Únor 2016

Veganská Rychlo-buchta

29. února 2016 v 9:29 | Eleanor |  -> S barbarem v kuchyni...
Už je to nějaký ten pátek, co jsem na blogu u Fernweh (blog byl bohužel zrušen) našla úžasnou veganskou buchtu. Za tu dobu jsem ji upekla snad stokrát, ale pokaždé trochu jinak. Teď už se mi recept ustálil, a tak jsem připravená, se s vámi o ten "zázrak" podělit :)

Protože jsem Barbar v kuchyni, tak než se do toho pustíme, mám pro vás pár poznámek:
  • Míry jsou v hrnečcích, ale nechci po vás, abyste sháněli přesné hrnky na tuto metodu. Klidně vám stačí ten střední hrníček, co si do něj děláte kafe (tj. cca 250ml) - samozřejmě ho nejdřív vymyjte ;)
  • Nepoužívám klasickou bílou mouku, proto jsem ji nahradila celozrnnou (jak žitnou, tak pšeničnou). V receptu ji můžete nahradit obyčejnou hladkou moukou.


Budeme potřebovat:
  • 1 hrnek celozrnné pšeničné mouky jemně mleté
  • 1 lžíce třtinového cukru
  • 1/2 hrnku žitné mouky jemně mleté
  • 1 lžička sody
  • 1 hrnek sojového mléka
  • 1 lžíce octa
  • 1 citron (šťáva)
  • 1/2 hrnku rostlinného oleje
  • 1/2 hrnku kokosu
  • 1/2 hrnku slazených sušených brusinek
  • 2 lžíce kakaa na pečení
Nejdříve si zapneme troubu. My máme elektrickou a zapínám ji na 180°C. Než se nahřeje, připravíme si těsto.

V misce smícháme všechny sypké ingredience (tj. mouku, sodu, kokos, kakao na pečení, cukr). Poté si vezmeme druhou misku a v té smícháme všechny tekuté přísady (tj. mléko, ocet, citronová šťáva, rostlinný olej). Dále není nic lehčího, než do sypké směsi vmíchat tekutou. Míchejte pořádně, ať tam nezůstanou hrudky z nerozmíchané mouky. Do připraveného těsta vmícháme brusinky. Těsto bude mít řidší konzistenci, proto je třeba připravit si na něj dortovou formu.

Formu lze použít jakoukoli. Jednou jsem těsto vlévala i do zapékací misky a také to šlo. Doporučuji však vzít dortovou formu (26mm), pečlivě ji vyložte pečícím papírem. Pokud netrváte na veganské verzi, je možné formu vymazat máslem. Do formy vlijeme všechno těsto, a jak vidíte na fotce, posypu ho na závěr lehce slunečnicovými semínky. V troubě pečeme cca 40-50min. Ke konci kontrolujte propečenost špejlí, tedy až se na ní nebude zachytávat tekuté těsto, vše je hotovo. Výsledek nebude suchá buchta jako například perník, ale vláčná.

Pokud chcete originálnější dekoraci dortu, stačí, když místo semínek necháte těsto upéct bez posypu. Poté si ze čtvrtky vystříháte třeba hvězdičky nebo srdíčka. Položte je na upečené a již vychladlé těsto. Vše opatrně posypte moučkovým cukrem skrze sítko. Pak papírové šablony opatrně sundejte a je hotovo :)

Samozřejmě, je na vás, zda chcete tmavé hvězdičky v bílém pozadí či naopak. Dle toho si připravte šablonu.

Kočičí "Vstávej, je ráno!"

26. února 2016 v 21:07 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Krásná svěží rána plná něžné hudby a slunečního svitu. Lehce otevřete oči, spokojeně se usmějete. Probudili jste se svěží a plní sil. Natěšení na další den, vyskočíte z postele jak laňky. Ano, tak přesně takto ráno nevypadá, pokud vlastníte kočku.

Mnoho z nás zná ten blažený pocit, kdy po dlouhém týdnu brzkého vstávání přijde víkend, a my můžeme spát! Uleháme s myšlenkou, že ráno nás nevzbudí vřískání té ohavné věci jménem "budík" a budeme spát třeba až do oběda. To by s tím ale musela souhlasit micina.

Naše Čertice je zvyklá, že drahý vstává v pět do práce a následně dostane krmení. Pokud její žaludek není o víkendu ukojen, naráží do dveří takovou silou, že jen čekáme, kdy se skleněná výplň vysype. Byly situace, kdy se drahý naštval a vyhodil micuš ven. Inu, nevýhodou jednopodlažního domku jsou nízká okna. Kóča neváhá, vyskočí na okno od ložnice a ze síťky na okně má průlezku. Věřte mi, že tak děsivé stíny jste ještě neviděli.

Druhá situace je, když jsem žila v domě s pěti kočkami, které mohly i do postele. Jakmile má minimálně jedna z nich hlad, neváhá vás probudit v jakoukoli dobu. Probuzení probíhá tradičně: šťouchání, mňoukání...

Pokud máte opravdu štěstí, tak se vzbudíte z přirozených příčin až ráno. Váš první pohled je buď na:

a) natažené zadní packy mířící vám pod nos
b) vystrčené kočičí pozadí s ocasem omotaným kolem vašeho ucha
c) hypnotizující velké oči s roztaženými zorničkami

To, že se pokaždé budete budit s jistou tíží na hrudi, přestanete po pár týdnech řešit...

Kočky mají zkrátka mnoho způsobů, jak vám sdělit: "Vstávej, je ráno...", které nikdy nezapomenou doplnit o: "...a mám hlad!".

Arthur Conan Doyle - Na starém zámku v Shoscombe

26. února 2016 v 11:27 | Eleanor |  Čtenářský deník
A je tu další (a na nějaký čas zase poslední) případ Sherlocka Holmese z aktuální výzvy!

Tento případ se v originále jmenuje: The Adventure of Shoscombe Old Place a vyšel v roce 1927. Byl převzat z původní sbírky The Case-Book of Sherlock Holmes, která obsahovala 12 případů a vyšla v v roce 1927. Tato konkétní povídka je poslední publikovanou povídkou A. C. Doyla, ve které se vyskytuje Sherlock Holmes. Opět upozorňuji, že teď budou následovat spoilery, takže bacha! :)

Děj knihy: Vrchni správce stájí na Shoscombském panství John Mason přichází za Sherlockem Holmesem s naléhavým problémem. Jeho pán, sir Robert Norberton, se zřejmě zapletl do nějaké nekalosti a pan Mason má starosti o majitelku panství, sestru sira Norberta, lady Beatrice Falderovou.

Lady Beatrice naprosto změnila své návyky, přestala chodit ke koním, začala pít a dokonce dovolila panu Norbertovi odvést jejího milovaného psa. K tomu všichni ve stájích ví, že má pan Norbert hodně dluhů z dostihů a lichváři mu už dýchají za krk. Blíží se velký dostih, na který vše vsadil a jestli prohraje, příjde o všechno. Správce stájí pan Mason při snaze vypátrat, co se děje, navíc ve staré hrobce najde pohozené lidské kosti a zároveň tam potkává pana Norberta na půlnoční schůzce s neznámým kumpánem. Když na panství dorazil Sherlock Holmes s dr. Watsonem, rozlouskl případ během dvou dnů. Jak jinak :)

Suma sumárum: Další z vydařených povídek, kdy čtenář sice již tuší, ale případ není hned tak jasný. Vyšetřování je také o poznání delší a nic není vyřešeno z pohodlí kanceláře na Baker Steet 221B.

Perlička na závěr: Povídka se původně měla jmenovat The Adventure of the Black Spaniel (v CZ by to zřejmě bylo: Černý kokršpaněl), ale ještě před vydáním byl její název změněn.

Arthur Conan Doyle - Upír v Sussexu

25. února 2016 v 21:50 | Eleanor |  Čtenářský deník
Další povídka z mé výzvy se Sherlockem Holmesem!

Dnešní doba přeje upírům. Upíři jsou hlavní téma dne, ať už jako krvelačné bestie nebo romantičtí hrdinové (ve většině případů však obojí, viz Upír - pan Dokonalý?). V době mého dospívání přišel do kin film Stmívání, takže mám automatickou slabost pro upíry typu Edward Cullen (byť je opravdu těžké si to přiznat). Když jsem si přečetla název této povídky, projevila se má deformace. Představila jsem si Edwarda pobíhajícího v Sussexu... Což je samozřejmě nesmysl!

V originále The Adventure of the Sussex Vampire. Poprvé byla publikována roku 1924.Stejně jako již zmiňovaná povídka Barvíř na penzi je i tato kanonizována do cyklu The Case-Book of Sherlock Holmes, který poprvé vyšel v roce 1927 a obsahuje 12 povídek. Opět upozorňuji na spoilery, takže pokud se knihu chystáte číst, nečtěte dál!


Děj knihy: Jak jsem již psala, k této povídce jsem přistupovala s velkou zvědavostí. Ano, uvědomovala jsem si, že vyšla počátkem 20. století, ale na druhou stranu to můj oblíbený upírský film Upír Nosferatu také. Mám-li být přesná, tak upíří film vyšel dva roky před povídkou.

Povídka začíná jako tradičně v kanceláři/obýváku Sherlocka Holmese a dr. Watsona. Navštíví je zoufalý pan Robert Ferguson, který má trápení s manželkou. Dvakrát zbila jeho fyzicky postiženého syna, kterého má z prvního manželství a který v dětství utrpěl zranění páteře. To, co ho ale opravdu pobouřilo, bylo, když jeho manželku přistihli, jak se sklání nad jejich novorozencem a pije mu krev z krku. Vzhledem k jejímu exotickému původu nebylo jisté, zda v Peru nemají nějaké upírské manýry, takže se muž obrátil na Sherlocka, ať vše vyšetří.

Ten se opět prokázal jako racionální muž, který na povídačky o upírech nevěří. Sotva navštívil sídlo, už mu bylo všechno jasné...

Suma sumárum: ...Což bylo hned jasné i mně jako čtenáři. Na druhou stranu v povídce se projevuje silný eurocentrismus počátku 20. století, kdy co je cizí, je ihned také podezírané. Žena neměla právo ani šanci se hájit a ihned byla jako příslušnice cizí kultury odsouzena. Na druhou stranu zakončení vše uvede na pravou míru a ukáže se, že ne vše, co je cizí je špatné. A. C. Doyle byl opravdu pokrokový ve svém postoji a vymykal se britskému konzervatismu.

Perlička na závěr: Věděli jste, že Obří krysa ze Sumatry je fiktivní postava? Vymyslel ji A. C. Doyle a poprvé se objevila právě v této povídce. Nicméně i přesto se stala oblíbenou a zmiňují ji ve svých dílech i další autoři:
  • ADAMS, Richard. The Watership Down.
  • LANIER, Stierling E. A Father's Tale
  • Vyskytla se i ve filmu Petera Jacksona (ano, toho PJ!) jménem Braindead (Braindead - Živý mrtví, 1992)
Nicméně kdybyste se nááhodou někdy na Sumatru vydali, buďte si jistě, že tam na nějakou velkou krysí potvoru narazit můžete.

Arthur Conan Doyle - Barvíř na penzi

24. února 2016 v 19:49 | Eleanor |  Čtenářský deník
V rámci výzvy Sherlock Holmes, kdy jsem se rozhodla přečíst postupně všechny případy s tímto detektivem, které A. C. Doyle vydal, vám přináším další povídku:

V originále The Adventure of the Retired Colourman. Jedna z dvanácti originálních povídek, které patří do série The Case-Book of Sherlock Holmes. Tato série obsahuje posledních dvanáct případů, které vyšly nejpozději, tedy v letech 1921-1927. Samotná série jako celek vyšla v Británii a USA v roce 1927. Povídka Barvíř na penzi je často mylně uváděna jako poslední publikované dílo A. C. Doyla. Ovšem v chronologii je třetí od konce. Úplně posledním dílem je Záhada starého zámku Shoscombe. Barvíř na penzi je sice hodně krátká povídka, ale o to víc zapeklitá. Pokud jste ji nečetli a rádi byste se nechali překvapit, pak nečtěte celý článek. Spoiler!

Děj knihy: Zoufalý a zničený Josiah Amberley přichází za slavným detektivem, aby mu pomohl najít manželku. Před dvěma lety si vzal o dvacet let mladší ženu, která mu nyní utekla s doktorem a celým obsahem trezoru. Nutno říci, že starý muž za svůj život nashromáždil opravdu velký majetek. Sherlock se případu ujímá, ale kvůli nedostatku času ho přenechává doktoru Watsonovi, ten se vydává po stopě zmizelé manželky s milencem.

Doktor Watson jede navštívit starého pana Amberleyho, ale výsledek jeho návštěvy Sherlocka neuspokojí. Respektive částečně ano, ale zajímají ho spíše informace, které doktor Watson zrovna za podstatné nepovažoval. Případ se ocitá ve slepém bodě, když najednou pan Amberley dostane vzkaz, ať navštíví kněze v nedalekém hrabství. V telegramu se píše, že má pro něj důležité zprávy ohledně jeho ženy. Vydá se tam spolu s doktorem Watsonem. Při příjezdu zpět už Sherlock přesně ví, kam žena zmizela a vlastně ani ne tak daleko od barvířova domu.

Suma sumárum: Tento případ považuji za obzvlášť zdařilý, protože jsem dlouho nevěděla, co se stalo. Většinou už tuším zhruba v polovině povídky, tentokrát mi však konec vyrazil dech. Pokud však čtete příběh z bilingvní knihy jako já, pozor na překlad. Překladatel do češtiny si některé detaily přeložil po svém či je úplně vynechal. Berte to tedy jako motivaci k přečtení anglického originálu.

Hororová triologie Puls

21. února 2016 v 22:03 | Eleanor |  Filmový koutek
Před pár dny jsem publikovala článek o závislosti na mobilu (Diagnóza: závislost na mobilu) a včera jsme si s drahým sedli k doporučenému hororu od jeho přátel. Z jednoho filmu se vyklubala trilogie na celý večer a o čem, že to bylo? Duchové využili telekomunikačních vln, aby ovládli náš svět... cha cha chááá... (zlověstný smích).

Celou trilogii jsme viděli během jednoho večera. Kvůli tomu, že nás první díl dostal? Ne, ani náhodou. Moc lekaček tam nebylo, spíše momentů, kdy člověk čeká a čeká... a stále nic. Nicméně zaujala nás myšlenka, že duchové využívají komunikačních vln k tomu, aby se dostali do světa živých. Mělo to potenciál a naivně jsme doufali, že druhý díl vše rozvine.

Druhý díl byl úplně jiného ražení. Ústředním motivem byli rozhádaní bývalí manželé a jejich boj o dcerku. Matka je duch, otec živý, stejně jako dcera a nechce ji logicky nechat matkou zabít. Ze začátku mi film připomínal jeden z dílů Resident Evil, kdy Alice žije idylický život na předměstí s manžílkem a dcerou a najednou vše překazí zlí zombie. Tady klidný život na předměstí překazí nespokojené duše zemřelých toužící po životě (a samozřejmě hrozný chlap, který si vybral sex před bezpečím rodinného krbu se zoufalou manželkou). Lekačky nulové, vše průhledné. Čekala jsem aspoň nějaké hlubší informace o ději, nějakou zápletku... Naprosto jsem nechápala chování duchů, kdy z vraždících bestií typu mozkomor z prvního dílu, se najednou staly racionálně uvažující a emotivní stíny lidí. Takže jsem koukala, jak zoufalý otec utíká s dcerou od čerta k ďáblu (skoro doslovně: čert=exmanželka, ďáběl=exmilenka) a snaží se ji ochránit. Velkým plusem pro mne byl Jamie Bamber v hlavní roli otce. Nicméně zda by byl jeho vzhled dostatečnou motivací i pro muže, to pochybuji.

Třetí díl už ani nebyl horor. Všimla jsem si, že má dokonce označení sci-fi. Malá dcerka z druhého dílu nám dospěla v divokou puberťačku, která má vlastní hlavu. Žije v uprchlickém táboře mimo veškerá telekomunikační zařízení (na tomto místě byste mohli čekat na signál do nekonečna). Duchové sem tedy nemohou. Hrdinka až nápadně připomínající Katniss Everdeenovou se vydává na cestu. Trasu, kterou předtím s otcem urazili za 4 hodiny autem, zvládá pěšky levou zadní do západu slunce. Stovky dalších kilometrů zdolává pěšky během dalšího dne. Proč? Protože se nutně musela setkat s tím úžasným klukem, co jí psal na chatu na počítači, který našla na skládce za táborem. Nakonec během minuty lásku svého života odsuzuje a zachrání svět? Ale kdepak! Ten zachrání armáda a bůh-ví-jaké šedé eminence, které jsou zmíněny v monologu bláznivého intelektuála.

Suma sumárum: Filmy mají potenciál díky námětu. To je ale vše. Dokonce je nedokáži ani zařadit pod konkrétní žánr. Krvavý horor to není, lekačkový také ne, psychologického jsem tam také nic nepostřehla. Náznaky romancí či moralizování jsou nedotažené a vlastně se jen mihnout, takže děj ani nestačí okořenit. Povahy a cíle duchů se mění jak na běžícím páse, a aniž by kdokoli cokoli pořádně vysvětlil, je konec třetího dílu a člověk vlastně netuší, proč na to koukal. Tedy kromě toho, že by měl vypnout veškerou elektroniku a zalézt do atomového krytu, kde není signál.

Viděli jste film?? Jaké byly vaše dojmy??

Diagnóza: závislost na mobilu

17. února 2016 v 21:16 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Když jsem v práci, mám v ruce v jednom kuse mobil. Píši si SMS s mými zlatíčky a to mě drží nad vodou, navíc přemýšlím nad školou a zapisuji si, co mě napadlo k diplomce apod. Zkrátka v práci moc mozkovnu nevyužiji, tak si to kompenzuji jinak... Nedávno kolem mne prošel kolega ze staré školy a suše pronesl: "Ty telefony jsou jako mor." No, to je možné, ale já přeci nejsem nakažená... nebo ano?


Podívejme se na můj běžný den, který mi bude jistě obhajobou - tedy alespoň doufám.
Ráno se vzbudím a už se sápu po telefonu - ten mizera si dovolil mě vzbudit budíkem. Sotva ho umlčím, je mi jasné, že v tichu znovu usnu. Pouštím tedy přehrávač. S hudbou se zkrátka vstává líp. Telefon mě doprovází jako pejsek po celém domě, protože prostě nesnesu ticho.

Jako typický vysokoškolák si nemohu v klidu sednout k jídlu, ale musím si k tomu pustit seriál. Takže nažhavím notebook. Po jídle vyskládám nádobí do myčky, hodím prádlo do pračky a uvařím si další várku čaje v rychlovarné konvici - při všem mi stále hraje telefon. Pokud nemusím zrovna do práce nebo do školy, je na čase psát diplomovou práci či seminárky… Co bych dělala bez notebooku a wifiny? Telefon stále hraje jednu písničku za druhou…

Pokud jdu do práce, tak si většinou píši SMS s přáteli a občas mrknu na internet. Samozřejmě, pokud nevím nějaké slovíčko v komunikaci s cizinci, situaci opět zachrání slovník v mobilu.

V případě, že je školní den, používáme mobily jako diktafony a zároveň díky nim můžeme neustále sledovat ubíhající čas. Můžeme se se spolužáky informovat o různých drobnostech a zároveň být neustále na e-mailu. Koneckonců specialitou vysokoškolských vyučujících je posílání e-mailu o zrušení výuky hodinu před začátkem přednášky či semináře.
Když skončí výuka, mohu jet domů. Proč se stresovat během na nádraží, když máme aplikace, kde jsou jízdní řády všeho? Od lokálky Chodov-Loket přes pražské metro až po autobusy Plzeň-London. Kde že se tyto krásné aplikace schovávají? Přeci v mobilním telefonu!

To, že mi během dne chodí zprávy a mohu vyřizovat telefonáty prakticky kdekoli je další plus. Doma pak před spaním mohu poslouchat audioknihy, které mě uspí.

Jak tak na to koukám, mám vážný problém moderní doby: závislost na mobilním telefonu. Kolega měl pravdu. Safra. Asi budu muset zkusit odvykací kůru. Neznáte nějakou mobilní aplikaci na odvyknutí závislosti na mobilu? :)

Zkoušeli jste někdy, byť třeba z recese, prožít den bez mobilu? Jak to dopadlo??

Reinhold Messner: Malloryho druhá smrt

5. února 2016 v 10:00 | Eleanor |  Literatura
"Pokořili či nepokořili?" To je oč tu běží... 8. června 1924 byli naposledy spatřeni Andrew Irvin a George Mallory 300 metrů pod vrcholem Everestu. Toho dne se zrodila otázka, která dodnes nebyla zodpovězena a na kterou se snaží odpovědět i známý horolezec Reinhold Messner v této knize: Dosáhli jako první vrcholu Everestu?

Kniha není dojemným románem o dobývání nejvyšší hory světa třicet let před příchodem E. Hillaryho. Pokud tedy máte rádi seznámení s historickými fakty tímto způsobem, ruce pryč. Je sestavená jako deník. V první části autor přibližuje historii zdolávání Everestu až do dnešních dní. Poté se vrací zpět na začátek a podrobně, "den po dni" popisuje první tři expedice, kterých se George Mallory účastnil a na kterých byl poprvé poznáván Mount Everest Evropany.

Styl vyprávění je poněkud chaotický. Částečně autor vypráví a komentuje jako on sám - R. Messner, částečně se k ději vyjadřuje jako Mallory. Tento styl se mi příliš nezamlouval, protože Mallory působiů značně egoisticky. Autor se snaží vnutit čtenáři osobnost Malloryho, jak ji pochopil on sám a to považuji v knize za rušivý element. Třetí forma vyprávění příběhu jsou deníkové úryvky a citáty. Vše provázeno ilustracemi a mapami pro lepší pochopení situace.

Vzhledem k tomu, že jsem se již dříve touto problematikou zabývala, tak mi výběr dopisů, ze kterých Messner vybírá připadá tendenční a citáty leckdy vytržené z kontextu. Nicméně jeho zkušenosti z praxe se nezapřou a právě v nich vidím skutečný přínos knihy. Kdyby dával větší důraz na sebe místo na vkládání slov do úst Malloryho, měla by kniha jistě větší přínost. Zklamala mě ale kritika badatelů po Malloryho prvenství. Vyjadřuje se kriticky ke všem, kteří Malloryho nenechají v klidu odpočívat na Everestu, nicméně touto knihou se přeci na jeho mýtu také přiživil.

Obecně však knihu mohu doporučit, poskyuje pohled na nastolený problém z úhlu zkušeného horolezce znalého podmínek na Everestu a i jeho nástrah. Pokud vás tedy zajímá názor Messnera, knihu mohu vřele doporučit.

Výzva s Sherlockem Holmesem

3. února 2016 v 20:37 | Eleanor |  Čtenářský deník
I přes to, že mám kamaráda velkého fanouška Sherlocka Holmese, jsem dlouho vzdorovala. Až do chvíle, co přišel Benedict Cumberbatch a já věděla, že to je on - TEN Sherlock. Vzplanula jsem pro jeho ztvárnění Sherlocka natolik, že jsem všechny díly seriálu zkoukla několikrát. Navíc jsem se pustila i do své první Holmesovské knihy: Spolek ryšavců a propadla jsem i originálním dílům A. C. Doyla.

Vzhledem k mému nadšení z knih A. C. Doyla jsem došla k závěru, že v nich začínám mít zmatek. Čtu je jak mi napátkou přijdou pod ruku a nemám v nich žádný systém. Děje na sebe sice extra nenavazují, ale občasné odkazy mi nesedí. Proto mě napadla tato výzva. Ne, odmítám se stresovat termíny. Takže to nebude výzva typu: "Přečti pět případu SH za den a k tomu zkoukni celý seriál za noc". V žádném případě. Nehodlám si nastavovat příčky příliš vysoko! Výzva bude spočívat v seznamu děl A. C. Doyla s tematikou Sherlocka Holmese.

Doufám, že seznam poslouží pro orientaci v díle i vám. Pokud zjistíte, že mi tam nějaký díl chybí - budu ráda, když mi napíšete do komentářů jaký. Pro základní seznam jsem využila wikipedii, která mi v tomto případě připadala věrohodná neb jsem nenarazila na dílo, které by tam nebylo. Navíc po přečtení hodím vždy odkaz na článek s mým komentářem k dané knize, kde budu ráda, pokud rozpoutáme diskuzi o ději, autorovi, vašich dojmech či čemkoli, co se vám v souvislosti s knihou vybaví! :)

  • Studie v šarlatové (A Study in Scarlet,1887) Recenze
  • Podpis čtyř (The Sign of Four, 1890) Recenze
  • Skandál v Čechách (A Scandal in Bohemia, 1891) Recenze
  • Spolek ryšavců (The Adventure of the Red-Headed League, 1891) Recenze
  • Případ totožnosti (A Case of Identity, 1891) Recenze
  • Záhada Boscomského údolí (The Boscombe Valley Mystery, 1891) Recenze
  • Pět pomerančových jadérek (The Five Orange Pips, 1891) Recenze
  • Ohyzdný žebrák (The Man with the Twisted Lip, 1891) Recenze
  • Modrá karbunkule (The Adventure of the Blue Carbuncle, 1892) Recenze
  • Strakatý pás (The Adventure of the Speckled Band,1892) Recenze
  • Inženýrův palec (The Adventure of the Engineer's Thumb, 1892) Recenze
  • Urozený ženich (The Adventure of the Noble Bachelor, 1892) Recenze
  • Berylová korunka (The Adventure of the Beryl Coronet, 1892) Recenze
  • Dům U měděných buků (The Adventure of the Copper Beeches, 1892) Recenze
  • Stříbrný lysáček (Silver Blaze, 1892)
  • Lepenková krabice (The Adventure of the Cardboard Box, 892)
  • Žlutá tvář (The Adventure of the Yellow Face, 1893)
  • Makléřův úředník (The Adventure of the Stockbroker's Clerk, 1893)
  • Gloria Scottová (The Adventure of the Gloria Scott, 1893)
  • Musgraveský rituál (The Adventure of the Musgrave Ritual, 1893)
  • Reigateské panstvo (The Adventure of the Reigate Squire,1893)
  • Mrzák (The Adventure of the Crooked Man, 1893)
  • Domácí pacient (The Adventure of the Resident Patient, 1893)
  • Řecký tlumočník (The Adventure of the Greek Interpreter, 1893)
  • Námořní smlouva (The Adventure of the Naval Treaty, 1893)
  • Poslední případ (The Final Problem, 1893)
  • Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles, 1901 - 1902) Recenze
  • Prázdný dům (The Adventure of the Empty House, 1903)
  • Stavitel z Norwoodu (The Adventure of the Norwood Builder, 1903)
  • Tančící figurky (The Adventure of the Dancing Men, 1903)
  • Osamělá cyklistka (The Adventure of the Solitary Cyclist, 1903)
  • Škola v Priory (The Adventure of the Priory School, 1904)
  • Černý Petr (The Adventure of Black Peter, 1904)
  • Charles Augustus Milverton (The Adventure of Charles Augustus Milverton, 1904)
  • Šest Napoleonů (The Adventure of the Six Napoleons,1904)
  • Tři studenti (The Adventure of the Three Students, 1904)
  • Zlatý skřipec (The Adventure of the Golden Pince-Nez, 1904)
  • Zmizelý hráč ragby (The Adventure of the Missing Three-Quarter, 1904)
  • Opatské sídlo (The Adventure of the Abbey Grange, 1904)
  • Druhá skvrna (The Adventure of the Second Stain, 1904) Recenze
  • Vila Vistárie (The Adventure of Wisteria Lodge, 1908)
  • Bruce-Partingtonovy dokumenty (The Adventure of the Bruce-Partington Plans, 1908)
  • Ďáblovo kopyto (The Adventure of the Devil's Foot, 1910) Recenze
  • Rudý kruh (The Adventure of the Red Circle, 1911)
  • Nezvěstná šlechtična (The Disappearance of Lady Frances Carfax, 1911)
  • Umírající detektiv (The Adventure of the Dying Detective, 1913)
  • Údolí strachu (The Valley of Fear, 1914 - 1915) Recenze
  • Poslední poklona (His Last Bow, 1917)
  • Mazarinův drahokam (The Adventure of the Mazarin Stone, 1921)
  • Záhada na Thorském mostě (The Problem of Thor Bridge, 1922)
  • Šplhající muž (The Adventure of the Creeping Man, 1923)
  • Upír v Sussexu (The Adventure of the Sussex Vampire, 1924) Recenze
  • Tři Garridebové (The Adventure of the Three Garridebs, 1924)
  • Vznešený klient (The Adventure of the Illustrious Client, 1924)
  • Dům U tří štítů (The Adventure of the Three Gables, 1926)
  • Voják bílý jako stěna (The Adventure of the Blanched Soldier, 1926)
  • Lví hříva (The Adventure of the Lion's Mane, 1926)
  • Barvíř na penzi (The Adventure of the Retired Colourman, 1926) Recenze
  • Podnájemnice v závoji (The Adventure of the Veiled Lodger, 1927)
  • Na starém zámku v Shoscombe (The Adventure of Shoscombe Old Place, 1927) Recenze

Začínáme s růžemi

3. února 2016 v 10:28 | Eleanor |  -> Tajemství přírody...
Každý byl jistě někdy v létě na zámku a setkal se tam s popínavými růžemi. Mě nejvíc poznamenala návštěva Schönbrunu, obrovské zahrady, kde člověk procházel průchody obrostlé krásnými růžemi. Ta vůně byla všude. Od té doby jsme prostě chtěla mít aspoň kousek tak velkého parku doma. Není nutné být zrovna Růženka, aby vám tato rostlina mohla zkrášlit domov... Tedy aspoň doufám.

Vzhledem k tomu, že se ve výběru růží vůbec nevyznám, předala jsem svému drahému pouze následující požadavky:
  • musí mít trny
  • musí vonět
Ono se to zdá u růží jako samozřejmost, ale je až neuvěřitelné, kolik odrůd růží nemá žádné trny. Samozřejmě to má své výhody, ale dle mého růže bez trnů není růže. Je taková neúplná. U některých druhů růží je i vůněc pochybná...

Můj drahý tedy převzal mé požadavky a objednal sazenice. Přišly nám ve velké krabici. Zabalení bylo opravdu důkladné. Natolik, až jsme pochybovali, zda tam vůbec někde sazenice jsou. Bonus k objednávce byl drcený karton, který vidíte na fotce navrchu. Kočka se z něho mohla zbláznit. No a my následně také, když nám ho roznesla po půlce baráku..
Již při vybalování nám došlo, proč byly vyšlechtěny druhy bez trnů. Tato růže má opravdu pořádné trny a vyndat je znamenalo udělat si z rukou jehelníče. Co jsem chtěla, to jsem dostala. Jupííí! :)
Každá sazenice byla popsaná. Na jednom papírku byl druh rostliny, na druhém jméno mého drahého. Sranda ale byla, že jeho jméno psali na staré popisné lístečky z jiných rostlin. Když jsem si tedy přečetla: "Kanadská borůvka", trochu mě to znejistilo. Zkrátka jsem blondýna a nenapadlo mě lísteček otočit, to musel udělat až můj muž. Na druhou stranu, kolikrát v životě vám příjdou sazenice růží s popisem odkazujícím na úplně něco jiného? :)

K dnešnímu dni jsou sazenice již na svých vytyčených místech. Zda přežijí zimu, těžko říct, nicméně měli se sázet na podzim a to jsme splnili. Překvapivě ani naše drahá kóča je ještě nevyhrabala. Asi budily větší respekt než pár semínek heřmánku. Tak nám držte palce, ať máme v příštích letech dům jak Šípková Růženka.

Máte raději růže s trny nebo bez trnů??
Pokud již růže pěstujete, máte nějaké typy na péči o ně??