Courtney Cole - Verum

6. března 2018 v 15:13 | Eleanor |  Čtenářský deník
Dva roky. Dva dlouhé roky čekali čtenáři, které pohltil život Cally Price, aby se dozvěděli, jaké tajemství ji pronásleduje. V prvním díle s názvem Nocte nastínila autorka Courtney Cole tragédii, kterou si prošla mladá dívka Calla. Tragédii, z níž se snažila vzpamatovat za pomoci svého bratra Finna a tajemného Darea DuBray. Ovšem konec prvního dílu nám ukázal, že otázek stále přibývá a odpovědi si měli čtenáři utvořit sami. Ano, na konci prvního dílu byla výzva k hlasování, jak bude kniha pokračovat. Vlastně jste na odkazu nedělali nic jiného, než náhodně klikali na magické symboly, z nichž autorka následně sestavila druhý díl. Vskutku zajímavý nápad, ale může to fungovat? Neudělá to z druhého dílu něco úplně jiného? Není tato forma hlasování spíše přiznáním autorky, že nasadila laťku příliš vysoko a teď neví, jak dál?


Na začátku druhého dílu s příznačným názvem Verum (lat. pravda) se dozvídáme, co se vlastně přihodilo té osudné noci, kdy se stala autonehoda, kterou si hlavní hrdinka klade za vinu. Vzpomínky se náhle vyjasní a Calla ví. Přinejmenším si alespoň myslí, že už ví. S Dareem odjíždí na rodové sídlo její babičky do Anglie, kde vyrostla její tragicky zesnulá matka. Toto místo jí má pomoci se z tragédie vzpamatovat a přivést ji na jiné myšlenky. Ovšem nepřístupná aristokratická babička Eleanor, ani podivínská chůva na penzi Sabine, jí příliš nepomohou. Spíše naopak. Calla se cítí sama a čím dál tím víc zmatená. Když ke všemu připojíme neustálé halucinace v podobě jejího bratra Finna, ducha přízračné ženy, která ji ohrožuje ve snech, neznámého kluka v šedé kapuci, který se ji snaží stále někam dovést, a k tomu všemu ještě Cally neustálý pocit ohrožení a nedůvěru v Darea, máme z toho všeho pořádně creepy koktejl. Nevzpomíná si proč, ale tuší, že toto sídlo má ještě víc tajemství než na jaká by narazila doma v Americe. Čtenář, který se snaží pravdu nalézt spolu s Callou pak na konci zjišťuje, že skutečnost může být ještě děsivější než sny a představy.

Dva roky jsou dlouhá doba na to, pamatovat si všechny detaily textu. Obzvláště pak tak složitého a zamotaného, jaký nabídla kniha Nocte. Prvních pár stránek z knihy Verum, kde se autorka snaží připomenout a vyjasnit dění, kolem kterého se točí první díl, sice paměť trochu povzbudí, ale určitě je lepší si první díl přečíst znovu. Kromě těch pár stánek je totiž vše úplně nové. Jediné retrospektivy, které ve Veru najdeme jsou ty, které se snaží objasnit minulost a zodpovědět aktuální otázky Cally, nic však neodkazuje zpět na Nocte.

Courtney Cole nemá absolutně žádnou snahu první díl připomenout, vlastně to místy působí, že píše úplně novou ba samostatnou knihu. Snad je to i vlivem její ankety, snad i nedostatkem inspirace na neustálé si hraní s myslí čtenáře a potažmo i samotné Cally. To se bohužel odráží i v ději. Ačkoli má menší rozsah než první díl, tak těch 263 stran je stále příliš. Ze začátku je to zábavná hra, podobná té v Nocte. Když se však pasáže neustále opakují, tak i to neutuchající Cally zoufalství a točení se na místě začne nudit. Ano, Calla prodělala trauma. Ano, kniha je náhledem do jejího zamotaného světa, kde se snaží marně rozpomenout na to, kým byla a co zapomněla z minulosti své rodiny. Nicméně nebyl přesně o tomto i první díl? V prvním díle jsme se dostávali střídavě i do mysli Finna, jejího bratra a vyjasňovali jsme si jejich vztah, což bylo oživující a poskytovalo zajímavý kontrast mezi zdravou a "nemocnou" myslí. Bohužel, druhý díl cokoli takového postrádá. Jediným světlým bodem jsou její občasné hovory se zesnulým bratrem, kdy Finn má, i když pouze v její mysli, zábavné sarkastické připomínky.

Sama Calla bloumá mezi světem duševní poruchy a skutečností, její vztah s Dareem je vlastně stále stejný jako na konci prvního dílu a jakékoli jiné postavy tam hrají pouhá camea, která navíc působí velmi nevěrohodně. Vykreslování vedlejších postav zkrátka není autorky silná stránka. V prvním díle autorka dokázala, že má talent na to, vymyslet originální zápletku a vžít se do pomatené mysli, stejně jako do mysli člověka, který prodělal těžkou ztrátu. Nyní se však zdá, že v druhém díle už autorce došly síly a neví, co vlastně psát a jak tohoto talentu náležitě využít. Slíbené odpovědi nakonec čtenáři vyjeví, během pár stránek na konci knihy tak rychle, jakoby se snažila strhnout hodně nepříjemně nalepenou náplast.

Pokud vás tedy před lety zaujal první díl Nocte a netrpělivě očekáváte odpovědi na otázky, vězte, že je dostanete. Nicméně předtím si vychutnáte dlouhé zmatené pasáže bez náležitého děje, které budou místy absurdní, místy stále se nesmyslně opakující a místy budete mít chuť prostě otočit na další list. A je vcelku pravděpodobné, že když si přečtete první čtyři kapitoly a pak budete pokračovat od té dvacáté, tak se dozvíte úplně to samé množství informací a ještě ušetříte čas.

Recenze původne napsána pro sarden.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama