TT - Královna falešného úsměvu

10. července 2016 v 22:48 | Eleanor |  Témata týdne
Servírka - profese, která vyžaduje neustálou ochotu a úsměv. Zapomeňme pro teď ty, které svou profesi neberou vážně, a zaměřme se na den servírky, která je královnou falešného úsměvu.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je událost. Inu, tvrdí se, že je to událost roku a občas se to s jeho slávou a důležitostí, z mého hlediska, přehání. Na druhou stranu je to jediný týden, kdy to v Karlových Varech žije, a místní mají hromadu příležitostí k brigádničení. Jako servírka během festivalu pracuji v jednom hotelu, kam docházím v tomto týdnu už hezkou řádku let.
Je to týden, kdy jste v práci třeba i dvanáct hodni denně (většinou však více) a stále se máte usmívat? Všimněte si sami, kolikrát se za den v práci usmějete a kolikrát se spíš mračíte a všechno proklínáte, jako servírka nemáte nárok. Úsměv patří k vaší uniformě.

Ráno vstanete ve 4:00, abyste se dostali včas na pracoviště. Ono ve Varech nejsou spoje MHD zrovna dobře načasované, ale což, hlavně, že se dostanete do práce a v 6:00 mžouráte rozespalýma očima už na platz. Snídaně začínají v 8:00, takže musíte prostřít, s kuchyní připravit bufet a pak se jen těšit, kdo všechno vám přijde. Už ráno často začnete být otrávení. To když dorazí naštvaná kolegyně, že jí (cituji) "...naprosto vyčerpává jezdit autobusem. Ta negativita lidí, jak si neustále na něco stěžují, mě úplně vysává. Já mám deprese jen z toho pomyšlení, že zase mezi ty socky budu muset vlézt."

Vše přejdete mlčením a úsměvem. Tímto se dostáváme k prvnímu úsměvu servírky říkajícímu:

"Drahá, mě zase saje tvoje negativita, ale jsem mile vychovaná dívčina, která si raději v duchu prozpěvuje 'Já tak rád trsám, trsám' či 'Hakunamatatááá, ta dvě slovíčka zněj...' než aby se nechala sát TVOU negativitou."


Kolem půl osmé už se vám na snídaně začínají dobývat lidé, tedy někdy. Někdy mají dostatečnou slušnost, že respektují ceduli a informace z recepce, že snídaně začínají od 8:00. Občas se však stane, že prostě ceduli obejdou a projdou k nám. Nějaké zavřené dveře je nemohou zastavit, konečně když nemají zámek, val a hradbu, tak to není žádná překážka. To se k nim s úsměvem nahrnete a decentně jim oznámíte, že takhle bohužel ne. Pravý význam úsměvu si opět necháte pro sebe:

"Na základní škole se děti učí, že osm hodin je, když je velká ručička na dvanáctce a malá na osmičce. V digitálním věku je to tehdy, když se na hodinkách objeví 8:00. Zavřené dveře zase neznamenají - hrajeme s vámi špionážní hru Mission Impossibel aneb dostaň se na snídaně díky svému fištrónu, který ti pomůže najít cestu. Nikoli, prostě znamenají, že je zavřeno a až budeme připraveni, rádi vás přivítáme."

Lidé se konečně dočkají a začnou snídaně. Jak jsem již napsala, pár aktivistů dorazí hned ráno a pak? Dlooouho nic. Spíme, tedy my spíme s otevřenýma očima a křečovitým úsměvem na rtech, civíc na baldachýn a stojíc u dveří. Hosté spí v teplé posteli, a když se probudí v devět, tak do desíti se odhodlají sejít na snídaně. Ty končí v 11:00, což je optimální doba, kdy získáme čas sklidit snídaně a připravit oběd. To však nikoho nezajímá. Mezi desátou a jedenáctou je totiž ten pravý čas nahrnout se na snídaně a divit se, že je všude plno.

Největší borci však dorazí po jedenácté hodině, tedy po zavíračce. Odchytávají nás pak a ptají se, kde je jídlo z bufetů. Opět se usmějete, ale nikdo už neslyší, co chcete říct:

"Padla, šlus, konec. To jídlo tu nemůže zůstat nonstop, protože podléhá zkáze. Tedy jednoduše řečeno zkazilo by se. Pokud navíc zůstanou na bufetu snídaně, tak nebude kam dát obědové menu. Zkrátka my si z vás neděláme legraci, když máme u vstupu napsáno, že v jedenáct končíme."

Vy sami se pak na oběd nedostanete. Je to prosté. Protože lidé přišli pozdě na snídaně, prodloužily se přípravy a najednou musíte obsluhovat při obědech. Obědy jsou během festivalu opět formou bufetu od 12:00 do 16:00. Za tu dobu lidé přicházejí a odcházejí a vy jako servírka? Sklízíte, kručí vám v žaludku, a protože jedete bez pauzy, tak je každý úsměv namáhavější a namáhavější.

Pak se vám začnou hosté opíjet a mít na vás rádoby koketní řeči, každý úsměv je tam doplněn nevyřčenou přehršlí nadávek, které by v psaném textu obsahovaly více hvězdiček než noční obloha. Pak vás někdo občas pochválí:

"Slečno, já vás obdivuji! Vidím vás tu celý den už od snídaní a stále se tak pěkně usmíváte a mile nás obsluhujete! Musí to být ohromně těžké!"

Úsměv alá "Tak snad bude i pořádné dýško...". Pochvaly udělají člověku radost, stejně jako když vám host oplatí úsměv. Vlastně byste nevěřili, jak moc to obsluhu nabije, když se pěkně usmějete. Ale co si budeme povídat, dýško je dýško.

Po obědech je třeba vše uklidit a připravit večeři i večerní akce, když je vše hotovo, tak můžete v 18:00 jít domů (někdy i až ve 22:00). Je to pro vás celou dobu světlo na konci tunelu. Vylezete před hotel v civilu a najednou potkáváte lidi ze snídaní a obědů. Víte, co je fajn? Že vás vůbec nepoznávají! Nemusíte se tedy usmívat. Prostě dáte sluchátka do uší a jdete. Ve výloze pak zjistíte, že se stejně přiblble usmíváte. Vzpomínáte, jak nám jako dětem říkali: "Neškleb se nebo ti to zůstane!". Je to tak, zůstává i úsměv. Domů dorazíte, naložíte se do vany a rychle do postele, ať můžete zase brzy vstát. Další den se zase všechno opakuje.

Kde má potom servírka brát sílu na srdečné a milé úsměvy? Únava, vyčerpání, stres a pohlcování negativity lidí se ve vás hromadí. Pokud tedy uvidíte usměvavou servírku, vězte, že je buď dobrá herečka, nebo totálně sťatá. Ano, někdy si člověk dá i alkohol či až moc kafí. Zkrátka Coffee is weitress best friend... Jak jinak takovýto zápřah chcete zvládat deset dní v kuse s úsměvem na rtech? Takže už víte, jak namáhavý je den servírky a až příště nějakou usměvavou a ochotnou potkáte, oceňte ji, byť jen slovem;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 10. července 2016 v 23:23 | Reagovat

Mám teď brigádu jako servírka a těch pár hodin každý den mi bohatě stačí.
Člověk by ani nevěřil, jak je těžké se na hosty neustále smát, mně to dělá velký problém, protože když se celý čas usmívám, připadám si jak debil :-D.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 11. července 2016 v 1:13 | Reagovat

[1]: Me spis prijde, ze se mi pak pusa krouti do podivnych grimas :D Nicmene obdivuji ty, co to maji na plny uvazek, je to opravdu psychicky i fyzicky narocne zamestnani.

3 Veronika Veronika | E-mail | Web | 11. července 2016 v 8:40 | Reagovat

Vždycky jsem o servírce přemýšlela jako o něčem, co by mě mohlo bavit, ale po přečtení tohoto článku to radši zvážím, byť jako brigádu. :-D No, uvidíme. :-)

4 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 11. července 2016 v 9:15 | Reagovat

[3]: Je to zabavna prace. Potkas mnoho novych a zajimavych lidi, ale doporucuji spise mensi podniky. S temi mam lepsi zkusenosti;)

5 I am Jane I am Jane | Web | 11. července 2016 v 18:28 | Reagovat

Jééé ty jsi tam byla ??? a podle článků to asi nebylo nic moc :-( dělat servírku je záhul... znám to od své tety která občas dělá i v kuchyni [:tired:] .

6 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 11. července 2016 v 18:46 | Reagovat

[5]: Jako servírka tam jsem každý rok, nicméně letos už naposledy :)

7 Silmarilli Silmarilli | Web | 12. července 2016 v 11:27 | Reagovat

Pravda, měla jsem možnost si ulohu servírky vyzkoušet a naprosto s tebou souhlasím. Navíc od té doby na servírky koukám vlídnýma očima, protože je plně chápu.
Ale dokáže mě naštvat, když jdu do podniku, který má minimální obsazenost, servírky celý den klábosí a když vejdete, šklebí se, protože musí nechat drbů a jít vás obsloužit. Nakonec jsou tak protivné, že už se tam víckrát nevrátím....
Každá mince má dvě strany a obdivuju tě, že to celou dobu tak skvěle dáváš :)

8 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 12. července 2016 v 12:22 | Reagovat

[7]: Zda je vůbec co obdivovat, nechám na jiných, ale je pravda, že tyto servírky mě také štvou. Pak ti dají ještě špinavou skleničku, jídlo ti hodí jakoby se jim ani nechtělo a když jim nenecháš dýško, koukají jak zhrzené milenky...:D

9 Gil Gil | Web | 13. července 2016 v 1:10 | Reagovat

Servírky to mají těžké, nesnáším když se k nim někdo chová neslušně, hloupě a  trapně. Také dámy u pokladen to mají těžké ... koukat na dav lidí, co o půl sedmé narážejí s vozíkama do zamknutých dvěří Kauflandu, protože slevnili pomeranče o korunu, vyžaduje odvahu :D No a my zdravotníci... :D ... když takhle agresivního a trucujícího a popleteného pacienta trpícího Alzheimerem s úsměvem a srdcem na dlani a opravdovou starostí už po padesáté přesvědčuješ, aby se napil... aspoň hlt... a nic ... :D grrr ... A nebo pacientku, že je opravdu lepší si na wc sednout, než loužička, už předem bezvýsledně..

10 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 13. července 2016 v 16:32 | Reagovat

[9]: Má drahá, s tebou mě nemůžeš měřit. Ty děláš záslužnou práci, které by si měl každý vážit. Já vlastně jen obskakuji ty, kteří jsou samostatní, ale nechtějí být :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama