Září 2016

Vinnetou 21. století

30. září 2016 v 18:31 | Eleanor |  Deník
Nedávno mě šokovala nová informace: Němci točí novou minisérii Winnetou und Old Shatterhand! Sice nejsem generace let 60. a 70., kdy byly původní Mayovky v kurzu, ale i tak jsem na nich byla odchována vlivem otce, který na náčelníka Apačů koukal i po letech se sentimentem a bratrskou láskou. Dodnes je pro mne Vinnetou jedinečná postava a najednou koukám, budeme si asi muset zvyknout na remake. Vinnetou se vrací na Divoký západ (čti do Chorvatska), hlavní roli bude hrát pořádně osmahlý Albánec (native Americans zase nebyli dostatečně native) a Old Shatterhand bude až příliš podobný Remusu Lupinovi z Harryho Pottera. Ať ale nejsem příliš kritická, pojďte se mnou zkusit najít i nějaká pozitiva…
Tak kdo z koho*

60. léta ve znamení ušlechtilého náčelníka Apačů a jeho pokrevního bratra Šárlího

Jak jsem již podotkla, vyrostla jsem na Mayovkách. Snad se to může zdát zvláštní, protože jsem rané postrevoluční dítě, ale tatínek zrozen v letech 50. se o mou řádnou "indiánskou" výchovu postaral. Zřejmě k tomu všemu přispělo i neustálé opakování filmů s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem v hlavních rolích. Není tedy divu, že sotva jsem dostala průkazku do knihovny, už jsem měla nos zabořený v knihách Karla Maye. To sem ale nepatří, protože tyto příběhy jsou dějově značně vzdálené filmům s Vinnetouem a jeho bílým bratrem tak, jak je známe. Přesto to nikdy nikomu nevadilo. Snad proto, že Pierre Brice v této roli snoubil šlechtickou důstojnost s ušlechtilými rysy, jak povahy, tak tváře. Nikomu nevadilo, že je Francouz, že jeho indiánské oblečení je dodnes spojováno se Siouxy, a že Apači byli spíše zloději koní a milovníci ohnivé vody (ano, byly výjimky jako Cochise, Geronimo či Vittorio, ale rozhodně nebyli tak svatí). Old Shatterhand byl zase ideálním mužem z prostředí bledých tváří, udatný rek, který se svým rudým bratrem ochraňoval mír a nevinné. Tyto filmy se vlastně staly formou moderní mytologie, kde hlavní hrdinové představují dokonalé hrdiny, k nimž můžeme vzhlížet a jejichž skutky jsou vzorem chování pro ostatní. Jistě také filmy vyplnily ve své době prázdné místo na trhu.

Pierre Brice a Lex Barker ve svých životních rolích*

Začátek 21. století ve znamení nových mýtů

A nyní se konečně dostáváme k minisérii alá 2016. Nechci ještě před zhlédnutím filmy zavrhnout, proto vypíchnu obecné domněnky:
  • · Dnešní doba je doba jiných mytických hrdinů - upíří, čarodějové, monstra. Když se podíváte na westerny, které byly natočené v posledních letech, byly buď propadáky, nebo na míle vzdálené žánru Mayovek: remake Osamělého jezdce (2013) nezachránil ani Johnny Depp v hlavní roli. Hodní hoši a krevní bj za spravedlnost nefrčí. Rozporuplný Revenant (2015) je spíše pohledem do kruté reality, který má k Mayovkám asi tak blízko jako Princezna ze Mlejna ke Xeně. U Nespoutaného Djanga (2012) stačí dodat, že se ho zhostil Quentin Tarantino. Jediný miláček, který žil na prérii, a který měl ušlechtilé srdce jako Vinnetou, byl nakonec za poslední roky snad jen Rango (2011). Domnívám se tedy, že už proto film nesklidí velký úspěch. Hrdinové typu Vinnetou nejsou v kurzu.
  • · Dnešní generace 40+, která je velmi silným zástupcem v naší společnosti, vyrostla na Mayovkách. Těžko opustí hrdinu svého mládí pro někoho, kdo sice vypadá pěkně oděn jen do půl pasu, ale není to Pierre Brice. Hubeňoučký představitel Old Shatterhanda také nepůsobí dojmem, že skolí muže pěstí na jednu ránu…
  • · Děj filmu je tak odlišný od knižní předlohy (ještě více než původní filmy), že filmy nesmí ve svém názvu ani nést jméno hlavních postav, aby nedošlo k matení veřejnosti (zdroj).
  • · Na českých i německých diskuzích se mnoho lidí vyjadřuje záporně a s obavami: nechtějí se vzdát starého hrdiny a přijde jim to jako "vykrádání". Tvůrcům do karet nehraje ani fakt, že letos zemřel Pierre Brice, vypadá to, jakoby snad čekali jen na to…

K této nové filmové sérii se tedy stavím značně skepticky, nemyslím si, že je zde pro ni místo a ani není potřeba. Snad kdyby vyšla za pár desítek let, až bude Vinnetou pozapomenut, ale proč nahrazovat někoho, koho lidé ještě nahradit nechtějí? Ve výsledku tedy jediné její plus vidím v propracovanějších kostýmech, snad se jich však najde více i ve filmech samotných.

Nik Xhelilaj - uvidíme, zda v životní roli...*

Jaký je váš názor na remake filmů s Vinnetouem??

Máte Mayovky či původní filmy rádi nebo už vám nic neříkají knihy ani film??

*(zdroje fotografií google.cz)

Pěstování zázvoru v pohodlí domova

27. září 2016 v 15:12 | Eleanor |  -> Tajemství přírody...
Každý rok s klesajícími teplotami saháme po zaručeném receptu na posílení imunity, kterým se stal stále oblíbenější kořen zázvoru. Zázvor v obchodě není zrovna za hubičku, když jsme se tedy doslechli o možnosti pěstovat ho doma, měli jsme jasno. Včera jsem sklidila první várku, takže se s vámi chci podělit o to, jak jsem toho docílila a přidám i nějaký ten recept na "zdravíčko".


Začátek pěstování...
...zázvoru pro mě nastal, když se mi zpod jablek na misce začal drát zelený stonek. Samozřejmě, zapomněla jsem tam starý zbytek zázvoru, který se nehodlal vzdát života. Jeho snahu jsem ocenila a zasadila ho do širokého, ale mělkého květináče (viz foto). Zázvor se totiž rozrůstá do stran, nikoli do hloubky. Nedala jsem mu žádný extra specializovaný substrát s pěti hvězdami od šikovného Kozlíka. Zkrátka obyčejná směs zahradního substrátu smíchaná se substrátem pro zahradní bylinky. Jak už jsem řekla, rozrůstá se do stran, proto ho nezahrabávejte hluboko, jen ho do květináče uložte pupenem/stonkem nahoru, aby trčel ze země a kořen samotný posypte cca 5 cm zeminy. Jak bude růst, uvidíte, že sám se "odhaluje" a nemá problém s tím být v květináči mělce.

Problém s kořenem z obchodu...
... dřív než vyklíčí, zplesniví. Je to tím, že zázvor v obchodě je chemicky ošetřován právě proto, aby neklíčil a vydržel pokud možno, co nejdéle "čerstvý". Je však poměrně obtížné sehnat semínka či kořen určený speciálně na pěstování (nemluvě o finanční náročnosti), takže vám poradím malý fígl: namočte zázvor, který chcete, aby naklíčil, do misky s vodou a nechte přes noc stát. Chemikálie se vyplaví a zázvoru se vrátí jeho přirozenost. Poté můžete kořen ihned zasadit.
Kořen se po nějakém čase začne rozrůstat a prodírat i na světlo

Stanoviště pro růst
Kořen jsem zasadila koncem března. Letos bylo teplo, takže jsem ho rovnou nechala venku, na stanovišti, které vidíte na fotce. Zázvor je cizokrajná rostlina, která pochází z Číny. Miluje teplo a vlhko. Takže pokud ještě hrozí mrazíky, nedoporučuji rostlinu nechávat venku. Letos bylo vhodné počasí, kdy se střídala dusna, vedra a déšť. Obecně se ale doporučuje ho sázet až po "Zmrzlých mužích" tj. druhá půlka května. Důležité je zpočátku slunné stanoviště pro naklíčení, poté stinné s pravidelnou zálivkou. Vhodné je pěstovat ho i doma za oknem či ve skleníku. Daří se mu při teplotě ideálně nad 30°C bez teplotních výkyvů. Na západní straně a ve stínu se mu však nedaří. Zázvor je jinak vděčná rostlina, které klíčení sice trochu času zabere (pár týdnů), ale roste pak opravdu rychle, takže se můžete neustále těšit z nových a nových pokroků. To, že se však daří nadzemní části, ještě neznamená, že můžete hned také sklízet!


Sklizeň...
... až po cca 9-10 měsících. Některé zdroje zmiňují, že můžete "uždibovat" již po pár měsících. Sama jsem však zázvor nechala hezky v klidu, abych ho zbytečně neoslabovala. Teď po půl roce mi to však nedalo a už jsem tam pořádný kousek našla, který jsem jednoduše odlomila. Nové naklíčené části jsem v zemině nechala, protože zázvor je vytrvalá rostlina. Jen ho je třeba včas dát do domu či do sklepa, zkrátka tam, kde nepřemrzne. Že nastal ideální čas na sklizeň poznáte podle usychajícího stonku.

Čerstvě vylomený kořen - omlouvám se za rozostření, ale netušili byste, jak je těžké fotit s rukama od hlíny :)


Účinky na organismus a Zdravíčko
Zázvor je známý díky svými antibakteriálními a protizánětlivými účinky. Proto je vhodným pomocníkem během podzimu a v zimě, kdy nás nachlazení provází na každém kroku. U nás v rodině se dělá výluh, kterému říkáme Zdravíčko.
Postup je jednoduchý, nastrouhejte kořen zázvoru (pokud možno na jiném než kovovém struhadle). Čajovou lžičku nastrouhaného zázvoru vložte do sklenice či hrnku (250ml) a zalijte horkou vodou (nikoli vařící). Oslaďte lžičkou medu a můžete pít na zdraví.

POZOR! Nedoporučuji, pokud máte citlivý žaludek. Zázvor je dost agresivní a může ho snadno podráždit. Nedoporučuje se ani pro ty, kteří užívají léky na ředění krve.

Zkoušeli jste zázvor pěstovat?? Jak to dopadlo??
Máte nějaké tipy na využití zázvoru v kuchyni??

Moira Fowley-Doyleová: Smolná sezóna

22. září 2016 v 17:15 | Eleanor |  Čtenářský deník
Za chvíli máme říjen. Měsíc, který je v rodině Cary Morrisové znám jako smolná sezóna. Každý rok se tento měsíc před Halloweenem děje členům její rodiny jedna nehoda za druhou, aby vše vyvrcholilo 31. října. Cara ani její sourozenci nechápou, proč se to děje, ale už brzy se to mají dozvědět. Jejich rodina má tajemství, která letos vyplavou na povrch…

(Detaily o knize zde)

"A tak na smolnou sezónu zvedněme sklenky,
na řeku pod námi, v níž smáčíme své duše,
na boule a tajemství, na duchy pod stopem,
ještě jednou si připijme na zmáčenou cestu."

(FOWLEY-DOYLEOVÁ Moira: Smolná sezóna, s. 7)

Stručný děj:
Cara Morrisová navštěvuje střední školu, a se svým bratrem Samem a nejlepší kamarádkou čarodějnicí Beou tvoří nerozlučnou trojku outsiderů. Jediný můstek mezi spolužáky a těmito třemi tvoří Cary starší sestra Alice, která je naopak velmi oblíbená. Snad proto, že nevěří na magii ani na smolnou sezónu, snad proto, že chodí s rockovým zpěvákem, kterého obdivuje většina holek na škole. Jako každý rok zrovna začíná smolná sezóna. Cara i ostatní členové její rodiny jsou samý šrám a modřina, je to tak každý rok, takže si už na zranění zvykli. Jen jejich matka, umělkyně, je tento měsíc strachy bez sebe a dělá z jejich domova vypolstrovanou celu, jen aby se nikomu nic nestalo. Letos je však něco jinak. Cara si všimne, že na všech jejích fotkách je někde v pozadí její spolužačka, Elsie. Nechápe, jak je to možné a když se vydá do knihovny, kde tato tichá a nenápadná dívka tráví svůj volný čas, nenajde ji. Neobjeví se ani další dny a tak začne Cara s podporou Bei a Sama zmizelou hledat. Vydává se na cestu, která ji zavede daleko do minulosti její rodiny.

Suma sumárum:
Úvodem musím říct, že kdybych byla mladší, tak mě kniha zaujme určitě více. Takhle mi však přišel rozjezd hrozně zdlouhavý. Poznáváme tam Caru a její přátele i rodinu, čímž se dostáváme do světa středoškoláku, kam už nějaký ten pátek nepatřím. Na druhou stranu je to young adult literatura, takže to vlastně není chyba knihy, ale moje. Když už se pak konečně začalo něco dít, tak jsem knihu zhltla jedním dechem. O tom žádná.

V dialozích jsem se sice občas ztrácela, ale je otázka, zda to nebyl úmysl. Děj je leckdy docela zmatečný, na druhou stranu mě to ve čtení nerušilo, protože nakonec se vše vyjasní. Obecně lze říci, že kniha splňuje, co slíbila. Zvláštní atmosféra, napětí i tajemno. Zápletka je také originální a člověk nemá šanci do poslední chvíle tušit, co že se to tam vlastně děje a autorka si s čtenářem bravurně hraje.

Toto dílo je trochu kříženec Nocte (Courtney Cole) a Daň peklu (Holly Black). Tyto knihy samostatně mě nadchly více, Smolná sezóna je spíše jejich slabší potomek. V každém případě však doporučuji přečíst pokud máte rádi tento žánr.

Měli už jste z nějaké knihy pocit, že si s vámi autor hraje?? Z jaké??

Jsem bohyní pro svou kočku

18. září 2016 v 21:33 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Že kočky vládnou skrze lidské figurky světu je známá věc. Konečně nejeden chovatel otevřeně přiznává, že je osobním sluhou své kočky. Ne nadarmo staří Egypťané kočky uctívali jako symbol bohyně Bastet, péčí o ně tedy zprostředkovaně pečovali o blaho žen a zajišťovali jejich plodnost. Sama jsem oddanou služebnicí naší kočičí bohyně. Poslední dny si však všímám jistého údivu v očích naší drahé nad mým (všemocným) jednáním. Jako bych snad já byla bohyně. Nemýlíme se nakonec? Nevnímají kočky jako bohy nás?




Prvních náznaků jistého úžasu v očích naší drahé micuš jsem si všimla, když jsem vykouzlila ohromnou porci vařeného kuřecího masa. Vděčně se mi kolem nohou začala ovíjet jako had a následně nevěřícně plnou misku obcházela, až nakonec všechno maso zmizelo v jejích drobných útrobách.

Od té doby jsem však pocit důležitosti v této oblasti ztratila, protože obdiv zmizel a má pozice alfa-lovkyně se stala samozřejmou. Respektive stalo se samozřejmým, že kdykoli má micuš hlad, mňoukne si na mě ve dveřích, ať koukám něco ulovit a donést do obětní misky.

Trvalejší pocit kočičí bohyně jsem získala s nadcházejícím ochlazením a vytrvalými dešti. Drahá přichází domů zmoklá v naprosto zoufalém duševním rozpoložení. Jen se mi schoulí na klíně, hřeje se a spí. Když se vzbudí, očekává, že jsem udělala zázrak a venku je sucho a slunečno. Nahrne se tedy ke dveřím a chce do té krásné rajské zahrady. Otevřu dveře, vylítne ven, ale najednou se zarazí - zrada! S mňouknutím se na mě otočí a vrátí se domů. V tuto chvíli mohu zavřít dveře, protože naše černá potvora mě musí obměkčit. Jsem přeci bohyně, která dokáže změnit venkovní počasí pouhým otevřením a zavřením dveří! Pro jistotu však udržují dveře zavřené, dokud venku opravdu slunce nevyjde (nebo nepřestane pršet), chci si totiž uchovat aspoň částečný pocit, že jsem pro svou božskou kočku bohyní.

V ostatních aspektech našeho spolužití jsem však pouhý plebs. Vlastně pouhým otravným kamínkem uvízlým mezi polštářky naší kočičí dámy. Kočky jsou neuvěřitelně sebestředná stvoření, ale občas mám to štěstí, že má čtyřnohá bohyně přijde a projeví mi svou přízeň. Obzvlášť ve chvílích, kdy mi není zrovna dobře. Je totiž vševědoucí bohyně a ví, že když nejsem v pohodě, tak to bude mít negativní vliv na mé lovecké schopnosti.

Máte někdy pocit, že jste pro svou kočku bozi???

TT - Strážce naší doby

15. září 2016 v 10:03 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Každá doba má svého strážce popřípadě své strážce. Ve starověku měly národy své bohy, kteří strážili celé kmeny či jednotlivce, kteří jim obětovali část své úrody a svěřovali jim do rukou své osudy. Ve středověké Evropě byl patron jen jeden, křesťanský Bůh. Tato definice se snad zdá prostá, ale při bližším pohledu zjistíme, že i tento patron má nespočet podob a vztahuje se k němu nespočet popisů. Stále je však snazší identifikovat tyto strážce zpětně než ho poznat v konkrétní době, kdy je skryt v davu jiných. Konečně vždy až dějiny ukáží, kterého strážce nám vyberou a s kterým nás ztotožní. Toto jsou mé typy na strážce naší doby tj. 20. století a začátku století 21. v Evropě:

Mahátma Gándhí (1869-1948)

14. tibetský dalajláma (Tändzin Gjamccho, *1935)

Tyto osobnosti bych za strážce vybrala, pokud bych téma brala smrtelně vážně a doufala, že nás budoucnost uvidí v tom nejlepším světle. Konečně bylo by krásné, kdyby nás potomci viděli jako věk míru, lásky a prosperity. Co se území Evropy týče, tak dlouhé období míru, jaké na evropském kontinentu zažíváme teď, tu jen tak nebylo. Někdo však může namítnout, že to nejsou evropské osobnosti. Každý je však zná i v Evropě a díky globalizaci na nás mají stále větší vliv i mimoevropské kultury. Abych byla také upřímná, nenapadla mě jediná evropská osobnost, kterou bych za strážce mohla považovat. I když je jich mnoho uznávaných, vždy z nich mám pocit, že jim šlo více o sebe a blaho jen jejich lidu (pokud vůbec). Když už bojovali za mír, tak za mír pro sebe, ale málokdy pro všechny. Konečně politické kalkuly a proslovy missek mají hodně podobného.


Jak to však bývá, vždy jsou nejznámnější umělecké osobnosti. V budoucnu těžko najdou archeologové něco víc, než hromadu plakátů s Audrey Hepburn, snad nějaké nahrávky Elvise Presleyho a Harry Potter po těch letech také těžko upadne v zapomnění. Jen si vezměte, kolik dárkových předmětů se jenom vyrobilo. Snad si naši potomci budou i jednou myslet, že jsme uměli čarovat.. Kdo ví... Možná si dokonce pomyslí, že jsme chovali podivné domácí mazlíčky patřící do zvláštního rodového druhu Pokémon.

Kdo je pro váš strážcem naší doby??
Přisoudili byste tento titul nějaké evropské osobnosti z 20. století??

Arthur Conan Doyle - Strakatý pás

9. září 2016 v 12:17 | Eleanor |  Čtenářský deník



Stručný děj:
Všichni účastníci starého případu zemřeli, doktor Watson se tedy k němu může vrátit a uveřejnit zvláštní příběh o tajemné smrti Grimesbyho Roylotta.

V dubnu roku 1883 doktora Watsona brzy ráno probouzí Sherlock Holmes kvůli právě příchozí klientce, slečně Heleně Stonerové. Bydlí se svým nevlastním otcem v jeho starobylém rodovém sídle. Ten se po smrti její matky a jeho manželky změnil, přestal vycházet z domu a stal se nad míru agresivním. Podivná je i jeho záliba v indických zvířatech, která doma chová a děsí tím ostatní. Dva týdny před svou svatbou umírá v domě za záhadných okolností Helenina sestra. Nejdříve slyšela každou noc hvízdnutí a pak ji našli vyděšenou, jak pomalu bledne a umírá. Před smrtí stihla vykřiknout, že viděla příšeru a strakatý pás, ukázala na doktorův pokoj a bylo po všem.

Po dvou letech se nyní slečna Helena sama zasnoubila s panem Arnitagem. Před dvěma dny se však kvůli stavebním pracím na sídle musela přestěhovat do sestřina pokoje a začala tam slýchat stejná hvízdání. V obavě o svůj život se vydala za Sherlockem Holmesem.

Sherlock se po vyslechnutí slečny vydává do domu, aby ho prozkoumal za nepřítomnosti pana Roylotta. Po odchodu slečny však přichází sám naštvaný otčím a důrazně Sherlocka upozorní, ať dá od případu ruce pryč. To detektiva ještě víc povzbudí. Při prohlídce pokoje se všiml zajímavých úkazů: nová šňůra od zvonku, která nikam nevede, tedy pouze k nefunkčním větrákům. Miska s mlékem v pokoji, kde není kočka, je také zvláštní. V rohu postele pak nalezl divně svázaný bičík. Večer se pak Sherlock s doktorkem Watsonem tajně plíží k sídlu. V temném pokoji se vymění se slečnou, která se má schovat do bezpečí. Tiše čekají v pokoji až do brzkých ranních hodin, kdy se všechno vyřeší. Takové řešení však nikdo nečekal...

Suma sumárum: Další povídka, která nenudí a na chvíli zabaví. Mohu vřele doporučit.

Kočičí remaky známých filmů

7. září 2016 v 12:24 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
To, že kočky vládnou lidstvu je známá věc. Sice jejich nadvládu nepotvrzuje žádná listina ani úmluva, nicméně ten, kdo někdy kočku doma ubytovával má jasno. V poslední době se však kočičí nároky zvyšují a je možné, že v budoucnu převezmou nadvládu nad lidstvem otevřeně. V té chvíli se změní i programy kin a televizí. Není divu, že dnes naše mazlíčky nebaví sledovat filmy, kde se kočky mihnout občas v roli nepodstatného camea. Proto se často stává, že nám usnou schoulené na klíně nebo znuděně odcházejí z místnosti. V tomto článku vám přináším unikátní záběry z nově připravovaných filmů kompletně v kočičí režii a pár plakátů. Zkrátka kočky umí všechno líp...

Filmové plakáty, které již utekly na veřejnost:

Hvězdné packy: Episoda III. (mistr Mňoda) (zdroj)

Černá labuť... tedy kočka. (zdroj)

Nový Mňausíc. (zdroj)

Utekly také záběry, z nově připravovaných filmů.

Zde máme například pár fotografií z velkofilmu Pán Rolniček. Oproti lidské verzi má šest dílů, kočky si zkrátka s kořistí rády hrají a tak jen poslední díl Pád Mňordoru bude obsahovat Sauronovu snahu utéct z drápků Froda:

Frodo opouští Dno Pytle. (zdroj)

Mňaudalf Šedy prohrál boj s Balrogem v Morii: "Jděte, hlupáci!" (zdroj)

Frodo bojuje se Sauronem - podaří se mu utéct nebo skončí v čelistech Froda? (zdroj)

Dalším chystaným remakem je hrdina, který v lidských kinech soupeřil s Pánem Prstenů - Harry Potter.

Představitelem Harryho Pottera bude slavný kočičí herec Felix přezdívaný Flíček. (zdroj)

Nový Dobby bude zatraceně roztomilý: "Harry Potter se nesmí vrátit do Bradavic!" (zdroj)

Milovníky romantiky potěší, že došla řada i na největší lodní katastrofu všech dob: Titanic. Nebude chybět ani známá romantická scéna:


Opomenuta nebudou ani koťata, které čeká nová verze Madagaskaru:

Marty a Alex v přátelském obětí. (zdroj)

Pro milovníky komixů přijde brzy kočičí verze Thora, bude chlupatý představitel Lokiho roztomilejší než Tom Hiddleston?