Deset černých růží

1. října 2015 v 8:56 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Považujete za romantickou kytici rudých růží, večeři při svíčkách či ploužení na parketu ve stylu My Heart Will Go On? Pak tenhle článek není pro vás... Mé pojetí romantiky je trochu jiné...


"...Když si smutná a nikdo to neví. Pak ti pošlu deset černých růží..."



Potácím se tak touto dobou a marně hledám romantiku, byť by měla být na každém rohu. Stále nějaká reklama hlásá "romantické víkendy pro dva", "romantická chatka", "album romantických písní" a bůh ví, co všechno. Ta pravá vlna nás však ještě čeká 14. února. Svátek zamilovaných, kdy růžovoučká přáníčka se srdíčky jdou na dračku. Žena, která nedostane aspoň kytku je na ocet a může se rovnou cítit jako vyvrhel společnosti. No a když nějaké přinesou do práce plyšového medvěda či hromadu balonků, je její partner považován za extra pozorného...

Nevím nevím, ale mě tato gesta připadají dost neoriginální. Ano, dostala jsem rudé růže, dostala jsem balonky, dostala jsem i plyšové srdce. Dostala jsem dokonce i perníková srdce a co z toho? Hromady psaníček a všechny tyto dárky mi nikdy nezajistily, že budu ve vztahu šťastná. Popravdě z každého vztahu jsem utekla, protože romantická gesta neznamenají, že vše bude v pořádku...

Pokud jsou tato gesta a dárky pouze úplatkem za slepotu a mlčení, je to zlé. Rázem se mění z vyznání lásky ve znamení, že je žena hloupá husa, která si nechá vše líbit. Ano, byla jsem hloupá husa. Poslouchala jsem, jak mě můj první přítel podvádí na každém rohu. Věčně na mě neměl čas a nestála jsem mu ani za zprávu. Když už to začalo být pro něj špatné, protože jsem chtěla odejít, s romantickými gesty se roztrhl pytel...

Další můj vyvolený povýšil o level výš. Byl z bohatších poměrů a tak se to projevilo i na darech. Neustálé obědy a večeře. Šperky od Swarovskiho... K čemu to, když byl malým dítětem, o které jsem se nemohla opřít?

Následně jsem si začala s nejlepším kamarádem. Znáte to: "Chcete zničit skvělé přátelství? Zamilujte se do toho druhého." Jako kamarádi jsme byli sehraná dvojka, jako pár? Katastrofa. Naštěstí jsme ani jeden netrpěli na romantiku, ale i tak nám časem došlo že to nemá cenu.

Vrátila jsem se k randění a poznávání nových mužů. Jediné, co jsem poznala byla romantická večeře v prázdném bytě v rekonstrukci. Následně jsem zjistila, že má dotyčný v počítači složku, kam si píše informace o slečnách, které si namlouvá... Sbohem...

Mohla bych pokračovat dál, ale najednou mi došlo, jak šťastná jsem sama. Nepotřebuji přeci ke štěstí laciná gesta, která se muži naučili konvencí a z romantických filmů, jen aby nás dostali do postele.

Abych ale nevypadala jako naprostý cynik. Jsem romantická. Co je pro mne romantické? Začnu kýčovitě, takže západy a východy slunce zatímco sedím na lavičce na kraji lesa a pozoruji městský život. Dobře, to se ale netýká vztahů. Takže, co je pro mne ve vztahu romantické? Vlastně úplné drobnosti...

Když se mě muž bez rozmyslu zastane ve chvíli, kdy mě ostatní zahnali do kouta a nevím kudy kam. Když jsem na dně a on ze mne vytáhne, co mě trápí s tím, že problémy se lépe řeší ve dvou. Romantické pro mne je i když si nechá ujet autobus jen proto, aby mi něco dopověděl. Nemluvím ani o tom, že je zatraceně romantické, když se jen tak sebere a přijede za mnou z druhého konce republiky... A kdybych dostala třeba deset černých růží, jak se zpívá v mé oblíbené písni od The Rasmus? To bych šla do kolen hned. Bylo by to jasné znamení, že ho zajímám... Že vnímá, co mám ráda a naslouchá dokonce i textům mých oblíbených písní... Romantické jsou pro mne drobnosti. Nepotřebuji ve vztahu velká vyznání a velká gesta, ale někoho, kdo dokáže v romantickou proměnit drobnou chvíli každodenního života. Nepotřebuji, aby mi říkal, jak mě miluje, stačí, abych to od něj cítila každý den...

Jenže jsem se narodila do příliš uspěchané doby... Do doby, pro kterou bolestně platí následný citát od Exupéryho z Malého prince:

"Známe jen ty věci, které ci ochočíme," řekla liška. "Lidé nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků hotové věci. Ale přátelé nejsou na prodej, takže nemají přátele. Chceš-li přítele, ochoč si mě!"

Jak očekávat opravdu romantické činy, když by to vyžadovalo věnovat druhému čas a opravdu ho poznat? Obzvlášť když si dá někdo tu práci, ochočí si vás a pak zjistí, že za plotem je tráva zelenější... V dnešní době je pohodlnější s druhým žít paraelně dva životy vedle sebe a využívat otřepaných gest...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama