E. M. Remarque: Jiskra života

21. září 2015 v 10:00 | Eleanor |  Čtenářský deník
Erich Maria Remarque (1898-1970) se proslavil svým dílem Na západní frontě klid. Díky tomuto dílu se dostal také do povinné četby mnohých maturantů a tedy i do povědomí. Jiskra života je již zmíněné knize podobná. Plná barvitého vyprávění pocitů a myšlenek hlavního hrdiny. Krutého osudu, ale i naděje v budoucnost. Vše zasazeno do bohatě popsaného prostředí. Jaké je však hlavní téma knihy se dozvíte až dále ;)


Kniha poskytuje pohled na život v koncentračním táboře Mellern. Nedoufejte však, že naleznete fotografie tohoto místa či přilehlého města. Tato místa jsou naprosto fiktivní. Autor je však popisuje velmi realisticky, až vás z toho místy zamrazí.

Hlavní postava je jeden z nejstarších vězňů tábora, vězeň číslo 509. Jeho civilní jméno se v knize dozvídáme vlastně jen náhodou a jen jako záblesk nedosažitelné a navždy ztracené minulosti. Nahlížíme na každodenní realitu jeho očima. Paraelně vidíme svět i skrze velitele tábora Neubauera.

Dva protikladné světy se protínají. Jak kniha postupuje mění se role. S blížícími se americkými vojsky, vězni ožívají a opět nabývají lidské identity. Místo nich ztrácejí svůj smysl života příslušníci SS. Zlomení vězni získávají zpět naději a pocit, že zase budou žít jako lidé. Příslušníci SS s koncem války o vše přicházejí a noří se do lží a beznaděje.

Postupně se kniha vymyká z Remarquovského stylu, téma smrti se mění v život. Byť na konci naráží na beznaděj vězňů, kteří neví, co s nově nabytou svobodou, končí kniha velmi nadějně.

Ukázky z knihy, které mě obzvlášť zaujaly:

(Vězeň č. 509, duší idealista se v táboře dohaduje s dalším vězněm, Wernerem, který je zapřísáhlý komunista a chce, aby se 509 přidal ke straně.)

...

"Rád bych věděl," řekl pomalu (509), "jak dlouho potrtvá, až budeme mít tady tohle za sebou, než se mi staneš stejným nepřítelem, jako jsou teď ti tam na věžích."
"Dlouho ne. Tady jsme byli v nouzovém společenství proti nacistům. To odpadne, jakmile válka skončí."
509 přikývl. "Zrovna tak bych rád věděl, jak dlouho by trvalo, kdybyste získali moc, než bys mě nechal zavřít."
"Dlouho ne. Jsi pořád ještě nebezpečný. Ale nemučili bychom tě."
509 pokrčil rameny.
"Zavřeli bychom tě a nechali pracovat. Nebo bychom tě zastřelili."
...
"...Můžete si tyhle tábory rovnou nechat a naplnit je."
"To můžeme," odpověděl Werner docela vážně. "Proč se nepřipojíš k nám?" Opakoval potom znovu.
"Právě proto ne. Kdyby ses ty dostal venku k moci, dal bys mě likvidovat. Já tebe ne. To je můj důvod."

Ukázka převzata z knihy: REMARQUE, Erich Maria. Jiskra života. 2. vydání. Praha: Naše vojsko, n. p., 1969.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama