, a nad použitím kyslíku ohrnují nos.

Bohužel riziko je obrovské a člověk je zde hříčkou přírody. Na Nanga Parbat přišlo o život velké množství Němců, výprava Francouzů, kteří první zdolali Anapurnu, skončila omrzlinami a amputací prstů, své oběti má každá z těchto nádherných hor.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 13. března 2018 v 16:02 | Reagovat

[1]: Ano, riziko je obrovské a sama obdivuji osobnosti, které jsou schopny léta trávit tréninky a překonávat vlastní síly jako například dnes notoricky známý R. Messner.

Na druhou stranu mě děsí komercializace tohoto "sportu". Mont Everest se v posledních letech mění na dálnici turistů, kteří si prostě zaplatili výstup aniž by měli v mnoha případech patřičné zkušenosti. Pak takové výstupy končí zbytečně tragicky, vzpomeňme například úmrtí 11 lidí na K2 r. 2008 či Everest a r. 1996. Ano, zemřít tam může i zdatný a zkušený horolezec, ale moderní trend nezkušených turistů ohrožuje jak jejich životy, tak životy druhých.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama