Březen 2017

Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

14. března 2017 v 20:04 | Eleanor |  Čtenářský deník
Film Než jsem tě poznala vtrhl minulý rok do kin. Podezřele se po něm však slehla zem už po pár týdnech. Na druhou stranu předloha filmu přesto hraje stále prim a honosí se prodejem tří milionů výtisků. Jedná se opravdu o literární počin hodný přečtení nebo je to další nafouklá bublina schopných reklamních agentů? Pojďte se se mnou podělit o své dojmy na knihu i na autorku.

(více o knize na Databázi knih)

Stručný děj: Louise žije v malém anglickém městě, který žije z turistického ruchu díky přilehlému hradu. Pracuje jako servírka v kavárně, má přítele Patricka a život jí příjemně utíká. Svou práci miluje, stejně jako přítele a svou rodinu. Vše se změní ve chvíli, kdy dostane výpověď. Kvůli nedostatečnému vzdělání a letité práci v kavárně má problém sehnat nové místo. Proto nakonec přijme nezvyklou nabídku: dělat ošetřovatelku u zámožné místní rodiny Traynorů. Willovi je něco málo přes třicet let a je ochrnutý od krku dolů. Rodiče mu tedy shánějí společnici na ukrácení dlouhých dní. Will Louise zpočátku odmítá, ale časem se mezi nimi vytvoří pouto, které se ukáže důležitějším, než se může zdát.

Suma sumárum: Rozhodnutí číst tuto knihu vyplynulo z mého nadšení titulem Dívka, již si tu zanechal. Můj přístup byl tedy značně pozitivní a očekávala jsem něco podobného. Podobné to ale nebylo ani trochu. Děj se neodehrává ve dvou časových liniích, nýbrž v jedné. Povětšinou je vyprávěn z pozice Louisy, občas je vloženo pár stránek s úvahami dalších postav, ale spíše jen jako doplnění a zpestření děje. Hrdinka má navíc ohromně optimistickou povahu a zároveň se nebojí říct svůj názor. Její slovní přestřelky s Willem mi způsobily nejeden výbuch smíchu, bezprostřední povaha a zmatky, které kolem sebe vyvolává, dokážou také rozhýbat koutky. Navzdory vážnému tématu kniha příjemně plyne a pobaví. Jojo Moyesová mi i touto knihou dokázala, že umí vykreslit charaktery postav a napsat poutavý děj. Bohužel konec byl velmi rychlý až odbytý, a jak bych čekala, že na mě emociálně dopadne, tak se nic nestalo. Oceňuji však autorky odvahu zavítat do vod kontroverzních témat a upozornit tak veřejnost na důležité otázky.

Četli jste knihu?? Viděli film?? Jak se vám líbily?


Focení s kočkou

6. března 2017 v 8:54 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Vzhledem k minulému příspěvku, kterým byla recenze knihy Žena se lvem, jsem se rozhodla na chvíli přerušit sérii o našem novém kočičím přírůstku a dodatečně vás zasvětit do zákulisí focení titulní fotky k již zmíněné recenzi. Kdo totiž žije s dospívajícím kotětem, ten jistě ví, že běžné činnosti nejsou tak snadno proveditelné, a že ten malý uzlíček radosti dokáže vše pořádně zkomplikovat.



Původní koncept fotky k recenzi Žena se lvem byl následující: Dát knihu do centra a kolem rozložit pár tarotových karet, aby to vypadalo, že je někdo právě vyložil a bude z nich číst budoucnost. Náš černý kocourek však s nadšením přišel a musel zkontrolovat, co dělám. Výsledek vám právě předkládám:


Taky vám domácí mazlíček někdy pořádně zkomplikoval práci?? Jak??

Antologie Žena se lvem

3. března 2017 v 13:52 | Eleanor |  Čtenářský deník
Lehké fantazijno, tak se jmenuje projekt editorského dua Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská. Kniha Žena se lvem je prvním dílem, který budou následovat další tři: Žena se sovou, Žena s drakem a Žena s labutí. Všechny čtyři knihy mají dohromady obsahovat padesát dva povídek z prostředí fantastiky, výhradně z tvůrčích myslí žen. Počet povídek odpovídá počtu tarotových karet v balíčku, které jsou k dostání ke každé knize jako originální zpestření. Každá karta je jedinečná a je svázaná s povídkou a osobou konkrétní autorky, kterou představuje v dané knize, ke které karta vyšla.

(více na ČSFD)


Žena se lvem obsahuje první sadu povídek svázanou magickým číslem třináct. Třináct autorek ukazuje rozmanitost pojetí fantastiky. V povídce V mysli mojí vidíš stíny nahlédneme do budoucnosti, kde se prolíná svět magie se světem, jak ho známe v současnosti. Fanoušci Harryho Pottera si jistě přijdou na své. Vše se navíc odehrává v Čechách a magie ovlivňuje život všech obyvatel země. Žádný oddělený svět mágů a nekouzelníků. V povídce ožijí i kouzelná zvířata. Karolína Francová ukazuje, že ne každé mytické zvíře musí být nutně dobré, ba naopak, vrací se k jejich původním povahám nezromantizovaným autorkou oblíbeného čaroděje s jizvou ve tvaru blesku. Přesto však má obdobně čtivou formu a svižný děj, které textu dávají nadějný potenciál na celý román.

Pekná noc na čary se také zabývá magií, ale zprostředkuje nám pohled do minulosti. Vzdor krátkému rozsahu je zajímavým a vskutku empatickým nahlédnutím do světa čarodějnic v době středověkých procesů. Všichni známé verze inkvizitorů, kteří ospravedlňovali své činy a využívali lidské nevědomosti a strachu. Lenona Štiblaríková pohlíží na tuto problematiku očima samotných čarodějnic, konkrétně matky a dcery jedné z obětí inkvizičního procesu. Stará žena s malou holčičkou vedou rozhovor, který čtenáře donutí k zamyšlení. Byly opravdu čarodějnice špatné, nebo jejich zlé skutky byly přirozeným následkem zla, které na nich působili ze strachu jiní?

Ne každá povídka v knize se však odehrává na poli fantasy, které se představuje oživením magie a kouzelných tvorů. Konkrétně Rubinova liečba se pohybuje na hranici mezi fantasy a sci-fi. Zuzana Stožická v povídce využívá odborného vzdělání v oboru biologie, které jí bylo znatelnou inspirací. Nastiňuje nedalekou budoucnost, kdy na Slovensku vzniká prototyp regeneračního přístroje, který dokáže léčit, dnes smrtelně vážná zranění a zajistit obnovu chybějících končetin a vážně poraněných tkání. Přístroj je ovládán skrze mozek a nervový systém, který byl do něj vložen od umírající dárkyně. Ta své pacienty nejen léčí na těle, ale snaží se vyléčit jejich šrámy i na duši. Byť je povídka rozsahem delší, než je nezbytně nutné, a forma psaní, kde se prolíná současnost a snový svět léčeného, působí lehce zmatečně, nese v sobě dílo důležité etické otázky, kvůli kterým určitě stojí za přečtení.

Mizera z Mexikaod Haniny Veselé se navrací do relativně nedaleké historie. Děj povídky se odehrává ve Francii 19. století těsně před dobytím Bastily. Válečný veterán je poslán za trest na ostrov Démonté jako komisař střežící místní věznici. Zdánlivě bezútěšné místo, kde místní ostraha přežívá pouze díky zásobám alkoholu, se na základě komisařova zkoumání projeví jako domov dávné pohanské bohyně, která má ustavičný hlad… Povídka vyprávěná v ich-formě se točí mezi minulostí, tedy vzpomínkami hlavní postavy a děsivou přítomností hrdiny na ostrově, což čtenáři umožňuje se s ním lépe sžít, byť rozhodně není vzorem všech ctností. Zároveň toto dílo potěší každého milovníka napětí s prvky hororu.

Každá povídka má ve sbírce své místo a i svůj přínos. Všechny spisovatelky dokazují, že mají co říct a vyjevují to svým osobitým způsobem. Žádný z textů nepůsobí jako kopie jiného, což bývá občas problém povídkových sborníků. Editorky zručně vybraly do daného celku co nejpestřejší díla, aby si své našel opravdu každý. Antologie jistě potěší jak náctiletou dívku, tak muže prahnoucího po racionálním vyprávění. Za bonusové lze považovat, že většina povídek v sobě skrývá morální poselství či skrytou otázku, která v čtenáři zůstane hlodat a donutí ho nad tím, co zrovna přečetl, uvažovat i dlouho po přečtení. I zdánlivě krátký pohádkový příběh se na konci mění v dílo s něčím navíc. Nejsou tedy jen plochým vyprávěním, které vám ukrátí čas. Jediné, co se může editorkám vymstít, je laťka, kterou si prvním dílem nasadily. Nechme se však překvapit dalšími díly a doufejme, že ženské spisovatelky fantasy toho mají po letech mlčení a opomíjení, ještě hodně co říct.

Tarotové karty jako bonus představují originální zpestření a pozornému čtenáři jistě neunikla ani obálka s vtipným vyobrazením moderních "čarodějnic".

Recenze původně napsána pro sarden.cz