Duben 2016

The Hudsucker Proxy (Záskok)

29. dubna 2016 v 11:32 | Eleanor |  Deník
Dnes pojmeme Filmový koutek trochu jinak. Je to už nějaký ten pátek, co jsem byla "donucena" zamyslet se nad filmem Záskok (The Hudsucker Proxy). Film přišel do kin v roce 1994, prezentovaný jako komedie, byť pokud se divákovi chce, může tam najít mnohé hlubší myšlenky a donutí ho to k zamyšlení. Toto jsem z filmu "vyšpekulovala" já a budu ráda, když se se mnou podělíte o svůj pohled a co jste ve filmu (ne)našli vy. Podotýkám, že jsem film viděla v originálu, takže neručím za to, jak co vyzní v českém dabingu.

(zdroj obrázku: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/e/e8/The_Hudsucker_Proxy_Movie.jpg)

Děj filmu: Hlavní postava filmu je smolař, který se díky nevyzpytatelným cestám osudu a originálnímu vynálezu stane šéfem velké společnosti. Pozorujeme jeho cestu na vrchol, jeho životní rozhodnutí a i vliv jeho postavení na jeho osobnost... (v celém článku jsou spoilery - pokud jste tedy film neviděli a chtěli byste, nerozklikávat!)


Film začíná na přelomu roku. Hned v úvodu se hlavní hrdina rozhoduje o životě či smrti a k tomu vypravěč připomíná Nový rok jako důležitý milník a pomyslnou časovou hranici oddělující starý a nový život. Takto cyklicky vnímaly čas staré přírodní národy. I pro ně byl rok nějakým cyklem, který se pravidelně uzavíral - umíral a zase rodil. Tento začátek mě opravdu překvapil a vzbudil ve mně zvědavost vidět z filmu víc. Doopravdy bych nikdy nečekala, že se s podobným pojetím setkám i v americkém filmu.

Motto společnosti: "Budoucnost je teď" vypovídá také o čase, tentokrát ovšem v jeho lineární podobě. Ženeme se dopředu a neuvědomujeme si, že naše současné jednání, utváří naší budoucnost. Tedy mé činy nyní, jsou má budoucnost. Firma bere v potaz pouze to, co je teď. V tomto protichůdném pojetí času vidím střet dvou světů, civilizací, kultur... Nazývejtě to jak chcete.

Svět současný, lineární a sobecký a svět přírodních (původních) kultur, cyklický a v harmonii s přírodou. Staré pojetí náboženství má ovšem navrch. Ačkoli se hrdinové snaží své životy měnit, stále platí cyklus karmy - tresty a odměny. Neplatí, že když se sobecky poženu za svým cílem, tak ho také dosáhnu. Toto jednání se jedinci vymstí. Rada společnosti se snaží mladíka zničit, ale on zničí je. Sami doplatí na své jednání. Naivní mladý hrdina se zachová jako velký šéf, kterým ale v jádru není a vyhodí bezcitně obsluhu výtahu. Karma mu to opět vrátí a dá mu do zubů. Zřejmě právě niterná nezkaženost hlavního hrdiny způsobí, že dopadne nejlépe. Zkrátka to, že hrdina vynalezne obruč pro děti na hraní, je jen symbolický odkaz na kruh, který se prolíná celým filmem v různých roviných.

Přes toto zdánlivé "filosofování" je film i humorný. Všechny vážné myšlenky jsou vyrovnány humornými prvky. Vážnost a humoc jsou v harmonii a postupně se tím film dostane divákovi pod kůži.

Je to jako několik příběhů v jednom. Pokud je někdo postižen studiem přírodních náboženství, vidí tam cyklus života a smrti - jako třeba já. Cyklus odplaty - příčiny a následku bude aktuální pro studenty hinduismu, buddhismu a východních kultur. Pokud se chce někdo pobavit bez přemýšlení, uvidí film jako komedii, do níž jednoho obyčejného člověka zasadila náhoda, které rozhodně nechybí smysl pro humor a ironii. Pokud někdo chce nahlédnout do života managementu velkých společností, bude opět uspokojen. Pohled na lačnost a cílevědomost velkých "bossů" přináší zisky, ale nic není zadarmo, i oni musí za svůj úspěch zaplatit - lickými city a morálkou.

Vyobrazení jednotlivých postav je ve filmu také originálně pojaté. Každá profese je tam znázorněna, jak lidé očekávají dle stereotypů - sekretářka (nekompromisní správkyně času svého zaměstnavatele), velký šéf (s doutníkem, ve vypasovaném obleku, skrblivý a vypočítavý, jdoucí přes mrtvoly za svým cílem, kterého nerozhodí ani chvíle, kdy visí z okna - stále racionálně přemýšlí nad příčinami a důsledky), novinářka (prolhaná lhářka, která udělá cokoli, aby získala námět na úspěčná článek). Lidé se tam paradoxně chovají přesně tak, jací jsou, ale ostatní to nevidí a jednají, jakoby užívali přetvářku běžnou pro každodenní život i jiné filmy. Jakoby některé postavy, které jsou zkušenými manipulátory, dokázali okouzlit pouze svůj objekt zájmu. Kdežto divák i lidé v okolí hlavních postav, na které dotyčný působit nechce, přetvářku vidí (údržbáři se novinářka nelíbí na první pohled).

Údržbáře tam zároveň vidím jako zosobnění smrti - jen bez kosy a černé kápě. Je všudypřítomný, potichu přihlíží veškerému dění, a když se čas jedince naplní, bez lítosti a nekompromisně bere život. Snad i jeho pozice údržbáře není náhodná, konečně smrt je takový údržbář světa - stará se o chod života na zemi a ladí vše, aby bylo v harmonii. U hlavní postavy však zasáhne křesťanství. Mojžíš smrti nechce hlavního hrdinu dát, skrze zastavení času. Mojžíš je jméno správce hodin. Zjevně je "nadřízeným" smrti, když s ním může vyjednávat. Co však může představovat: osud, náhodu nebo přímo (křesťanského) Boha? Zná lidi, vidí do jejich nitra, ale má zřejmě i jistý plán (nebo ho alespoň zná), pro jehož naplnění zabránil úmrtí hlavní postavy.

Sílu paradoxů ve filmu umocňuje závěr, kdy jsou to právě falešné zuby smrti/údržbáře, které mu Mojžís/správce hodin vyrazí a ty spadnou do hodinového stroje. Tím zpomalí běh hodin a tedy i pád hlavního hrdiny natolik, aby pád přežil a lehce přistál na chodníku. Na hlavní postavě si zkrátka smrt vylámala zuby - doslova.

Pokud film znáte, jak jste ho vnímali vy??

Patrick Taylor: Doktore, bacha na ženský!

24. dubna 2016 v 11:30 | Eleanor |  Čtenářský deník
Své vyznání ohledně série knih Patricka Taylora: Doktore,..! jsem sepsala již zde. Přes lehkou časovou prodlevu (aspoň doufám, že čtyři měsíce tak lze nazvat) jsem se opět vrátila v čase do 60. let a malé irské vesničky Ballybucklebo. Zde jsem navštívila soukromou venkovskou praxi doktora Fingal Flaherty O'Reillyho a jeho praktikanta doktora Barryho Lavertyho... Tentokrát však neřešili pouze zdravotní i citové problémy místních, ale pořádně se sami zamotali do jednoho velkého průšvihu jménem láska. Inu, jak se říká, za vším hledej ženu...

Arthur Conan Doyle - Pes Baskervillský

22. dubna 2016 v 20:33 | Eleanor |  Čtenářský deník

Notoricky známé dílo, s nímž se mnozí z nás setkali již u maturity. Mnohokrát zfilmované i zdramatizované. Poprvé publikované v roce 1902 pod názvem The Hound of the Baskervilles. První dobrodružství publikované po smrti detektiva, snad i proto se stalo tak oblíbeným a slavným. Sherlock Holmes si v něm odbyl svůj pomyslný comeback a rovnou ze záhrobí. Sám Arthur Conan Doyle z tohoto návratu však příliš nadšený nebyl... a já jako čtenář také ne...
Byť se to dle obálky knihy nezdá, neobsahuje kniha pouze jeden příběh, ale rovnou dva - Údolí stínu a Psa Baskervillského.

Děj knihy: Jistě je všem známé o čem kniha je, proto děj nastíním jen opravdu stručně. Sir Charles Baskerville umírá za vcelku záhadných okolností. Když dorazí jeho synovec, sir Henry Baskerville, začínají se i kolem něho stahovat mračna. Někdo mu usiluje o život a do všeho se zaplétá legenda o ďábelském psu z blat v okolí panství. Nebyl by to Sherlock Holmes, aby se případu neujal a nevyvrátil vesnickou báchorku.

Suma sumárum: Osobně jsem tento příběh četla poprvé právě před maturitami. Vybrala jsem si ho v rámci povinné četby a čekala jsem detektivku, která mě zaručeně nadchne. Konec konců Sherlock Holmes byl pro mě legenda, kterou jsem dosud "osobně" nepoznala. Již při prvních náznacích zápletky jsem však už tušila, jak vše dopadne. Už tento fakt byl pro mne mínus, protože nemám ráda knihy, které jen trpím, abych si ověřila co už tuším od začátku. Navíc mi děj připadal zvláštně protáhlý a vcelku i nudný. Na to, že to bylo mé první setkání se slavným Sherlockem Holmesem mě kniha odradila na dalších deset let. Říkala jsem si, že jestli je toto to nejlepší od A. C. Doyla, pak nic víc číst nemusím. Až po deseti letech, v rámci Holmesovské výzvy, jsem se odhodlala vzít do ruky další příběhy v bilingvní verzi s tím, že si aspoň procvičím angličtinu, když nic jiného. No a další příběhy byly, z mého pohledu, o moc lepší.

Perlička na závěr: Ve filmovém zpracování z r. 1983 hraje sira Henryho Baskervilla mladý Martin Shaw, který se později v českém prostředí proslavil jako agent Raymond Doyle v krimi seriálu Profesionálové. Dalo by se říci, že se vyučil u profesionála v oboru samotného Sherlocka Holmese :)

Jaký je váš postoj k této povídce?? Považujete ji za nadprůměrnou v kontextu s ostatními díly A. C. Doyla nebo naopak podprůměrnou??

TT - Dost bylo snů

19. dubna 2016 v 9:56 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Když jsme děti máme plno snů, ale co pak? V tomto dopise jsem zavzpomínala na svou nejlepší kamarádku z dětství, která je dnes už stěží jen známou. Tenkrát pro nás byly sny vše, co jsme měly. Jsem poslední generace, co vyrostla bez facebooku a trávila hodiny venku jen s vlastní fantasií. Tento dopis je ohlédnutím v rámci téma týdne.

A kdo pozná, jaké město je dějištěm mého prosněného dětství?? :)

Diplomka? Hotovo!

14. dubna 2016 v 9:53 | Eleanor |  Deník
Často jsem se setkala s tvrzení, že když studuji vejšku, tak se pouze flákám a jednou za čas odevzdám nějakou práci. Realita je však jiná. S blížícím se termínem odevzdání kvalifikačních prací stoupá panika a najednou nevíte nic z toho, co byste dříve považovali za samozřejmé. Pravidla psaní i/y jsou zapomenuta, správné odkazování je nerozluštitelný rébus a ještě ke všemu pokaždé, když chcete jen zkontrolovat gramatiku zjistíte, že co jste napsali je nejasné a chtělo by to doladit, až nakonec máte text dvakrát delší, s třikrát větším množstvím gramatickým chyb. Inu, vítejte ve skrytém světě vysokoškoláků.

Arthur Conan Doyle - Údolí strachu

7. dubna 2016 v 10:42 | Eleanor |  Čtenářský deník

Tento příběh napsal A. C. Doyle již ke konci své "Holmesovské" kariéry. Publikován byl v londýnském časopise mezi zářím 1914 a květnem 1915 pod originálním názvem The Valley of Fear.


Děj knihy: Novela začíná Sherlokovými úvahami nad vychytralostí jeho úhlavního nepřítele profesora Moriartyho v souvislosti s aktuálními zprávami z novin. Brzy přichází detektiv ze Scotland Yardu, Alec MacDonald a žádá od Sherlocka pomoc se složitým případem. Když je tázán na profesora Moriartyho, myslí si o něm jen to nejlepší. Konečně je to zámožný a vzdělaný muž...

Detektiv MacDonald, doktor Watson i Sherlock Holmes jedou na místo činu, staré panství v Birlstone (Sussex), kde bylo nalezeno tělo majitele Duglase, kterého neznámí pachatelé střelili do hlavy tak, že byl k nepoznání. Jeho tělo identifikují jen na základě tetování. Problém ale je, kdo by muže chtěl zavraždit? Navíc přímo u něho doma? U těla je navíc nalezena navštívenka s nápisem "V.V" a mrtvému chybí snubní prsten. Lidé si také v poslední době všimli změny v chování muže.

Sherlock Holmes vyslechne manželku zesnulého a jeho nejlepšího přítele, kteří mrtvého našli. Postupně si promluví i se služebnictvem a všímá si hromadících se pochybných detailů. Nakonec dochází k zajímavému řešení záhady, předtím se však v příběhu vrátíme v čase. Dozvíme se o minulosti pana Duglese spojené s Divokým západem a rozuzlení stojí opravdu za to.

Suma sumárum: Je to obdobná struktura příběhu jako u Studie v Šarlatové nebo Podpisu čtyř. Není to jen krátká povídka, ale delší příběh - novela. Na rozdíl od Podpisu čtyř je příběh svižný a neztratite se v množství cizích jmen. Zápletka vás navíc překvapí a stěží odhalíte skutečného vraha předtím, něž to vyzdradí samotný Sherlock Holmes svým překvapeným přátelům. Jednoznačně tento příběh považuji za opravdu napínavý a vydařený.

Perlička na závěr: Autor se volně inspiroval postavou skutečného detektiva Jamese McParlanda.