Březen 2017

Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

14. března 2017 v 20:04 | Eleanor |  Čtenářský deník
Film Než jsem tě poznala vtrhl minulý rok do kin. Podezřele se po něm však slehla zem už po pár týdnech. Na druhou stranu předloha filmu přesto hraje stále prim a honosí se prodejem tří milionů výtisků. Jedná se opravdu o literární počin hodný přečtení nebo je to další nafouklá bublina schopných reklamních agentů? Pojďte se se mnou podělit o své dojmy na knihu i na autorku.

(více o knize na Databázi knih)

Stručný děj: Louise žije v malém anglickém městě, který žije z turistického ruchu díky přilehlému hradu. Pracuje jako servírka v kavárně, má přítele Patricka a život jí příjemně utíká. Svou práci miluje, stejně jako přítele a svou rodinu. Vše se změní ve chvíli, kdy dostane výpověď. Kvůli nedostatečnému vzdělání a letité práci v kavárně má problém sehnat nové místo. Proto nakonec přijme nezvyklou nabídku: dělat ošetřovatelku u zámožné místní rodiny Traynorů. Willovi je něco málo přes třicet let a je ochrnutý od krku dolů. Rodiče mu tedy shánějí společnici na ukrácení dlouhých dní. Will Louise zpočátku odmítá, ale časem se mezi nimi vytvoří pouto, které se ukáže důležitějším, než se může zdát.

Suma sumárum: Rozhodnutí číst tuto knihu vyplynulo z mého nadšení titulem Dívka, již si tu zanechal. Můj přístup byl tedy značně pozitivní a očekávala jsem něco podobného. Podobné to ale nebylo ani trochu. Děj se neodehrává ve dvou časových liniích, nýbrž v jedné. Povětšinou je vyprávěn z pozice Louisy, občas je vloženo pár stránek s úvahami dalších postav, ale spíše jen jako doplnění a zpestření děje. Hrdinka má navíc ohromně optimistickou povahu a zároveň se nebojí říct svůj názor. Její slovní přestřelky s Willem mi způsobily nejeden výbuch smíchu, bezprostřední povaha a zmatky, které kolem sebe vyvolává, dokážou také rozhýbat koutky. Navzdory vážnému tématu kniha příjemně plyne a pobaví. Jojo Moyesová mi i touto knihou dokázala, že umí vykreslit charaktery postav a napsat poutavý děj. Bohužel konec byl velmi rychlý až odbytý, a jak bych čekala, že na mě emociálně dopadne, tak se nic nestalo. Oceňuji však autorky odvahu zavítat do vod kontroverzních témat a upozornit tak veřejnost na důležité otázky.

Četli jste knihu?? Viděli film?? Jak se vám líbily?


Účtařina není žádný med

13. března 2017 v 20:04 | Eleanor |  Deník
S blížícím se koncem března roste v účetních napětí, které ze dne na den opadne v tom lepším případě s aprílem, v horším až začátkem července. Daňová přiznání však znepokojují skoro každého. Znáte ten vtip: "Víte, co je daň? Ne? No přece chyba účetní!" Toto si lidé berou často k srdci. Díky němu se obracejí na své účetní a očekávají, že ti pro ně udělají zázraky a vyhnou se chybě. Ano, patřím mezi účetní, alespoň jedna má část. Vyrostla jsem v domácnosti zaryté účetní a chtě nechtě jsem zdědila i toto povolání. Proto vás nyní mohu seznámit se strastmi, které možná zažívá i váš/e účetní.


Máme ke klientům blíž, než chceme. Když pomineme, že má každý účetní přehled o financích svého klienta, což mu dává značný náhled do soukromí dané osoby, zasahujeme některým do života i hlouběji. Vlastně o to leckdy ani nestojíme, ale ať chcete nebo ne, můžete se svým klientům stát i psychoterapeuty. Samozřejmě týká se to hlavně soukromé praxe, kdy vás klienti navštěvují doma. Nabídnete čaj či kávu a po prvních deseti minutách, kdy se vyřeší předání dokladů, už řešíte nezbedné potomky, partnerské krize i nejlepší tipy na dovolenou.

Máme k dispozici více stop než Sherlock Holmes. Lidé jsou různí. Někteří vám předají doklady pečlivě srovnané, zažila jsem i paní, co je žehlila, aby nebyly zmuchlané. Jiní vám však nedají doklady, ale důkazní materiál. Už mi rukou prošla faktura s otiskem boty, další, která byla politá pivem - ten chmelný odér byl nezaměnitelný, či taková, na které nebyly čitelné částky ani data, nýbrž otisknuté noviny. Pán štos faktur zabalil do Mladé fronty, ovšem jak je pak měl v dílně zatížené harampádím, tak se novinový tisk obtiskl… Častokrát se k vám dostanou i doklady, které by nikdo nikdy vidět neměl, ale ty se raději diskrétně vyhodí. Některé by zase mohly mít důležitou výpovědní hodnotu a jako účetní byste je i rádi viděli, ale bohužel špatným zacházením se z nich písmo ztratilo.

Zázraky na počkání? Není problém. Na přípravu daňových dokladů má každý minimálně dva měsíce. Ten třetí, tedy březen, už by měly být všechny u účetní a ta by je měla začít zpracovávat. Mezní termín pro odevzdání hotového daňového přiznání je pak poslední den v březnu, popřípadě první pondělí po březnu. Zní to krásně, ale realita je taková, že leden a únor se občas někdo ozve, zda by bylo možné vyhotovit daňové přiznání. Není problém. 29. března se pak ozve podruhé s tím, že má vše pohromadě a může vám doklady přinést. Jeden člověk se stovkou dokladů je výzva, dva takoví jsou sebevražda a tři? To už se modlíte ke všem svatým a bohům v blízké i vzdálené historii, místo krve vám koluje káva a doufáte, že jste někde neudělali chybu. Neodkládejte tedy svá daňová přiznání na poslední chvíli. Vaše účetní nemá jen vás.

1+1=2? I pro nás platí základy matematiky. V mezích zákonů lze mnohé, bohužel i ta nejschopnější účetní nedokáže ututlat daňovou povinnost tam, kde je zjevná. Nakupujete na černo a následně na tom vyděláváte, ale s tím, že faktury za zisky pečlivě vyplňujete? Budete platit daně. Bez nákladů vás nespasí ani paušální výdaje. Pokud jste zaměstnanec a doufáte, že vám bude vrácena záloha na dani v plné výši, ale nemáte děti, životní pojištění, hypotéku ani důchodové připojištění, pak máte problém. Vaše účetní si nemůže doma na koleni vytisknout nějaký ten rodný list dítěte či potvrzení o životním pojištění. Přehled o zdanitelných příjmech je prostě málo, obzvlášť pokud vám zaměstnavatel slevy strhává průběžně.

To bylo tedy malé nahlédnutí do světa účetních… A co vy, nedlužíte své účetní ještě nějaké papíry?;)

Máte nějaké zajímavé či dokonce vtipné zážitky s daňovým přiznáním či s účetní/m??

Focení s kočkou

6. března 2017 v 8:54 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Vzhledem k minulému příspěvku, kterým byla recenze knihy Žena se lvem, jsem se rozhodla na chvíli přerušit sérii o našem novém kočičím přírůstku a dodatečně vás zasvětit do zákulisí focení titulní fotky k již zmíněné recenzi. Kdo totiž žije s dospívajícím kotětem, ten jistě ví, že běžné činnosti nejsou tak snadno proveditelné, a že ten malý uzlíček radosti dokáže vše pořádně zkomplikovat.



Původní koncept fotky k recenzi Žena se lvem byl následující: Dát knihu do centra a kolem rozložit pár tarotových karet, aby to vypadalo, že je někdo právě vyložil a bude z nich číst budoucnost. Náš černý kocourek však s nadšením přišel a musel zkontrolovat, co dělám. Výsledek vám právě předkládám:


Taky vám domácí mazlíček někdy pořádně zkomplikoval práci?? Jak??

Antologie Žena se lvem

3. března 2017 v 13:52 | Eleanor |  Čtenářský deník
Lehké fantazijno, tak se jmenuje projekt editorského dua Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská. Kniha Žena se lvem je prvním dílem, který budou následovat další tři: Žena se sovou, Žena s drakem a Žena s labutí. Všechny čtyři knihy mají dohromady obsahovat padesát dva povídek z prostředí fantastiky, výhradně z tvůrčích myslí žen. Počet povídek odpovídá počtu tarotových karet v balíčku, které jsou k dostání ke každé knize jako originální zpestření. Každá karta je jedinečná a je svázaná s povídkou a osobou konkrétní autorky, kterou představuje v dané knize, ke které karta vyšla.

(více na ČSFD)


Žena se lvem obsahuje první sadu povídek svázanou magickým číslem třináct. Třináct autorek ukazuje rozmanitost pojetí fantastiky. V povídce V mysli mojí vidíš stíny nahlédneme do budoucnosti, kde se prolíná svět magie se světem, jak ho známe v současnosti. Fanoušci Harryho Pottera si jistě přijdou na své. Vše se navíc odehrává v Čechách a magie ovlivňuje život všech obyvatel země. Žádný oddělený svět mágů a nekouzelníků. V povídce ožijí i kouzelná zvířata. Karolína Francová ukazuje, že ne každé mytické zvíře musí být nutně dobré, ba naopak, vrací se k jejich původním povahám nezromantizovaným autorkou oblíbeného čaroděje s jizvou ve tvaru blesku. Přesto však má obdobně čtivou formu a svižný děj, které textu dávají nadějný potenciál na celý román.

Pekná noc na čary se také zabývá magií, ale zprostředkuje nám pohled do minulosti. Vzdor krátkému rozsahu je zajímavým a vskutku empatickým nahlédnutím do světa čarodějnic v době středověkých procesů. Všichni známé verze inkvizitorů, kteří ospravedlňovali své činy a využívali lidské nevědomosti a strachu. Lenona Štiblaríková pohlíží na tuto problematiku očima samotných čarodějnic, konkrétně matky a dcery jedné z obětí inkvizičního procesu. Stará žena s malou holčičkou vedou rozhovor, který čtenáře donutí k zamyšlení. Byly opravdu čarodějnice špatné, nebo jejich zlé skutky byly přirozeným následkem zla, které na nich působili ze strachu jiní?

Ne každá povídka v knize se však odehrává na poli fantasy, které se představuje oživením magie a kouzelných tvorů. Konkrétně Rubinova liečba se pohybuje na hranici mezi fantasy a sci-fi. Zuzana Stožická v povídce využívá odborného vzdělání v oboru biologie, které jí bylo znatelnou inspirací. Nastiňuje nedalekou budoucnost, kdy na Slovensku vzniká prototyp regeneračního přístroje, který dokáže léčit, dnes smrtelně vážná zranění a zajistit obnovu chybějících končetin a vážně poraněných tkání. Přístroj je ovládán skrze mozek a nervový systém, který byl do něj vložen od umírající dárkyně. Ta své pacienty nejen léčí na těle, ale snaží se vyléčit jejich šrámy i na duši. Byť je povídka rozsahem delší, než je nezbytně nutné, a forma psaní, kde se prolíná současnost a snový svět léčeného, působí lehce zmatečně, nese v sobě dílo důležité etické otázky, kvůli kterým určitě stojí za přečtení.

Mizera z Mexikaod Haniny Veselé se navrací do relativně nedaleké historie. Děj povídky se odehrává ve Francii 19. století těsně před dobytím Bastily. Válečný veterán je poslán za trest na ostrov Démonté jako komisař střežící místní věznici. Zdánlivě bezútěšné místo, kde místní ostraha přežívá pouze díky zásobám alkoholu, se na základě komisařova zkoumání projeví jako domov dávné pohanské bohyně, která má ustavičný hlad… Povídka vyprávěná v ich-formě se točí mezi minulostí, tedy vzpomínkami hlavní postavy a děsivou přítomností hrdiny na ostrově, což čtenáři umožňuje se s ním lépe sžít, byť rozhodně není vzorem všech ctností. Zároveň toto dílo potěší každého milovníka napětí s prvky hororu.

Každá povídka má ve sbírce své místo a i svůj přínos. Všechny spisovatelky dokazují, že mají co říct a vyjevují to svým osobitým způsobem. Žádný z textů nepůsobí jako kopie jiného, což bývá občas problém povídkových sborníků. Editorky zručně vybraly do daného celku co nejpestřejší díla, aby si své našel opravdu každý. Antologie jistě potěší jak náctiletou dívku, tak muže prahnoucího po racionálním vyprávění. Za bonusové lze považovat, že většina povídek v sobě skrývá morální poselství či skrytou otázku, která v čtenáři zůstane hlodat a donutí ho nad tím, co zrovna přečetl, uvažovat i dlouho po přečtení. I zdánlivě krátký pohádkový příběh se na konci mění v dílo s něčím navíc. Nejsou tedy jen plochým vyprávěním, které vám ukrátí čas. Jediné, co se může editorkám vymstít, je laťka, kterou si prvním dílem nasadily. Nechme se však překvapit dalšími díly a doufejme, že ženské spisovatelky fantasy toho mají po letech mlčení a opomíjení, ještě hodně co říct.

Tarotové karty jako bonus představují originální zpestření a pozornému čtenáři jistě neunikla ani obálka s vtipným vyobrazením moderních "čarodějnic".

Recenze původně napsána pro sarden.cz