Listopad 2015

Politická satira

28. listopadu 2015 v 13:37 | Eleanor |  Deník
Včera jsem bloumala kolem našich výtisků zahraničních novin a tak listuji a listuji (samozřejmě, než přijdou lidé). Zaujaly mě londýnské Timesy a v nich následující komix:



Ano, týká se to současného dění. Konkrétně té nejcitlivější věci a to kroků proti Islámskému státu. Nechci tu rozebírat současné politické a světové dění, ani hodnotit činy našich a světových politických představitelů. Jen mi přišlo příjemné, že ještě stále existuje tisk, kde jsou takovéto perličky. Netvrdím, že je to vtipná situace. Ani zdaleka, není. Ale politickou satiru považuji za důležitou věc, která by neměla chybět v žádném demokratickém státě. Vlastně to vnímám jako projev svobodného slova tisku. Samozřejmě je velmi složité nepřekročit tenkou hranici, aby se ze satiry nestala vulgarita. Nicméně britský humor je pro mne jedním z nejvytříbenějších a byť jsem víc komixů nefotila, tak se mi právě ty z Timesů líbily nejvíce.

Politickou satirou tvůrci poukazují na nedokonalosti politického vedení. Nikdo nejsme dokonalí a již velcí králové měli své šašky, kteří jako jediní mohli beztrestně projevit svůj názor. Oni říkali to, co si lidé tajně šuškali, ale pod trestem smrti se to báli říct nahlas. Byli zrcadlem vlády. Vládce měl díky nim možnost poučit se ze svých chyb a vidět nedostatky svých rozhodnutí. Šašci byli vlastně prostředníky mezi lidem a vládcem.

Dnes se však smysl politické satiry vytrácí, alespoň u nás, v Čechách. Každý kibicuje nad půllitrem piva. Satira se proměnila ve vulgarismy a veřejný odpor až v násilí. Máme sice svobodu slova, ale ztratili jsme elementární morální zábrany. Místo užití sarkasmu saháme rovnou po slovech, která i když se k politikům dostanou, nemohou jim být nějak nápomocná. Neposkytují totiž konstruktivní kritiku. Nebudu se tu nikoho zastávat, ani nechci nikoho konkrétního kritizovat. Mé politické smýšlení nepatří sem na blog. Jediné, co jsem v tomto článku chtěla říct je: inspirujme se britským humorem a smyslem pro politickou satiru. Vraťme ji zpět do našich životů. Je to přeci příjemnější a slušnější způsob, jak projevit názor a ještě se nad tím ostatní zasmějí.

Naposledy? Už nikdy víc!

27. listopadu 2015 v 8:16 | Eleanor |  Témata týdne
Proklaté slovo, které má navodit stav konce a přitom zpravidla znamená stoprocentní pokračování daného jevu...
Blíží se konec roku a 31. prosinec bývá zpravidla dnem, jehož krycí název je Naposledy. Kdo by to neznal:
  • "Dneska si dám čokošku naposledy, od zítra jen ovoce!"
  • "Naposledy dnes zapařím, od Nového roku budu svědomitě pracovat!"
  • "Poslední cigareta, zítra s tím přestanu." (Toto naposledy znamená, že vykouříme dvakrát víc cigaret a ještě závislost prohloubíme).
Takové tři stále se opakující body, které vydrží maximálně do Tří králů a pak se nám vrací do života jako bumerang- chtě nechtě.

Samotnou mě takové naposledy čeká v neděli. Po půl roce každodenního vstávání a deseti letech příležitostných brigád končím se servírováním v naší Pětihvězdě. V neděli bych tam měla být naposledy. Nicméně to jsem si o této práci řekla kolikrát a vždy jsem se tam nakonec vrátila. Okolnosti mě vždy donutily. Takže teď říkám, že v neděli nebudu naposledy v práci, ale pouze si dávám chvilkovou pauzu.

Mám také sklony si říkat, že v neděli se natrvalo odstěhuji z Varů a tohle jsou poslední dny, které tu trávím. Nicméně ve chvíli, kdy si v sobotu řeknu: "To je naposledy, co tu usínám ve svém starém pokoji." Tak je mi jasné, že dříve nebo později tu zase skončím. Byť dříve jsem žila pět let jinde, než mě staré proklaté okolnosti a také špatná karma kvůli pomstichtivému slovu "naposledy", dovedli zpět k rodičům. Byť to překvapivě nebyla moje vina.

Naposledy je zákeřná bohyně, která náš vždy donutí zopakovat si staré chyby. Pokaždé, když si myslíme, že už je něco naposledy a tedy v budoucnu se nám to vyhne, je to naše nabubřelá pýcha. Nikdy nic není naposledy. Vše se neustále opakuje a vrací. Můžeme se poučit, ale vyzdvihovat naši dokonalost myšlenkou, že už stejnou chybu neuděláme je naivní a hloupé. Zkrátka ode dneška odmítám užívat slovo naposledy a spíš se budu skromně modlit, ať už své chyby neopakuji... Takže tohle je naposledy, co užívám slovo naposledy... :)

Co vám naposledy vyrazilo dech?? :)

Zelný salát alá Coleslaw

25. listopadu 2015 v 14:06 | Eleanor |  -> S barbarem v kuchyni...
Když jsem ještě chodívala do KFC, milovala jsem salát Coleslaw. Od té doby, co nechodím do fastfoodů už uteklo mnoho vody v řekách. Marně chodím po obchodech a zhnuseně koukám na tamní saláty nabouchané konzervanty... Stále však toužím po tom jediném, vyvoleném, který mi tak chutnal... Až nedávno jsem narazila na dokonalý recept od kamarádky, který mi Coleslaw vážně připomíná a moooc mi chutná!

Ingredience (pro dva):
  • 1/2 hlávky zelí
  • 2 velké mrkve
  • 1 střední cibuli
  • 2 polévkové lžíce zakysané smetany
  • 2 lžičky cukru
  • 2 polévkové lžíce olivového oleje
  • 1/2 kelímku smetany
  • Sůl a pepř
Postup:

Postup je vlastně úplně jednoduchý. Vezmeme struhadlo a nastouháme zelí a mrkev na najhrubší straně. Tedy aby to nebyla jemná drť, ale zůstaly pořádné kousky. Cibuli krájím na drobné proužky. Nestrouhám, protože má tendenci se rozpadat a to je o prsty. Když je vše hotovo, přidám olej, zakysanou smetanu, smetanu, cukr a promíchám. Na závěr dochucuji solí a pepřem...

Typ: Do pravého Coleslawu patří ještě celer, nicméně ten bych do své drahé polovičky nedostala. Pokud ho máte doma rádi, neváhejte. ;)

Fakjů pane učiteli

21. listopadu 2015 v 18:45 | Eleanor
Bláznivá komedie se vším všudy z roku 2013 jejíž druhé pokračování běží právě v kinech. Jak jsem si všimla, je tento film u mladé generace velmi populární, takže jsem ho musela taky vidět. Jediné, co ho odlišuje od amerických tuctovek, je německý původ nebo je toho víc?

R. Rudlgey: Vzkříšení pohanství

18. listopadu 2015 v 21:48 | Eleanor |  Literatura
Máte slabost pro psychologii náboženství C. G. Junga? Prahnete po historickém přehledu osobností zabývajících se "pohanskými" náboženstvími či nově vzniklými kulty? Pak by kniha mohla být právě pro vás...

Richard Rudgley (1961) vystudoval sociální antropologii a religionistiku na Oxfordu. V praxi se zabývá vlivy omamných látek na společnost, ale i pohanskými zvyklostmi a náboženstvími.

Při čtení vás však jeho odbornost může vyvést z míry. Knihu bych nedoporučila laikovi, který chce do problematiky nahlédnout. Ano, kniha poskytuje přehled i relativně velké množství povrchních informací. Nicméně předpokládá základní znalosti oboru psychologie, obzvlášť Jungova díla a samozřejmě i religionistiky a historie. Zhruba na dvou místech jsem dokonce vzplála touhou nahlédnout do originálu, protože mi některé věci nebyly úplně jasné, ale třeba je to jen mou blonďatostí :) Moc se mi ale líbilo, že přes svou odbornost, je kniha plná zajímavých poznámek a lecky i úsměvných detailů.

Pokud požadované základy máte, vzhůru na to. Knihu jsem doslova hltala (jak jen to u takto poměrně náročné literatury jde). V první části se zabývá vlivem původního germánského náboženství v čele s notoricky známým Odinem na německou společnost 19. století. Jak jsem již zmiňovala, často se zde odvolává na Jungovu práci. Poté pozvolna přichází k společenskému rozboru nacistického Německa opět v kontextu s germánským pohanstvím. To jsem si myslela, že je notoricky známá věc, ale i zde přišel s množstvím nových informací a poskytl mi pohled z jiného úhlu. Dále se postupně posouvá časem až do současnosti. V krátkých přehledech seznamuje s výraznými osobnostmi novopohanství a okultních věd.

Kniha mi poskytla úplně nový pohled na problematiku a zase mi o něco rozšířila obzory. Občas šokuje, občas pobaví, a občas mě naťukla k opětovnému přehodnocení již zažitých dogmat, která jsem si vytvořila. Rozhodně se nudit nebudete.

Diktátor

17. listopadu 2015 v 11:03 | Eleanor
Před pár měsíci jsem poprosila kolegy v práci, aby mi napsali seznam filmů, které dle nich musím vidět. Jedním z nich je i tento: Diktátor z roku 2012. Hlavní roli hraje Sacha Baron Cohen. Takže pokud jste viděli Borata a nelíbil se vám, dál nečtěte...

Slova, která mění vše

14. listopadu 2015 v 18:01 | Eleanor |  Témata týdne
Co se lidé poprvé naučili vydávat artikulované zvuky a vznikla tak první slova, tak tato slova převzala moc. Moc nad lidmi a skrze ně i nad okolním světem...

Staří Řekové měli slovo: logos. Toto slovo má několik významů, od všeobjímajícího rozumu až po lidskou řeč a právě i slovo. Jako Slovo bývá překládáno i v úvodu Bible:

"Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh..." (úvod Janova evangelia)

(Nechci se tu věnovat sálodlouhé diskuzi o překladu tohoto slova, pouze vybírám nejzažitější překlad.)

Jsou to právě slova, která tvoří Bibli. Jsou to slova, která tvoří deset přikázání. Právě tato slova, která ovlivnila naše evropské dějiny v posledních téměř dvoutisících letech. V dnešní době už se většina lidí hlásí k ateismu. Nevyznávají víru svých předků, natož aby věřili v nějakou transcedentální bytost. Popravdě patřím k nim. Nejsem křtěná, do kostela nechodím a punc křesťana mám čistě jen proto, že pocházím ze střední Evropy, kde je tato tradice nejsilnější. Při pohledu na nebe vidím vzdálené planety a možná Růži a Malého prince, ale pro nějaký panteon ani chlapíka s bílým vousem tam nemám místo. Znamená to tedy, že biblická slova zeslábla a jejich době odzvonilo?

Veškerá naše morálka je postavena na desateru. Vše, co se od nás očekává a co je pro nás přirozené očekávat, pochází z Bible. Ať chceme nebo ne, sílu těchto slov nesmažeme. Jsou to slova, která nás provázejí dějinami a která máme vyrytá hluboko v sobě. Mnoho z nás se už oficiálně za křesťany nepovažuje. Stále však slavíme Vánoce, Velikonoce ba i Silvestr. Tedy svátky, které pocházejí z církevního prostředí. Papež Silvestr je pravda trochu mimo Písmo, ale narození a ukřižování Ježíše Krista - to je opět Nový zákon, tedy Bible. Považujeme za přirozené, že krást je špatné, stejně jako odsuzujeme nevěru. Neúcta k rodičům je také stále odsuzovaná... Znáte někdo silnější a vlivnější slova, než je právě desatero?

Soustřeďme se teď na náš každodenní život. Jakou sílu má třeba jeden pozdrav? Je to jedno slovo a už dává druhému pocit, že mu věnujeme pozornost a otvírá nám prostor pro navazování mezilidských vztahů. A kolik z nás řeklo ve vzteku něco, co navždy změnilo náš vztah k někomu? Stačí jedno slovo a člověk, kterého známe celý život, odejde. Jiné slovo naopak přivítá do našeho života někoho nového.

Slova jsou natolik silné zbraně, že by na ně někteří lidé měli mít zbrojní průkaz. Leckdy však mám pocit, že si lidé tuto sílu neuvědomují. Neuvědomují či ji zneužívají. Současná média si s námi skrze slova mohou dělat, co chtějí. Otázkou zůstává nakolik jsou jejich informace pravdivé a nakolik se nás snaží zmanipulovat ke konkrétnímu názoru...

Uvědomme si tedy sílu slov a užívejme je s rozumem. Ne nadarmo slovo logos znamenalo, jak slovo a řeč, tak rozum. Prověřujme si informace. V mezlidských vztazích zase berme v potaz pocity druhého a řeč těla. Jsou důležité. Řešit vážné věci písemně přes sociální sítě je další způsob, jak necháváme slova rozehrávat hru plnou nepochopení a zmatků. Nenechme tedy psaná slova, aby nás ovládala a snažme se mluvenými slovy pokládat otázky, aby nás přivedly alespoň částěčně k pravdě a vyvedly z nedorozumění.

Vyvedení nežádoucího hosta

11. listopadu 2015 v 14:31 | Eleanor |  Deník
Když někomu řeknu, že dělám v pětihvězdičkovém hotelu, tak každý čeká, že to bude nabubřelá nuda. Z pozice servírky vás mohu ubezpečit, že to nuda rozhodně není a člověk se setká i s rozmanitou zvířenou... Jaké lapálie jsem prožila s touto žabičkou se dozvíte v celém článku...


Kočičí osmero aneb jak přežít s kočkou

5. listopadu 2015 v 12:41 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Po dlouhé době jsem se opět dostala domů ke své drahé černé portvůrce... A začínám si všimat detailů, které pro mne jinak byly samozřejmé. Rozhodla jsem se z nich sepsat takové osmero pro budoucí chovatele koček, aby věděli na co se připravit... Ti, jejichž domácnost už kočka obývá se snad aspoň pobaví... Vše je psáno v ženské formě, protože má bohyně je Čertice. Na přiložené fotce ji vidíte na její královské lóži, s výrazem, který mi zapovídá přemýšlet o jiném božstvu :D
  1. Já jsem kočka, paní tvá! Jakmile si jednou pořídíte domů kočku, buďte si jisti, že už nikdy nebudete pány vlastního domu. Samozřejmě, můžete kočce vymezit kam smí a kam ne, naučit se to dá... Nicméně ona si stejně dobře dá pozor, kdy se nedíváte, aby zapovězené místo prozkoumala. Vaše oblíbené křeslo? Už nebude nadále vaše, ale nové bohyně. Vaše oblíbené oblečení? Čím náchylnější na chlupy bude, tím oblíbenější kousek vašeho kočičího mazlíčka to bude. Sednout si k jídlu, aniž by kočka dostala také něco? Nemyslitelné! Zkuste ji zavřít, aby na vás nekoukala a uvidíte ten mňoukající koncert... No a ve chvíli, kdy se naštvete a vyhodíte číču ven - obdaří vás hlubokým opovržením. Bude kolem vás chodit jako kolem neviditelné entity, až dokud ji nepodrbete a nedáte pořádný dlabanec. Pak vám urážku MOŽNÁ odpustí.
  2. Nebudeš mít jiného boha/bohy mimo mne. Zkuste si přinést domů jiné zvířátko. Kočky často žárlí a umí to dát nahlas najevo. Nejhorší jsou však chvíle, kdy mlčí - pak si můžete být jisti, že něco, co máte rádi, brzy rozbije či zničí. Z vlastní zkušenosti vím, že když náhodou nemám čas naši drahou drbat ve chvíli, kdy si ona zamane (například se musím učit či pracovat), tak si lehne co nejdál ode mne či chce vypustit z domu... S takovým ignorantem se přeci nebude bavit.
  3. Nevezmeš mističku do ruky nadarmo. Vzít misku s tím, že ji jen umyjete a pak vrátíte na místo? Zkuste to. Čertice na nás v tu chvíli odehraje celé divadlo začínající: "Kde je to jídlo?? Pokračující přes zmatené hledání, konče zoufalým pohledem alá Kocour v botách, kterému prostě podlehnete... Toto pravidlo se dá aplikovat i jako Neotevřeš ledničku nadarmo. Načatou konzervu uchováváme v lednici a pokaždé, když otevřeme dveře, už je ve dveřích černý stín se švihajícím ocasem.
  4. Nepohrdneš darem. Kočičí dary jsou rozmanité. Od zakousnutého malého rejska, přes slepýše, krtky až po potkany velkých rozměrů. Semtam vám vaše drahá může obohatit jídelníček i o nějakého toho ptáčka, ale to jen výjimečně. Naše potvora nechává spíš jen nožičky a hromadu peří, které vám po otevření dveří, navane do celého domu. Zapovězené nejsou ani živé kořisti. Pak to dopadá tak, že vyděšená myš zaběhne za knihovnu, znuděná kočka jde spát a vy hodiny ležíte a číháte s kastrolem, až myšička vyleze. Za dar je vhodné naplnit mističku něčím dobrým či pořádně podrbat.
  5. Nepokradeš. Kočka je od přírody šelma. Značně hravá, zákeřná šelma vyžívající se v mučení drobných hlodavců. Mnohdy se může stát, že vyděšený rejsek piští (doslova) jak o život a vám se ho zželý. Vezmete ho, schováte a necháte utéct... Tímto jste začali velmi nebezpečnou hru. Pokud jste dostatečně dominantní, aby vás kočka ctila jako silnějšího lovce, podvolí se a kořist vám nechá. Nicméně pokud ne, bude dorážet, hledat a nakonec vás nenávistně odvrhne, že jí kradete JEJÍ kořist.
  6. Nezašlápneš. Ať už máte kočku doma či venku, rozlučte se sebejistou přímou chůzí. Je jedno, zda vás vaše drahá miluje, vítá vás či vás chce poprosit o pořádný dlabanec. Stále se vám bude motat pod nohama.
  7. Cti mně, mě i mne, aby se ti dobře vedlo. Za všech okolností musí být kočka středobodem dění. Pokud zavětří, že náhodou není, tak v lepším případě odejde k sousedům v horším vám totálně zdevastuje byt. Počínaje rozbitými květníky konče rozdrásanou peřinou.
  8. Cokoli se hýbe, patří tvé bohyni. Pokud máte doma kytky, které mají svěšené listy nebo jen šátek s třásněmi. Rozlučte se. Vše, co se jakkoli může ve větru pohnout spadá do kategorie kořist a patří to kočce. Obzvlášť třešínkou jsou záclony a dlouhé naušnice... Pozor také na visící kabely. Buďte si jisti, že kočka je překouše a jí se nic nestane. Pecku dostanete až vy. (Vážně nevím, jak to dělají!)
Možná se teď ptáte proč jen kočičí osmero. Inu, navdory obecnému přesvědčení o sobecké povaze koček, jsou velmi milující a oddané. Když mi bylo zle, dotírala na mne má drahá tak dlouho, až jsem se s ní šla drbat a můj splín se v jejím předení rozplynul. Když mě něco bolí, vždy se přitulí na to místo a pokojně usne. Zkrátka osmička je taková symbolická. Ležící symbolizuje nekonečno a pokud dáte vaší drahé kočce oddanost a lásku, vrátí vám ji stejnou měrou... Není však nekritická jako pes. Je nekonečno možností, jak se ke kočce chovat a ona vám vždy adekvátně vrátí vše zpět, v dobrém i špatném.

George Orwell: 1984

1. listopadu 2015 v 15:27 | Eleanor |  Čtenářský deník
Takovou malou předzvěstí této knihy, byla recenze na film Equilibrium (zde)... Kniha je klasické dílo, jehož rozbory by se daly popsat stovky archů papíru. Do toho se však pouštět nebudu. Jednak nechci na svém blogu rozvíjet politické, utopické ani antiutopické diskuze, ale také politologii nestuduji a necítím se být k rozboru kompetentní. Článek tedy bude hlavně o tom, jak jsem se ke knize dostala a stručném obsahu... Jako vždy... :)