Červenec 2016

Není knihomol jako knihomol

31. července 2016 v 11:35 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Poslední dobou se stává módním trendem nálepka knihomol. Je to opravdu převrat, který kdyby byl zaveden o patnáct let dříve, mohlo mé dospívání být relativně poklidné. No, budiž. Protože se sama hlásím ke knihomolí staré škole, ráda čtu blogy či sleduji videa na youtube, abych načerpala informace o knižních novinkách a pak si vybrané doma v poklidu přečetla. Při množství knih, které však tito recenzenti přečtou za měsíc (někdy i za týden), mi však zůstává rozum stát. Nabízí se tedy otázka, jsou i oni ještě knihomolové nebo už se to zvrtlo v komerční, závodní čtení?


Když se řekne knihomol, představí se mi člověk, který miluje čtení knih. Je to pro mne knižní labužník. Miluje knihy, miluje cestování do jiných světů a dob, které zprostředkují pouze knihy. Čtení je pro něj odpočinek i zábava. S hlavním hrdinou se raduje i trpí. Když kniha skončí, zmocní se ho podivný pocit prázdnoty spojený se spokojeností. Ano, neskromně mohu říci, že se považuji též za knihomola. Knihy si vychutnávám, jednu čtu klidně půl roku. Odkládám je, vracím se. Zkrátka dle nálady, abych si příběh dokázala naplno vychutnat s patřičným rozpoložením. Stává se mi potom, že mám rozečteno pět (i více) knih a za půl roku je dočtu všechny najednou. Občas mě kniha pohltí, občas mám knihu půjčenou, občas mě čeká dlouhá cesta a občas to zkrátka dopadne tak, že knihu přečtu na dva zátahy a také si ji užiji, ale…

Když pak vidím závodní čtenáře, kteří mají deset spoluprácí a každý týden prezentují deset přečtených bichlí, kdy každá má průměrně pět set stran, jsem zmatená. Nechci teď tvrdit nic proti spolupracím. Pokud jsou v příspěvku označené a slouží opravdu jen k tomu, aby si blogger rozšířil obzory, v pořádku. Sama vidím, že jako student nemám tak velké příjmy, abych svůj koníček ve čtení mohla živit a naplňovat jen nově vydanými knihami. Zaráží mě však, že někteří přijímají knihy zdarma na recenze jako na běžícím pásu a nad to je následně ve velkém prodávají. Pokud mám k recenzi dejme tomu pět vydatných knih a musím napsat do měsíce recenzi na každou z nich, je dotyčný ještě knihomol (neboli knižní labužník) nebo už to dělá z hrabivých důvodů? Je vůbec možné si v takové rychlosti ještě knihu vychutnat nebo už se stává povinností a jenom položkou k odškrtnutí na seznamu?

(Zdroj knihomola)

Stupně zimy

30. července 2016 v 10:49 | Eleanor |  Deník
Smích je koření života. Smích je nejlepší lék. Na smích zkrátka existuje hromada úsloví a žádné o smíchu nehovoří ve zlém. Proto vám nyní přináším další vtip, který už svá léta má, ale o který se s vámi musím podělit, protože mě rozesměje vždy. Doufám, že k úsměvu donutí i vás a začnete tak víkend s dobrou náladu. Na druhou stranu, kdy by měl o víkendu špatnou náladu, že? :)


+ 18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.
+ 10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové pěstují kytičky.
+ 2°C Italská auta nejdou nastartovat.
0°C Destilovaná voda zamrzá.
- 1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.
- 4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.
- 8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.
- 10°C Francouzská auta přestávají startovat.
- 12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.
- 15°C Americká auta nejdou nastartovat.
- 18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.
- 20°C Dech se stává slyšitelným.
- 21°C Pokud vůbec dostaneš psa na vyčůrání ven, musíš ho potom ukopnout.
- 22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.
- 24°C Německá auta nejdou nastartovat.
- 27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.
- 29°C Švédské automobily přestávají startovat.
- 32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem.
- 33°C Žádné normální, ani ruské auto už nejde nastartovat.
- 38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.
- 43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.
- 50°C Auto se ti snaží nacpat do postele.
- 60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují se na jih.
- 70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolní orientační závod na zahřátí.
- 75°C Santa Klaus opouští polární kruh.
-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní.
- 268°C Hélium zkapalnělo.
- 273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus,žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.


Co vždy stoprocentně rozesměje vás??

Chata v horách

28. července 2016 v 20:33 | Eleanor |  Filmový koutek
A tak jsme s drahým opět zasedli k televizi a ve vší své lehkovážnosti pustili první film, co nás zaujal (dle plakátu). Vyklubal se z toho horor, u kterého jsme se řezali smíchy a následně s Claudií zjistili, že za vším tím podivuhodným dějem seděl zhulený scénárista a Loki. Vzbudila jsem vaši zvědavost? Čtěte celý článek.

Domácí pizza-koláč

25. července 2016 v 11:29 | Eleanor |  -> S barbarem v kuchyni...
Pizza, oblíbený pokrm z Itálie, který se dnes prodává skoro na každém rohu, ať už čerstvá nebo mražená. Mraženou můžete rozmrazovat, jak chcete, ale stejně doma těžko docílíte pravé italské. Proto jsme se s mým drahým rozhodli udělat si pizzu vlastní. Ani jeden však nejsme Ital a ani jeden nemáme rádi přípravu kynutých pokrmů - ano, jsme líní. Protože jsme ale Češi, tak jsme si dali dohromady několik receptů, abychom si mohli pochutnat na nekynuté pizze, kterou nazýváme pizza-koláč, aby nedošlo k mýlce a záměně s italským originálem. Nicméně tento náš koláč je také výborný a vřele mohu doporučit!
Budeme potřebovat:
- na těsto:
  • 250g hladké celozrnné mouky
  • 1,5dcl vody
  • 6 polévkových lžic olivového oleje
  • špetka soli
  • 1/2 prášku do pečiva
- na dochucení:
  • malý rajský protlak
  • oregano
  • 1 menší cibuli
  • čerstvý tymián
  • sýry dle chutí
  • sherry rajčátka
  • sůl a pepř
  • zkrátka cokoli máte rádi
Troubu necháme rozehřát na 200°C (elektrická, horní i dolní ohřev). Než se rozehřeje, připravíme si pizza-koláč.

Nejdříve těsto: smícháme mouku, sůl a prášek do pečiva. Násladně přilejeme olej a vodu. Není to nic těžkého. Pokud se těsto nechce stále spojit a je sypké, předejte trochu vody. Pokud je naopak hodně tekuté, přisypte mouku. Na pizza-koláč pro dva se však držte mého množství a těsto by mělo mít požadovanou konzistenci. Musíte mít pevnější těsto, které se táhne a dá se vyválet.

Když je těsto vyváleno, namotejte trochu okraje, ať jsou tlustší. Zamezíte tím vytečení oblohy na pizze. Těsto si položte na pečící papír a můžete začít zdobit. Rajský protlak si vylijte do mystičky a smíchejte s dvěmi špetkami oregána (víc/méně, dle vaší chut) a menší špetkou soli a pepře. Pokud máte raději sladší, kečupovou chuť, můžete půlku malé konzervy protlaku namíchat 1:1 s kečupem. Tím máte základ, kterým potřete těsto. Následně obložíte tím, co vám chutná. My máme rádi kolečka cibule, rozpůlená sherry rajčátka.

Ty poklademe na pizzu a celou ji díky pečícímu papíru pohodlně přesuneme na plech, dáme na 20 minut do vyhřáté trouby. Zhruba po této době přidáme šunku, strouhaný sýr a čerstvý tymián. Za dalších 25 minut by mělo být hotovo. Samozřejmě, každá trouba peče jinak. Je třeba kontrolovat barvu těsta, aby bylo zlatavé a občas se podívat, zda není těsto spálené zespoda.

Dobrou chuť!

Jak dochucenou pizzu máte rádi vy??
Děláte si raději domácí nebo kupujete mraženou??

Karen Engelmann: Stockholmský oktáv

24. července 2016 v 11:42 | Eleanor |  Čtenářský deník
Historický román z prostředí Stockholmu v prvních letech po dobytí Bastily, mě zaujal ihned. Řekla mi o něm Claudia v souvislosti s citátem z knihy: " Lepší nelovit, co nemůžete hodit zpátky" na vrub mileneckých vztahů. Kniha s tímto nadhledem nemůže být špatná a víte co? Nebyla! Recenzi Claudie Angoli si můžete přečíst zde a mou nadšenou v celém článku.


TT - Nikdy se nezastavit

20. července 2016 v 11:18 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
George Leigh Mallory (1886-1924) se nikdy nezastavil. Celý život ho volaly hory a všechny, co si umanul, pokořil. Až na jednu - Mount Everest. Když jsem si přečetla téma týdne, byla má volba jasná. Všichni tak nějak tušíme, že pohyb je život. Cítíme, že ve snaze jít za svými sny nesmíme ustat. Místo vlastních úvah nad nesmrtelností chrousta vám chci přiblížit osobnost, která mě ve snaze, abych se nikdy nezastavila, inspiruje.

George Leigh Mallory

Je všeobecně známo, že r. 1953 vystoupil Edmud Hillary na Everest (a zase sestoupil). Méně známo je, že mezi první průkopníky, kteří mapovali okolní terén hory a vytyčovali první cesty, byl i tento anglický horolezec, pro kterého se stala hora nedosažitelným životním cílem. Mezi horolezeci jsem se často setkala s tím, že Malloryho touha a cílevědomost je spojována s údajnou odpovědí na otázku redaktora nejmenovaného časopisu po tom, proč vlastně chce horu slézt. Odpověď zněla:
"Because it's there!"

(Protože je tam.)

Když se však do tématu ponoříte, zjistíte, že potomci samotného Malloryho tuto větu zpochybňují, a jako v té době již známá osobnost se prostě stal obětí novinářského důvtipu, jak nejlépe prodat noviny.

Tato věta totiž neříká nic o tom, že od raného dětství vylezl, kam jen mohl. Že prakticky celý život zasvětil horolezectví a chtěl stále víc, až se mu nakonec jeho největší životní výzva stala osudnou a spočívá pár metrů od vrcholu dodnes. Nezmiňuje, že měl manželku Ruth, která mu byla velkou oporou. Tato novinářská věta z něho dělá robota bez citu posedlého svým snem.

Když však vyhledáte dopisy, které své ženě a přátelům posílal, když se začtete do jeho životopisů, které sestavili pamětníci a blízcí přátelé, tak zjistíte, že každý odchod z domova od dětí a milované ženy byl stejně bolestivý jako kdyby se vzdal snu a na Everest nevyrazil. Byl tam celkem třikrát, poprvé v roce 1921, podruhé v roce 1922 a potřetí roku 1924. Při expedici r. 1922 část skupiny, kterou měl na starost, zavalila lavina. Další výčitky. Už nikdy se nechtěl na horu vrátit. Přesto o dva roky později opět stanul na úpatí. Táhlo ho to tam stejně jako ho to táhlo zůstat doma, ale doma by nenašel klid dokud by Everest nepokořil. Jaký to vše však mělo smysl? Jaký smysl podle něj mělo zdolávání hor? Toto napsal sám v jednom ze svých článků:

"The first question which you will ask and which I must try to answer is this; what is the use of climbing Mount Everest? And my answer must at once be, it is no use. There i not the slichtest prospect of any gain whatover."

(První otázka, kterou mi jistě položíte a kterou se pokusím zodpovědět je; co z toho mám, že slézám Everest? A má odpověď je prostá, nic. Nemám žádné vyhlídky na jakýkoli zisk a užitek."

Dále pak pokračuje, že na vrcholu nenajde žádné zlato, ani drahé kamení. Zkrátka to nemá žádný užitek. Prostě ho něco k vrcholu té hory táhlo, stejně jako my nejsme schopni říct, co nás táhne k našim vlastním Everestům. Nikdo nedokážeme říct, proč jsme jací jsme, proč nás baví, co nás baví a proč nás naplňuje, co nás naplňuje. Prostě jdeme za tím, co cítíme, že potřebujeme.

Stejně jako on máme každý své cíle, kterých toužíme dosáhnout, aniž bysme vlastně věděli, kde se ta touha bere. Stejně jako on za to zaplatíme bolestnými odloučeními, probdělými nocemi pochybností a osudnými chybami, protože žádná cesta k cíli není snadná. Hlavní je však nikdy se nezastavit a nevzdat svůj sen.

Jaká osobnost inspiruje v životě vás a proč??

Einar Wegener nebo Lily Elbe

19. července 2016 v 15:53 | Eleanor |  Historické osobnosti
Jak jsem již psala v článku zabývajícím se filmem Dánská dívka, byl skutečný příběh Einara Wegenera alias Lily Elbe tvůrci pozměněn a snad i lehce zromantizován. Proto jsem se rozhodla zaměřit se na osobnost malíře jako na historickou postavu a nabídnout vám pohled na Lili Elbe jako na jednu z prvních zaznamenaných transsexuálních žen, která podstoupila změnu pohlaví.
(zdroj foto Einar a Lily)

Einar Magnus Andreas Wegener se narodil 28. prosince 1882 v malém dánském městě Vejle na jihu Jutského poloostrova. Rok jeho narození bývá předmětem diskuzí, protože v souvislosti s Lili byl později uváděn rok 1886, což však zřejmě sloužilo k ochraně identity (snad inspirováno rokem narození Gerdy??). Již od dětství byl silně umělecky zaměřen, což ovlivnilo i jeho pozdější studium. Během studií na Královské dánské akademii umění v Kodani se seznámil s Gerdou Gottlieb (1886-1940). Roku 1904 se vzali a začali tvořit spolu.

Oba se stali ceněnými umělci. Roku 1907 získala Gerda cenu za své ilustrace v rámci soutěže vyhlášeného dánským časopisem Politiken a tvořila i pro dobový časopis Vogue. V témže roce získal úspěšnější Einar mj. ocenění Neuhausens Prize (rakouské ocenění umělců) a vystavoval také například v Salon d'Automme v Paříži, což vypovídá o jeho úspěchu i v zahraničí. Proslavil se svými malbami krajin.

Le Pont Saint Michel, Paris, datace neznámá (Einar Wegener)

Jardin de Versailles, Versailles, 1918 (Einar Wegener)

Jeho žena si postupně vytvořila vlastní umělecký styl zaměřený na zobrazení žen, leckdy se silně erotickým nádechem, díky kterému předčila svým věhlasem i Einara. Průlom v její kariéře nastal paralelně s průlomem v Einarově životě.

Když se jednoho dne r. 1908 nestihla dostavit jejich kamarádka Anna Larssenová (1875-1955), známá herečka, která Gerdě seděla obvykle modelem, navrhla telefonicky za sebe náhradu - Einara. Gerda ho opravdu přesvědčila a on se oblékl do oblečení, které by jinak na sobě měla Anna. Einar se o tomto zážitku zmiňuje ve své knize Man Into Woman, že se mu líbilo mít na sobě ženské oblečení, které je tak jemné a zároveň se cítil daleko víc ve své kůži než kdy předtím.

Byla to také Anna, která jednoho dne náhodou dorazila do ateliéru, když byl Einar v ženských šatech a nazvala ho Lili. Gerdě se toto jméno zalíbilo a začala ho také používat. Tak vznikla postava, která se stala Gerdinou uměleckou inspirací a která ji proslavila. Její obrazy Lili - dívky s mandlovýma očima a malým hrudníkem se zapsaly do historie umění a dodnes je díky ní Gerda považována za jednu z vůdčích osobností Art deco počátku 20. století. Pro Einara to však byla daleko významnější změna. V Gerdiných obrazech viděl ženu, kterou chtěl vždy být. Dle knihy Man Into Woman řekla Anna Einarovi:

"Víš Andreasi, ty si ve svém nejhlubším bytí skutečná žena, anebo opravdu velký omyl přírody."

Zpětně se pak sama Gerda cítila částečně zodpovědnou za ztrátu svého manžela a vznik Lili, protože ho podporovala.


Solodanserinden Ulla Poulsen i balletten Chopiniana, Paris, 1927 (Gerda Wegener)

Lili Elbe, 1928 (Gerda Wegener)

V prvních letech nosil Einar ženské oblečení pouze doma, následně i na veřejnost jako modelka Gerdy. Když však vyšlo v Dánsku najevo, že Gerdy modelka Lili je vlastně její manžel, museli manželé konzervativní zemi opustit. Roku 1912 tedy opouštějí Kodaň a cestují po Itálii a Francii, až se nakonec usazují v mnohem tolerantnější Paříži.

Zde již Einar otevřeně vystupuje jako žena, kterou Gerda představuje jako Einarovu sestru Lili. Jsou zmínky, že kdo ho potkal na ulici v mužském oblečení, myslel si, že je Einar ve skutečnosti žena převlečená za muže. Tak žensky vypadal. To nasvědčuje tomu, že se Einar narodil jako intersexuál, jinak řečeno lidský hermafrodit. Této hypotéze nahrává i fakt, že se ve svých denících později zmiňuje, že v jeho těle byly nalezeny během operace zakrnělé vaječníky a podle předoperačních testů měl v těle více ženských hormonů než mužských.

Nesmíme však zapomenout, že jsme na začátku 20. století a ať už je Paříž jakkoli tolerantní, stále je tento případ jedinečným a pro širokou veřejnost podivným. Lékařskou obcí je Einar shledán schizofrenikem a léčen dokonce ozařováním. K tomu všemu bojuje sám se sebou, což popisuje i ve svých denících, když se zmiňuje o Lili, která je den ode dne silnější. Zároveň si uvědomuje, že je v historii prvním jedincem svého druhu a že oficiálně nikdo takový zaznamenaný dosud nebyl. Toto nepochopení, vykořeněnost a vnitřní boj vedou k tomu, že se rozhodne spáchat sebevraždu. Jako datum konce si určí 1. květen 1930. Bylo to téměř dvacet let poté, co si poprvé uvědomil, že je žena v mužském těle.

V únoru 1930 však potkává doktora Magnuse Hirschfelda, toto setkání mu změní život a na nějaký čas i zachrání. Tento doktor založil roku 1919 v Berlíně Institut für Sexualwissenschaft, tedy institut, kde se zabýval sexuologií a povznesl ji mezi akademické vědy. Zároveň roku 1923 zavádí pojem transsexualita. Liliin případ už najednou není ničím podivným, ale nachází i pochopení a možnost, žít ve svém vlastním, ženském těle.

Je otázkou, zda byl Einar první mužem, který podstoupil operaci pohlaví, aby se stal ženou Lili i fyzicky. Když se dostal v Německu k moci A. Hitler, byly roku 1933 archivy institutu zničeny, takže dodnes víme velmi málo. Zachovaly se však informace díky deníku, který si Lili vedla (a který byl v roce 1933 upraven a vydán jako kniha Man Into Woman). Proto je známo, že v letech 1930-31 prodělala několik operací.

· Nejdříve u doktora Hirschfelda v Berlíně.
· Následně několik dalších operací v Dresdener Frauenklinik, tedy ženské klinice, kde z ní doktor Kurt Warnekros měl udělat fyzicky ženu.

Za tyto operace Lili zaplatila opravdu velkou sumu, v přepočtu na dnešní koruny cca 450 000 Kč. Po těchto operacích, kdy již Lili byly odstraněny mužské pohlavní orgány a modelovány ženské, anuloval dánský král Kristián X. koncem roku 1930 Einarův sňatek s Gerdou.

Lili Elbe získala oficiálně dokladyi i cestovní pas. Příjmení Elbe, tedy česky Labe, si Lili vybrala proto, že to je jméno řeky, která protéká v Drážďanech - městě, kde se znovuzrodila v ženu. Lili nikdy nemalovala, nenavázala tak na Einarovu kariéru, protože to považovala za něco, co už k ní nepatří. Jak napsala ve svém deníku:

"Nechci už být kreativní skrze hlavu, oči a ruce, ale skrze srdce a krev."

Což odkazuje na její touhu stát se matkou. Zamilovala se do obchodníka s uměním Clauda Lejeunea, kterého si chtěla vzít. Bohužel poslední operace, která jí měla umožnit splnění snu o mateřství, se jí stala fatální. Podstoupila implantaci dělohy, kterou její tělo odmítlo. Tato transplantace proběhla 50 let před objevením Cidosporinu, tedy léku, který potlačuje imunitní systém pacienta, čímž se má podpořit přijetí orgánu. Zemřela 12. září 1931 v Drážďanech na zástavu srdce. Jak se však zmínila v posledním dopise své sestře, krátce před smrtí, stálo to zato a byla aspoň chvíli šťastná:


"Že já, Lili, jsem živá a měla jsem právo žít posledních čtrnáct měsíců. Může se zdát, že čtrnáct měsíců není mnoho, ale mě se zdají být celým šťastným lidským životem."

Zdroje:
ELBE, Lili. Man Into Woman: The First Sex Change. - kniha bohužel nebyla přeložena do češtiny, v případě zájmu si tedy počtou pouze angličtináři či němčináři.
http://www.biography.com/people/lili-elbe-090815 (ENG)
http://www.historyvshollywood.com/reelfaces/danish-girl/ (ENG)
http://www.telegraph.co.uk/films/2016/04/14/the-tragic-true-story-behind-the-danish-girl/ (ENG)


Poznámka: Veškeré citace jsem přeložila sama z anglického originálu knihy či zmíněných stránek.

Dánská dívka

14. července 2016 v 22:14 | Eleanor |  Filmový koutek
Film z roku 2015, který se zabývá životní cestou dánského malíře Einara Wegenera a jeho proměnou v dívku Lili Elbe. Stejně jako film Der Kreis, který jsem vám již přiblížila zde, se i tento film zabývá dlouho tabuizovaným tématem. Tentokrát se však nejedná o homosexualitu, ale transsexualitu.
(detaily k filmu CSFD)

Děj filmu: Einar Wegener (1882-1931) žil běžným životem, který byl typický pro dobovou Kodaň. Byl úspěšným a uznávaným malířem, měl krásnou ženu Gerdu, kterou potkal již během studií. Vlastně mu zjevně nic nechybělo až do chvíle, kdy jeho manželka potřebovala domalovat obraz a on se nechal přemluvit, aby jí pózoval v šatech baletky. Bylo to hraniční období jeho života a zároveň stěžejním bodem pro film. Ten se odráží od tohoto momentu a popisuje Einarovo hledání sebe sama. Dává nám nahlédnout do dobové snahy odstranit cokoli odlišného, i pseudolékařská vysvětlení odpovídající na otázku, co je s dotyčným špatně a jak ho léčit.

Einar však ví, že není nemocný, pouze se narodil v jiném těle. Zpočátku se snaží s tím bojovat, ale postupně mu dochází, že není Einar, ale Lili. Jeho žena Gerda ho celou dobu podporuje, dokonce ho odváží z Kodaně do Paříže, když se nad jejím manželem stahují mračna a hrozí mu uvěznění v psychiatrické léčebně. Během proměny v Lili za sebou nakonec Einar nechává jak malířskou kariéru, tak svou ženu. Gerda se mezitím sama uplatní jako malířka a jde svou vlastní cestou.

V závěru filmu vidíme, jak se Lili dostává do péče německého lékaře, který lidem jako ona pomáhá. Operace pohlaví jsou však v začátku, ale Lili má aspoň nějakou naději žít normální život v těle, ve kterém se měla narodit.
Eddie Redmayne zatím ještě jako Einar Wegener

Suma sumárum: Přes rozporuplné reakce na film jsem byla okouzlena. Anglický herec Eddie Redmayne odvedl obdivuhodný výkon. Dokázal přesvědčivě ztvárnit umělcovo dilema i hledání sebe sama. Některé scény jsou navíc umělecky ztvárněny takovým způsobem, že navozovaly dojem dobových obrazů samotného Einara. Film mohu určitě doporučit, byť s jistými dějovými výhradami, protože ne vždy se držel skutečného života Einara a leckdy ho dost zromantizoval.

Není lokálka jako Lokálka

14. července 2016 v 9:08 | Eleanor |  Deník
7. listopadu 2015 mě drahý a jeho rodina vytáhli do světa, konkrétně do Hradce Králového na 41. narozeniny Lokálky. Co je tato Lokálka zač? Stará dobrá tetička Wiki praví, že se jedná o "výrazné parodicko satirické uskupení muzikantů, kteří se věnují již více než čtyřicet let především parodování různých písní z oblasti country music, pop music a dalších žánrů". Byť se může zdát, že jsem poměrně pozdní ročník, neboť jsem se narodila v roce, kdy Lokálka slavila již 17 let působnosti, tak ji znám již od základní školy. Přečtěte si celý článek a určitě i uroníte nějakou tu slzu smíchu :)


Strangerland

13. července 2016 v 16:38 | Eleanor |  Filmový koutek
Milujete film Ti druzí ve kterém září Nicol Kidman? Já také. Když jsem slyšela o tomto novém filmu z roku 2015, znělo to trochu podobně. Mysteriózní, tajemné, psychologické... A u znění to také skončilo...
(zdroj foto)
(detaily k filmu CSFD)

Děj filmu: Film vypráví o zdánlivě perfektiní rodince se dvěmi dětmi, která se nedávno přistěhovala do malého města v Austrálii. Otec, Matthew Parker (Joseph Finnes), pracuje jako lékárník. Snaží se být vzorem všech ctností a své práci je maximálně oddaný. Jeho žena, Catherine Parker (Nicol Kidman), si zřejmě prošla divokou minulostí, ale nyní je vzornou a starostlivou matkou. Jejich dvě děti Tom a Lily jim však dělají starosti. Lily je v pubertě a ani v novém městě se nechová tak, jak by si její rodiče přáli. Jednoho dne zmizí spolu s bratrem Tomem. Jejich zoufalá matka vyhledá pomoc místního policisty Davida Rae (Hugo Weaving), který jí s pátráním pomáhá. Zoufalá matka, jejíž muž je k zmizení dětí lhostejný, postupně odhaluje nitro své dcery a sbližuje se s policistou, který jí je větší oporou než vlastní manžel.

Suma sumárum: Hlavní postavy hrají zkušení herci, u kterých divák očekává kvalitní herecké výkony a také je dostane. Dle mého v tomto ohledu sázeli tvůrci na jistotu. Kamera byla také neobvyklá a po vizuální stránce mě film opravdu bavil. Nicméně dialogy a děj? Vlastně doteď přemýšlím, co tím chtěl básník říci. Divák stále čeká a neví, najednou je konec a stejně netuší, co že se to vlastně stalo. Zápletka je opravdu ubohá. Potenciál by tam byl, ale bohužel, nevyužitý. Dala jsem dvě hvězdy z pěti, a to jen kvůli obsazení a kameře.