Lidé jsou často děleni na ty, kteří preferují kočky a ty, kteří mají raději psy. Má volba byla od raného dětství jasná: kočky. Mohla za to lvice Elsa i hromada koček u známé v bytě. Dilema však přišlo se seriálem Komisař Rex. Začala jsem na něj koukat asi v deseti letech a najednou jsem chtěla jen psa. Poté se k tomu přidal seriál Lassie a já bezmezně toužila mít psa. Postupem času vzniklo dilema, které ukončil až můj přítel...
Přítel žije na malé vesnici. Kočky v ulicích a zahradách jsou naprostá přirozenost a alespoň v části vsi, kde má dům, je takové malé kočičí ghetto. Byť oficiálně každá kočka "patří" někomu, reálně se toulají všude a bydlí u všech. Přítelův dvorek a půda však patřily při mém příjezdu pouze jedné kočce, tedy kocourovi. Tento kocour se jmenoval nápaditě: Kocour. Ve skutečnosti měl mnoho jmen, ale kdo si to má pamatovat?
Když jsem se s ním poznala, byl už veterán. Fotky jsou z roku 2013. Lze ho popsat jako drsňáka s citlivou duší. Ušiska měl potrhaná, kožich pocuchaný, čumák plný jizev a ocas pro jistotu někde "ztratil" už před lety. Nicméně i přes ostřílený zevnějšek byl hrozný mazel. Miloval ležet na klíně, a nakonec ani to drbání nemuselo být. Hrozně rád byl v lidské společnosti. Sice se občas prošel po okolí, ale nejvíce se držel u domu a když páníček dovolil, tak i v domě. Zkrátka Kocourka jsem si zamilovala a kočky najednou začaly vést na plné čáře.
V lednu 2014 však zmizel. Odešel a už se nevrátil. Hledali jsme ho všude možně, ale nenašli ani stopy po tom, že by zde někdy byl. Stejně záhadně jak kdysi před lety jako kotě přišel, teď jako stařec zmizel. Kde však jeden příběh končí, druhý začíná...
Máte radši psy nebo kočky?? Jaké povahy jsou vaši kočíčí nebo psí mazlíčci?
Ale to je jiný příběh...
Já bohužel nikdy nemohla mít ani jedno, protože se pořád stěhuju a jako malý mi zvíře nebylo dovoleno, ale miluju jak kočky, tak psy. Možná o něco víc upřednostňuju kočky, ale těžko říct.
Když mi bylo tak 10 tak jsem za barákem v křoví našla kocoura, dost dlouho jsem za ním chodila a nosila mu jídlo, chvíli jsme ho měli doma, pak jsme ho museli dát pryč, cca 100 km od nás.. Přišel den mých 11. narozenin a zvonila sousedka že se vrátil a je v tom samým křoví kde jsem ho našla :)
Kočky asi neumí bejt tak věrný jako psi, ale myslím, že dokážou bejt hrozně vděčný.