Říjen 2017

Změna není žádná věda

30. října 2017 v 14:49 | Eleanor |  Deník
Večer před spaním jsem si ráda říkávala: "Zítra začnu!" Plná odhodlání, že zítřejší ráno bude něčím magické a já se vzbudím jako jiný člověk. Byl tu ale jeden háček: Když jsem se druhý den vzbudila, bylo dnes a zítra se opět vzdálilo o jeden den. Změnu jsem odkládala tak dlouho až si o ní mé tělo řeklo samo. Přitom úprava jídelníčku a změna životního stylu není žádná věda. Pokud jste na tom podobně, jako jsem byla já, čtěte dál, třeba vás článek do začátku inspiruje.




Jsem typ člověka, který potřebuje mít problém pojmenovaný a pokud má něco dělat jinak, potřebuje nejen vědět, ale taky pochopit proč a jak. Doktoři vám neustále říkají, co a jak máte a nemáte. Jsou toho plná média a každý má zaručený typ na zdraví životní styl. Je to fajn, ale co z toho? Nikdo vás nenechá problém pochopit, jen vám řeknou A, ale chybí B. Zlom u mne nastal, když jsem si koupila knihu od Kimberly Snyder jménem Detoxikace pro krásu. Nejdřív mě vyděsila. Ano, Kimberly je Američanka. Ano, je to typ sluníčkáře a věčného optimisty. Ano, její styl psaní tomu odpovídá. ALE dokázala taky pojmenovat to, co jsem dělala špatně. Prakticky a jednoduše ve své knize vysvětluje principy fungování lidského těla, aniž by ztratila ze zřetelu, že každý jsme jiný a máme trochu jiné fyzické požadavky. Dokázala vše podložit a odůvodnit tak, že jsem najednou najela na nový jídelníček, aniž bych surově musela odstřihnout to, na co jsem byla dosud zvyklá. Prostě mi jen pomohla přeskládat pořadí jídel a množství toho, co sním. Jak jsem však postupovala dál, najednou se mé požadavky na stravu zvyšovaly. Nebudu lhát, že si občas nedám čokoládu ani jinak nezhřeším, ale snažím se spíše vyhledávat ekvivalenty svých oblíbených jídel tak, abych si už víc neubližovala nevhodnou stravou.


K této další změně mi (mimo jiné) pomohla Ella Woodwardová se svou kuchařkou Lahodně s Ellou. Její recepty jsou rychlé a vycházejí z opakujících se základních surovin. Pokud je tedy váš neustálý problém (stejně jako můj), že nestíháte nakupovat a shánět různé exotické potraviny, které jsou sice zaručeně zdraví prospěšné, ale v životě jste o nich neslyšeli, je Ella to pravé pro vás. Vychází ze základní zeleniny dostupné mj. i v Čechách. U surovin jako mandlové máslo, mandlové či ovesné mléko pak přikládá postupy výroby a světe div se, není na nich nic světoborného. Občas jsem si až říkala, proč že ten recept nenapadl mne?


Dnes je to už zhruba čtyři měsíce, co žiji jinak. Vlastně žiji stále stejně, ale snažím se rozmýšlet nad tím, co sním. Nad tím, zda ráda dělám to, co dělám. Nad tím, co cítím a nad tím, jak se cítím. Proč? Protože se učím mít ráda své tělo a svůj život. Protože jsem se hnala za dobrým vzděláním, dobrou prací a při tom neustálém sprintu jsem si nevšimla, že moje tělo už to nezvládá. Zamyslete se nad tím, kolikrát jste bez energie, bolí vás žaludek, tak nějak se necítíte, ale přemůžete se a jdete dál. Přitom stačí drobnosti, například zařadit do svého jídelníčku víc čerstvé zeleniny a ovoce. Že vám to nechutná? Mě to taky nechutnalo, ale po nějaké době začalo. Stejně jako jsem dřív dostala chuť na čokoládovou tyčinku, dostanu dnes chuť například na pomeranč. Tělo se to naučí, stejně jako vy. Dnes je navíc nepřeberné množství smoothie kuchařek, kdy "naházíte" suroviny do mixéru, zavřete do sklenice a frčíte do práce. Nepřeberné množství receptů na saláty, kterými můžete připravit své tělo na hlavní chod a pomoci mu s trávením. Jídlo je základ a se změnou jídelníčku jsem zjistila, že se měním i já sama. A cítím se lépe. Protože zítra být nemusí a dnes je ideální čas začít.

Domácí pudr

28. října 2017 v 19:25 | Eleanor |  -> Tajemství přírody...
Pudr je nedílnou součástí života většiny dívek a žen. Ať už používáte korektory, make upy či další dekorativní kosmetiku, pudr je ve většině případů stálice a občas nejedna z nás zkrátka vyběhne pouze s ním. V posledních letech jsem i já zlenivěla a raději si pospím než obličej krmit vrstvou make upu, ovšem bez pudru ani ránu. Jsem šťastnou majitelkou mastnější pleti, takže z logiky věci by měl pudr pomáhat od lesku - souhlas, ale už méně pomáhá proti ucpaným pórům a průmyslově vyráběné pudry mi také podporovali akné. Je to jasné, ucpané póry jsou náchylnější k zánětům. Hledala jsem tedy takový pudr, který by mi pleť nezatěžoval, zároveň ji zmatnil a ještě na ní měl dezinfekční a ozdravné účinky. Byl to dlouholetý boj, spolkl hodně financí, abych nakonec zjistila, že ten nejúčinnější pudr si můžu udělat sama doma.


Co můžete od pudru čekat?

Vzhledem k tomu, že se jedná o čistě domácí produkt, tak nebude mít tak silné zmatňující či krycí účinky jako průmyslově vyráběné pudry. Též je poměrně hodně sypký, takže rozhodně si pořiďte zavírací krabičku na závit - plechovka od Nivei má tendence se otevřít a pak hodně štěstí při vyklepávání tašky :). Doporučuji též nanášet nad umyvadlem či štětec při použití důkladně vyklepat, aby v něm zbylo jen minimum produktu. Výhody pak jsou v ryze přírodním složení, kdy víte, co si dáváte na pleť a v účincích jednotlivých složek, které zároveň nezatěžují pleť. Jedlá soda neutralizuje kyselost pleti a pomáhá tak předcházet zánětům, které se nejčastěji projevují jako akné. Heřmánek má též protizánětlivé účinky. Kukuřičný škrob pohltí část přebytečného mazu a pomůže dosáhnout matnějšího vzhledu. Přírodní éterický olej pak vaší pleti dodá příjemnou vůni dle vašich preferencí, a pokud máte raději produkty bez vůně, chybět tam též nebude. Pudr je poměrně výrazně bílý, je tedy důležité ho pořádně rozprášit a rozmazat, nicméně pokud máte světlejší tón pleti, tak přispěje k jejímu barevnému sjednocení. Pokud máte pleť tmavší lze ho tónovat například trošičkou (menší špetičkou než špetičkou) nerafinovaného přírodního kakaa. Tento pudr používám už přes rok, takže mohu vřele doporučit. Navíc vydrží poměrně dlouho - toto množství uváděné v receptu mám zhruba na půl roku a to pudr používám i několikrát denně. Vzhůru tedy k výrobě, je snadná a rychlá.

Ingredience:
  • 50g kukuřičného škrobu
  • 25g jedlé sody
  • 10g sušeného heřmánku
  • 20 kapek éterického oleje
  • krabičku na závit (můžete si ji dozdobit dle svého, na fotce je má úprava krabičky z Rossmana od tělového krému)
  • misku a lžičku
Výběr oleje je na vás, nicméně nezapomeňte, že i tyto oleje mohou mít různé účinky, například:
  • Levandulový zklidňuje a lehce dezinfikuje
  • Růžový olej působí energicky a jako lehké afrodiziakum.
  • Citrusové vůně dodají svěžest, povzbudí a prozáří.
Příprava domácího pudru
Vezměte si menší misku a odměřte do ní kukuřičný škrob a jedlousodu. Všechny suché ingredience důkladně promíchejte. Následně přisypte sušený heřmánek. Doporučuji ho předem rozmělnit v hmoždíři a přisypat přes sítko, popřípadě pouze otrhejte okvětní lístky. Opět vše důkladně promíchejte. Na závěr přidejte opatrně pár kapek éterického oleje. Doporučuji kapat za stálého míchání, aby se nestalo, že jedlá soda zbytečně "vyšumí". Buďte důkladní, ať vám v pudru nezůstanou hrudky.


U mě na fotce můžete vidět, že jsem do pudru přidala okvětní lístky růže. Krásně pudr provoní, ale jinak jsou poměrně nepraktické. To je tak, když je někdo líný se s nimi drtit :)


Originální recept jsem našla zde.

Děláte si dekorativní kosmetiku sami doma? Podělte se o své tipy, budu jedině ráda ;)

TT - Já se nebojím, ale všichni okolo

27. října 2017 v 10:12 | Eleanor |  Deník
Strach sám ze sebe se může stát opravdovou noční můrou. Na(ne)štěstí ti lidé, kteří jsou opravdu nebezpeční si to neuvědomují a žádnými obavami netrpí. Mezi ně patřím i já. Ne, nemám choutky masového vraha, a i když občas ráda přiložím do ohně, je to ohniště buď u nás na zahradě, nebo kotel v domě a ne bývalá základní škola. I tak se ale občas stane, že to polínko je moc velké, a tak udusím celý oheň či to jídlo je příliš ostré, a tak téměř přidusím svého drahého… Inu, strach ze sebe nemám, ale o to větší strach ze mne má můj drahý. Přesněji ze mne a mé šikovnosti. Zmatkalis carambolis opět zasahuje…


Asi si myslel, že ho chci přikrýt, aby mu nebyla zima...

Není to tak dávno, co jsem skládala prádlo. Uvelebila jsem se na gauč, pustila videa na youtube, a když jsem občas našla děravou ponožku na zašití či nějaký starý kapesník na likvidaci, bezmyšlenkovitě jsem je házela přes rameno do křesílka. Jaké překvapení pak pro mne bylo, když jsem pod tou hromadou hadrů našla spát Kerryho. Náš kocourek mou šikovnost velmi rád pokouší a já si budu muset dát příště větší pozor… Čeká mě třídění šuplíků, kde jsou například i kameny přivezené z cest…

Další výzvou je vaření. Kerry je velmi kontaktní kocourek. Když nežere, tak musí být u někoho na klíně a drbán, jinak je zle a je schopen prudit celou dobu, kdy se mu člověk nevěnuje. Jeho prioritou je motat se v kuchyni. Sice vařím vegetariánská jídla, ale i tak musí kontrolovat, zda tam pro něj neukápne nějaká smetana či jiná laskomina. Ano, ukápnou. Ne, není to z mé vlastní vůle. Obzvlášť motání miluje, když nesu něco vařícího. Má zkrátka rád výzvy. A tak se stalo, že když jsem sypala těstoviny do vroucí vody, udělal mi smyčku mezi nohama, zvrhla se mi ruka a vařící voda mi vystříkla na paži. Už měsíc tam mám vypálené tečky, které vypadají jako stařecké fleky. Zkrátka i náš kocour má mou školu.

Další flek, který je výsledek mé šikovnosti, je v obýváku na zdi. Přiznávám bez mučení, měla sem v sobě trochu červeného vína, ale už taky vím, že zákony fyziky jsou nemilosrdné a pokud sklenku s (červeným!)vínem zhurta postavíte na stolek - víno vystříkne. Ve středověkých filmech to vypadá tak dobře, ale v reálu to není dobrý nápad zkoušet:

1) Ve filmech mají většinou korbely s pivem - nejsou tak křehké.
2) Všimněte si, kolik piva se z těch korbelů vylije(!), byť to vzhledem k tmavým scénám není moc patrné
3) Pivo nebarví, jen pár dní zapáchá, ale časem vyvane


Takže teď sbírám kreativní nápady, jak zamaskovat fialovou skvrnu od červeného vína na žluté zdi… Nemáte nějaké?


Je snad až s podivem, že jediné úspěchy, které má (ne)šikovnost slaví, jsou pěstitelské. Lichořeřišnice, měsíček i heřmánek mi krásně vykvetly. Růžím se daří tak, že za chvíli náš dům bude vypadat jako šípkový zámek. Pravda, ředkvičky jsem trochu pozapomněla sklidit, to dřevnaté velikosti zatnuté pěsti už moc k jídlu nebylo… Ale to je jen drobná vada na kráse mých pěstitelských úspěchů. Někdy si však říkám, zda nemá pravdu to známé úsloví, že květiny kvetou, když se mají nejhůře.


Co jste naposledy vyvedli vy?


Stephen King: Pytel kostí

24. října 2017 v 11:26 | Eleanor |  Čtenářský deník
Román od známého spisovatele hororu Stephena Kinga s duchařskou tématikou, který mi byl doporučen na základě mého nadšení sbírkou Hodina děsu s tím, že se budu bát obdobně jako u povídky Prám. Po tragické smrti manželky, se kolem vyhořelého spisovatele Mikea Noonana objevují otázky, jejichž zodpovězení se mu stane novým smyslem života. Čím víc se však blíží odpovědím, tím víc mu jde o život…(recenze v celém textu obsahuje spoilery!!)


TT - Mám tě ráda, ale...

20. října 2017 v 12:32 | Eleanor |  Deník
…ne… moment, vlastně tě nemám ráda, já tě přímo miluji! Ač se může zdát, že když jsem našla svou bezpodmínečnou lásku, je můj život plnější a snazší, není to tak. Na scénu se dostává nové ale, a to poměrně výrazné, komu toto mé prohlášení patří? Ano, zlehčím teď téma týdne, neb mi přijde, že smutných vyznání už tu bylo dost, ale kdo ví, jak to dopadne… Třeba mě to mé ale dostane také do deprese… Jací jsou tedy ti moji milovaní kandidáti?
Question mark with eyes : Vector Art

1) Můj drahý
Pro některé poměrně žhavý kandidát, kterého dokonce uvádím na prvním místě, ale jen proto, že on to vyhrát nemůže. Ne, broučku, nemůžeš. Je mi jasné, že až si toto přečte, mávne nad tím rukou a víte proč? Protože ho tak moc miluji, ale jsou tu zkrátka ještě větší terna než on! A on to ví!


2) Kerry
Kočičí nalezenec, který má k vítězství poměrně blízko… velmi blízko! Dalo by se říct, že jeho hrubý kočičí jazýček to pomyslné první místo doslova olizuje. Je to mazel první kategorie, který se ke mně přitulí sotva přijdu domů a skáče mi nevrle po autě, sotva se do něj zavřu, že chci jet do práce. Nenechá mi krapet soukromí a svou lásku a oddanost mi projevuje s každým nádechem (zvlášť když mám v ruce otevřenou konzervu). Stále to však není dost - ano, jsem nenasytná mrcha.

3) Čertice
Méně oddaná, ale o to víc svá kočičí dáma, kterou jsme piplali s drahým od kotěte a teď mě poměrně značně nenávidí kvůli tomu malému, černému, zablešenému mňouknovi, kterého jsem snad v pomatení smyslů přinesla do jejího revíru. Na žebříčku je však též velmi vysoko, protože v její ženské nátuře, vypočítavosti a záludnosti, stejně jako v decentním mazlení a osobitosti, vidím sebe. My ženy prostě musíme držet při sobě!

4) Spánek
Byť se to může zdát neuvěřitelné, došli jsme až k jednoznačnému vítězi našeho klání o mé velké vyznání lásky. Ano, je jím spánek! Ne, nemyslím tu část hlavy na boku čela, ale fyziologický jev, který přichází pravidelně každou noc, a v jehož objetí trávím ty nejvášnivější chvíle v posteli. Čím víc práce mám přes den a čím méně času, tím více si vážím jeho přítomnosti v mém životě a jsem mu stále více oddána. Nu, a víte, proč jsem psala, že můj drahý toto mé rozhodnutí pochopí? Protože je to on, kdo je skutečný spánkový labužník a který vydrží spát ještě déle než já.


Naše klání je u konce, doufám, že se mé rozhodnutí nikoho ze zúčastněných nedotkne a dobrou noc J

Prokastinace? Bez šance!

19. října 2017 v 10:55 | Eleanor |  Deník
Prokrastinace je nová černá! Kdo neprokrastinuje jakoby nebyl! Lidstvo vyhlásilo boj prokrastinaci, a tak mám v práci (čti knihkupectví) hromadu příruček - "Jak bojovat proti prokrastinaci!", "Jak nepokrastinovat" či prostě nazvaných "Prokrastinace". Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem byla in a prokrastinovala…


Kerroušek má jasno: "Drbat mě není prokrastinace! Je to tvá svatá povinost, tak makej!"

Když se mi koncem června začali ozývat někteří čtenáři a spřízněné blogerské duše, kde že jsem, co se děje, že nepíši tak dlouho apod. Slíbila jsem tehdy, že sotva si urovnám život - dodělám školu, najdu si práci, vdám se a zkrátka usalaším v novém životním stylu - vrátím se. Jaká je realita? Vracím se!

Ale, určitě nejsem v novém životním stylu zabydlená, protože byť je to neuvěřitelné, mám ještě míň času! Když jsem studovala, prokrastinovala jsem jako o život: Mám vyprat? Inu, to ještě chvíli počká. Nejdřív dočtu tu knížku/dokoukám seriál… Znáte to. Najednou je to ale spíše: vrazit prádlo do pračky, uvařit, běžet do města nakoupit, vrátit se a pověsit prádlo, sklidit to staré, poklidit a spát neb druhý den musím do práce. A práce, kterou máte 50 km od domova a ještě na dvanáct hodin denně, ta zkrátka příliš prostoru pro prokrastinaci nedává. I když vlastně ano, dává. Dříve jsem prokrastinovala formou: odložím to důležité a radši se budu věnovat koníčkům. Dnes prokrastinuji stylem: koníčky a volný čas musí stranou, je spousta důležitých věcí na práci.

Jenže tohle tempo se dlouho vydržet nedá a tak jsem se rozhodla aspoň dvě hodiny týdně věnovat blogu. Výsledek té první čtete právě teď a ten další bude zveřejněn během následujících pár dní. Zkrátka miluji možnost načasovat zveřejnění nových příspěvků!

Kdysi jsem v rámci prokrastinace fotila každou berušku...ehm...můru

O čem vlastně nové příspěvky budou? O životě, práci, svatbě, dvou hašteřivých kočkách, ale hlavně o knihách. Mám načteno tolik nových knih, že než zveřejním všechny recenze, tak po nich neštěkne pes (a to jsou teď v žebříčcích na top místech!). A samozřejmě bych opět ráda dokončila povídky od Čajíka (viz SB), obohatila vás historickými perlami a chybět nesmí ani milovaní Keltíci. Bude toho dost! Těšte se!

Máte přesně vyhraněné hodiny na psaní blogu nebo příspěvky píšete v rámci prokrastinace?

Jak vnímáte trend prokrastinace?