Konstantin Simonov: Čekej na mne...

7. září 2015 v 20:23 | Eleanor |  Deník
Jak to tak bývá, to, co nás nejvíce zasáhne, přijde z nenadání... Pro mne tím je tato báseň. Jednoho dne jsem zběžně prolétla očima zeď na FB a tam ruský text od kamarádky. Na první přečtení mě báseň zaujala, oslovila... dotkla se mne... Těžko najít to pravé slovo. Nicméně v českém překladu jsem ji četla stále dokola a neustále se k ní vracím...

Nechci polemizovat nad kvalitami překladů a rozdílech s originály. Můj rodný jazyk je čeština, a byť rozumím anglicky, německy i rusky, tak jsem primárně stále Češka a pokud je podle mne překlad kvalitní a udělá na mne dojem, nevyhýbám se mu. Právě naopak, vychutnávám si květnatost své rodné řeči.

Dlouho jsem přemýšlela, čím je pro mne tato báseň výjimečná... Mám ráda válečnou tématiku v literatuře. Je obvyklé, že válečná tvorba vzbuzuje úzkost, zoufalství, pocit beznaděje a zdůrazňuje neschopnost jedince cokoli změnit... V této básni je však naděje...

Co na báseň říkaté vy? Jaké z ní máte dojmy?
Čekej na mne a já se ti vrátím, jenom musíš doopravdy chtít.
Čekej, i když slunce se ti ztratí v lijavcích, jež smutkem budou znít,
čekej, i když vánice se žene, čekej, i když venku plane žár,
čekej, i když každý zapomene, čekej, i když nikdo nečeká.
Čekej, i když poslední má psaní přestanou ti chodit z dálavy,
čekej, i když každý při čekání nakonec se jednou unaví.

Čekej na mne a já se ti vrátím, jenom nesmíš nikdy poslechnout
toho, kdo zlou radu dá ti - že prý věčně čeká jenom bloud.
Ať oklame třeba vlastní matku krutá zpráva, že mne kryje zem,
ať podlehnout zoufalému zmatku všichni ti, jimž byl jsem přítelem.
Naposled ať zavzpomíná s číší v ruce na mne kamarád,
čekej na mne a tu číši vína nepospíchej do ruky hned brát.

Čekej na mne a já se ti vrátím, navzdory všem smrtím přijdu zpět.
A kdo víru v návrat můj už ztratil, štěstí mé mi bude závidět.
Kdo nečekal, ten nepochopí, že tam v pekle střel a požárů
čekání tvé zanechalo stopy - vyrvalo mě smrti ze spárů.
Uchovává však naše paměť stálá, jak jsem přežil krupobití střel:
ty jsi prostě čekat dokázala, jak to nikdo jiný neuměl.


Více o Konstantinu Simonovovi a jeho tvorbě: http://www.simonov.co.uk/biography.htm (v AJ)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Burová Eli Burová | E-mail | 10. dubna 2016 v 12:47 | Reagovat

Já ji miluji už od svých studií. A v pátek jsme s ní s mým žákem získali stříbro v krajském kole Puškinova památníku.Je nesmrtelná.

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 18:42 | Reagovat

[1]: To je skvělé, gratuluji! :)

A neznáte ještě podobné básně? Budu ráda za další doporučení a rozšíření obzorů :)

3 Dea Dea | E-mail | 15. února 2017 v 19:26 | Reagovat

Báseň je krásná,před lety jsem ji znala nazpaměť a i dnes má co říci-nejde jen o válku a čekání na vojáka,ale obecně-lidé přežijí mnoho,když ví,že na nich někomu záleží -a naopak.I dnes jsou brány v potaz kritéria žebříčku čekání na transpantaci plic,srdce fakta,zda dotyčný je ženatý-vdaný a zda má pevné rodinné zázemí,prostě někoho,kdo na něj čeká-to mu pomáhá přežít těžké pooperační stavy a prát se o život...

4 LizardWizard LizardWizard | E-mail | 17. srpna 2017 v 9:42 | Reagovat

Dobrý den,

Víte prosím, kdo je autorem české verze této básně?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama