První polibek od upíra (2005)

21. června 2015 v 15:00 | Eleanor |  -> Povídky, příběhy, úvahy
Lehce předělaná povídka z dob mého raného mládí.

Zrovna bylo jedno z těch otravných letních veder. Náš praděda vtrhl do pokoje, hodil nám tašky na postele a radostně vykřikl:

"Sbalte se! Jedem k mému bratranci!"

Jenže jeho bratranec bydlel v Transylvánii. Pravda, teplo tam nebylo, ale já ani sestra jsme nebyly zvědavé, zda jsou zvěsti o tamních upírech pravdivé. Cesta byla dost nudná a ani jednu to nebavilo, ale když jsme uviděly ten dům. Krása, takový luxusní a náš pokoj byl doopravdy pohádkový. Přijeli jsme akorát na večeři, na česnekové hody. Hrůza to jíst. Bylo nám z toho samozřejmě špatně, tak jsme zalezly do pokoje. Ještě jsem otevřela jedno křídlo okna a zapadla do křesla u krbu.

Už jsem usínala, když jsem uslyšela ránu u okna. Koukla jsem na sklo a uviděla na zavřeném křídle přilepeného netopýrka. Napůl omráčený pomalu klouzal po okně dolů, až skončil na parapetě. Když přišel k vědomí, zvedl se a nejistě se postavil. Však ve snaze opřít se o okno, nahmatal pootevřené křídlo a propadl do místnosti. Jen co dopadl na zem, stal se z něho divně vypadající chlapík. Jen si uvědomil, že ho sledujeme vyhoupl se na nohy a snažil se upravit.

"Ááá...to Né!"vykřikl jen co se rukama dotkl pusy.
Čouhaly mu z pusy dva pahýly po zlomených tesácích.

"Co?" zeptal se nás, když si všiml, že ho pozorujeme. Snažil se o strašidelný tón, ale my ho ještě chvíli sledovaly a dostaly jsem záchvat smíchu. Já byla nejblíž a tak se na mě pokusil vrhnout, ale šlápl si na plášť a roztáhl se jak dlouhý tak široký na zem.

"Krucinál" vykřikl a opět následovala salva smíchu.

"Nemáte něco k jídlu? Já si o čerstvém pokrmu můžu nechat už jen zdát" podotkl zatrpkle a mimoděk si prsty přejel po zbytcích zubů. Pohlédl na stůl kam mu Sam ukázala. Zakousl se do sendviče, který byl nejblíž a hned se rozkašlal a rozprskal.

"Hm...je v tom česnek" podotkla suše Sam. On vypadal, že jí na místě zabije, tak jsem mu hodila kapesník. Sotva se do něj otřel začal vyvádět ještě víc.

"Já zapomněla, spadl mi v kapli do svěcený vody," řekla jsem a na tu příhodu v kapli už dávno zapomněla.

"Já to vzdávám, můj upíří život je v troskách. Asi se dnes kouknu na východ slunce,"řekl zničeně.

"Moc dlouho čekat nebudeš, svítá za půl hodiny," řekla má sestra. On se na ni zděšeně podíval.

"Nemáte aspoň krvavou tlačenku na cestu?" Svorně jsme obě zakroutily hlavama. Pokrčil rameny
a vyskočil z okna.

"Jestli máš opravdu hlad, zkus krevní banku," vykřikla jsem za ním ze srandy, ale on se v mžiku vrátil:
"Kde něco takovýho seženu??´"zeptal se a lišácky nadzvedl obočí.

"Ve městě, obvykle v nemocnici," okamžitě se mu rozzářily oči a z radosti mě políbil a... zmizel. Jak to s ním dopadlo nevím, ale v novinách jsem četla, že z nemocnice zázračně přes noc mizí krevní konzervy. Takto jsem dostala první polibek od upíra (a doufám, že i poslední.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kirja Kirja | Web | 22. června 2015 v 18:35 | Reagovat

:-D  Hezkýý

2 carver4 carver4 | E-mail | 26. února 2017 v 0:43 | Reagovat

Pobavila mě část s kapesníkem a věta "Asi se dnes kouknu na východ slunce,"řekl zničeně." V ní se mi moc líbí, že svítání (zrod) je pro upíra naopak soumrakem (zánikem). :-)

2*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama