Terry Pratchett: Mort

1. října 2015 v 14:24 | Eleanor |  Čtenářský deník
Přemýšleli jste někdy nad smrtí? Nad tím, zda existuje něco jako Smrťák a co je vůbec zač? Zajímalo vás někdy, zda je budoucnost daná nebo si ji utváříme sami? Pak si přečtěte celý článek. Tato kniha by vás mohla zajímat...




Nebudu tvrdit, že kniha je nudnou filosofickou úvahou o tříset stránkách, kterým nerozumí nikdo včetně autora. Není. Je to klasický román, jehož příběh se krásně prolíná s humorem i myšlenkami o životě, smrti, osudu, ale i lásce.

Mladý Mort se tak úplně nevyvedl. Je hubený, nešikovný, ale velmi zvídavý. Kdo by však stál o takového učedníka? Nikdo jiný, než sám Smrť. Ten vezme Morta do svých služeb a zasvětí ho do povinností Smrtě. Mort se jich ujme se vší mladickou nerozvážností, zatímco jeho Mistr se snaží poznat lidský život. Snaží se naučit, co to je legrace, přijít na to, proč lidé tak rádi pijí alkohol a samozřejmě navštví i pracovní agenturu. Koneckonců práce je velkou částí života každého smrtelníka.

Role Morta se tak začíná prolínat s rolí Smrtě. Z antropomorfní personifikace se stává člověk a z člověka antropomorfní personifikace. Jistě už sami vidíte, že tato záměna musí světem slušně zamávat a co teprve když se k tomu všemu přidá láska?

Kniha velmi zábavným způsobem poukazuje na křehkost světa a nejistou budoucnost, která se silně prolíná s minulostí i přítomností. Zároveň je plná paradoxů a ať už čtenář chce či ne, donutí ho k zamyšlení... A snad čtenáře osvobodí i od strachu ze smrti... Koneckonců zjistíte, že věčná a nesmrtelná antropomorfní personifikace (Smrť), je stále jen tak nedokonalá jako lidé, kteří ji stvořili...

Více však prozrazovat nebudu ;) Tradičně ale přidám citáty, ať už k zamyšlení nebo polechtání bránice:

"Spravedlnost neexistuje. Jsme jenom my."

"Někdo by měl vymyslet jméno pro ten kratičký okamžik mezi spánkem a bděním, kdy je lidské vědomí plné vlahého růžového nic. Ležíte a v hlavě nemáte jedinou myšlenku s výjimkou podezření, že se k vám vrací vědomí a vzpomínky, bez kterých byste se klidně obešli."

"Takže mi hezky hoďte před sebe tyhle lodyhy řebříčku."
Udělala, co chtěl. Oba se zadívali na vzniklý obrazec.
"Hmm,"prohlásil Dobrořez po chvíli. "Dobrá, takže to máme jeden na ohništi, jeden v hrnku od kakaa, pak další na ulici, čtvrtý na okně, další na stole a poslední... ne dva poslední za skříní. Doufám, že paní Nugátová už najde zbytek."

Pokud jste tuto knihu četli, jaký dojem udělala na vás??
Pokud ne, četli jste něco jiného od T. Pratchetta?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama