Má lady Jane

Dnes v 19:46 | Eleanor |  Čtenářský deník
Rod Tudorovců znají mnozí díky stejnojmenné televizní sérii. Nyní mají šanci se o tomto rodu dozvědět i naše děti a mládež, tedy hlavně o tom, co se stalo po smrti Jindřicha VIII. a nástupu jeho syna Eduarda na trůn. Neduživý chlapec, který se nedožil ani dospělosti a zemřel na tuberkulózu. Před smrtí odkázal anglický trůn své sestřenici Janě Greyové, která si však post královny udržela devět dní, než ji kat připravil o hlavu. Země se zmítala boji mezi katolíky a protestanty, nová královna Marie klidu rozhodně nepřispěla. Tak praví kánon. Jak to ale bylo doopravdy? Proč byl Jany muž Gifford tak trochu kůň? Jak se Eduardovi podařilo frnknout smrti? Co byla doopravdy zač slavná Alžběta I. Tudorovna? To a mnohem více nám poví autorské trio Haudová-Ashtonová-Meadowsová v knize Má lady Jane.


Jana je typická knihomolka. Má ráda svůj klid, knihy a z celého srdce by si přála být Ediankou. Ediané jsou ti, kteří se dokáží proměňovat ve zvířata, Veritové jsou naopak jejich odpůrci, obyčejní lidé. Když se Jany bratranec Eduard ocitne na smrtelné posteli, nechá Janu provdat a odkáže jí trůn. Život krále není peříčko a královny v 16. století už vůbec ne. Rozehrává se pohádkové dobrodružství primárně určeně pro mládež 14+, ale rozhodně neurazí ani staršího, historií poznamenaného jedince.

Autorky v díle bravurně využívají historických faktů a doplňují je o fantasy prvky. Samozřejmě obratně uaplňují prázdná místa historie a odpovídají i na takové otázky, jako kdo byl William Shakespeare. Děj samotný se odvíjí ze tří pohledů: Jany, Gifforda a Eduarda. Každá z postav má svůj osobitý přístup i smysl pro humor, leckdy i sarkasmus. Obzvláště vydařené jsou slovní přestřelky mezi Janou a Giffordem. Oba jsou jako oheň a voda, tvrdohlaví a ještě násilím oddáni. Kapitoly, ač z různých úhlů pohledu, na sebe plynule navazují a ucelují čtenáři pohled na dění v knize. To je samo o sobě plné akce, výstižných a nenásilných popisů, i romantického jiskření, které nepřekročí pýřící se tváře a braní za ruku.

Jediné, co na celé knize působí příliš rušivě, je paradoxně česká gramatika. Korektor zřejmě usoudil, že žánr není jeho šálek kávy a příliš pozornosti textu nevěnoval. Chybějí písmena, dochází k prohození rodů u sloves i absenci mezer. To vše tak bije do očí, že to kazí dojem z knihy, ať už si čtenář chce text vychutnat sebevíce. Nezachrání to ani jemné dekorace stránek a zdobné nadpisy.

Má lady Jane, která je jistě nadprůměrným dílem young adult literatury, na nějaký čas zabaví i pobaví vás i vaši rozpustilou teenagerku. Jako bonus ji poučí o části anglické historie a snad vzbudí zvídavost a touhu dozvědět se více. Knihu lze vřele doporučit s využitím slov autorek: "Pro všechny, kdo vědí, že pro Leonarda DiCapria bylo na těch dveřích místa dost."

Má lady Jane
Cynthia Haudová, Bradi Ashtonová, Jodi Meadowsová
Vydavatelství: Fragment
Rok: 2017
Stran: 407
Doporučená prodejní cena: 349 Kč
 

Sophie Kinsella: Báječné nakupování do kočárku

Čtvrtek v 10:14 | Eleanor |  Čtenářský deník
Rebeca Bloomwoodová bude jistě známá všem milovníkům romantických komedií. První díl knižní série s názvem Báječný svět shopaholiků byl r. 2008 zfilmován s Islou Fisher a Hughem Darcym v hlavních rolích. Tento díl nás však v ději posune dál: Rebeca si vzala Luca, je z ní paní Brandonová a čekají prvního potomka. A věřte, že těhotenství dokáže pořádně podpořit shopaholikovu chuť utrácet!


S Bex se setkáváme, když je na ultrazvuku u rodinného doktora jejího manžela, a nebyla by to ona, aby se něco nestalo. Ani následné nákupy věcí pro miminko se neobejdou bez pořádného rozruchu. Když se pak rozhodne, že chce chodit ke gynekoložce celebrit, vše se jí naprosto vymkne z rukou. Slavná doktorka je totiž Lucova vysokoškolská láska a stará láska nerezaví! Nebyla by to ale Rebeca, aby se se vším neporvala svým osobitým stylem.

Kniha rozhodně není příručkou pro budoucí maminky, vlastně naopak. Zkrátí vám čekání na miminko bez stresujících pouček a osoba Bex rozhodně pobaví. Slabinou díla je místy příliš naivní přístup Rebecy, který působí až neuvěřitelně a její štěstí bije též do očí. Pokud však hledáte knihu, u které vypnete a máte rády (rozhodně nedoporučuji číst mužům!) styl hrdinky alá Bridget Jonesová, tak neváhejte.

Báječné nakupování do kočárku
Sophie Kinsella
Vydavatelství: BB art
Rok: 2008
Stran: 358
Doporučená prodejní cena: 249 Kč

Dotaz pro nastávající maminky: Jaké kniha o těhotenství vás pobavila? :)

J. P. Delaney: Ta přede mnou

Úterý v 14:02 | Eleanor |  Čtenářský deník
Skepse provázející edici Světový bestseller jsem opět potlačila a z knihovny přinesla další titul se zlatou pečení na obálce. Anotace vypadá na první pohled lákavě, ale co si budeme namlouvat, to je její úkol. Téma dvou žen, které žijí v tom samém domě, jen jedna dříve a druhá později, a zároveň míří k tomu samému tragickému konci, působí originálně a přitažlivě. Jaký dojem ale zanechala kniha po přečtení?

Emma má za sebou traumatický zážitek: do jejich bytu se vloupali zloději, zatímco byla sama doma, a ona se teď nikde necítí bezpečně. S přítelem marně hledají po celém Londýně vhodné bydlení, až narazí na skleněný dům známého londýnského architekta. Podmínka nastěhování je dodržení množství pravidel, ale Emma je odhodlaná v domě žít. To ještě netuší, že kvůli svému vysněnému bydlení přijde o přítele i o holý život.

Jane právě prožila tragickou událost. Ačkoli je silná žena, zvyklá žít sama a porvat se s čímkoli, co přijde, tohle ji zlomilo. Dům na Folgate Street se zdá být tím, co hledala. V množství pravidel nachází ztracenou jistotu a poskytují jí pocit bezpečí a rovnováhy. Jenže minulost domu se připomene přímo na jejím prahu... Čím více Jane poznává tajemství místa, kde žije, tím více se blíží stejnému osudu jako Emma.

Suma sumárum: Děj je rozdělen do dvou linek, které se odehrávají paralelně a přesto s odstupem několika let. Opticky jsou odděleny vždy uvedením jmen dané dívky. Pro někoho může být rušivým faktem, že Emmina linka je bez uvozovek u přímé řeči, ale i toto je jeden ze způsobů, který si autor zvolil pro rozlišení dějů.

Samotné životy hrdinek se v jednotlivých kapitolách citlivě doplňují. Odpadá tedy nudné opakování již známého jen v jiném čase. Opravdovým skvostem však je um, s jakým J. P. Delaney (nebo ten/ti, kdo se pod pseudonymem skrývá/jí) vykresluje povahy hlavních postav. Skrze jejich rozhodnutí a myšlenkové pochody nám ukazuje jejich osudnou podobnost, ale hlavně drobné detaily, které je odlišují a nepůsobí tak jako přesné kopie jedna druhé.

Vyvrcholení knihy je další perličkou, kterou si už bude muset každý vychutnat sám. Co však rozhodně nepřijde, je zklamání, ba naopak, sice lehce překombinovaný, ale o to překvapivější konec je.

Ta přede mnou
J. P. Delaney
Vydavatelství: Ikar
Rok: 2017
Stran: 344
Doporučená cena: 349 Kč
 


Carnegie: Jak se zbavit starosti a začít žít

12. května 2018 v 21:32 | Eleanor |  Čtenářský deník
Dale Carnegie (1888-1955) je dodnes aktuálním motivátorem a rádcem, v jehož knihách si něco najde každý. Zároveň ho lze, ať už přímo či nepřímo, považovat za otce módy knih alá toltécká učení, pravd mnicha bez Ferrari i původního kuchaře, co uvařil polévku pro duši. Najdete v jeho knihách vše, co je dnes tak populární opakovat v různých podobách.

Jeho dílo však má v sobě stále něco serióznějšího. Neopírá se o mýty, ani transcendenci, byť důležitostí víry se též zmiňuje, nicméně vše v kontextu s odkazy na dobové odborníky a jejich díla. V těchto dílech si následně jeho tvrzení můžete ověřit a prohloubit své znalosti o problematice, kterou podává vždy jen povrchně.

Pokud se zaměříme na knihu konkrétně, je rozdělena tematicky do kapitol, které vás provedou programem zbavení se starostí krok po krůčku. Na základě zkušeností jednotlivců uvidíte, že nejste sami, kdo se topí ve starostech a že podobné problémy mělo mnoho lidí před vámi. Autor vždy představí i jejich způsob, jak se s problémem vyrovnali a nepřímo vám tím ukáže cestu. Konečně, když to dokázal on/ona, proč byste to nedokázali i vy? Jedinou podmínkou je opravdu chtít. Na konci každé kapitoly je pak shrnutí, které vám pomůže si lépe zažít, co jste se právě dozvěděli.

Suma sumárum: Vzhledem ke stáří autora a době jeho působení je snadné propadnou předsudkům typu: "To už dnes nebude aktuální." "Co může vědět o problémech 21. Století." apod. Jakmile se vám však jeho kniha dostane jednou do ruky a vy začnete číst, uvědomíte si, že jeho "pravdy" jsou nadčasové.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

10. dubna 2018 v 18:09 | Eleanor |  Čtenářský deník
Rozum a cit bývají odvěkými nepřáteli. Stavíme je do protikladu, přímo je vidíme na bitevním poli. Snad za to může osvícenství, které nám cit ponížilo na něco méněcenného a rozum postavilo na piedestal. Ani snahy Jane Austenové smířit rozum a cit ve stejnojmenném románu nebyly nic platné. Ten, kdo pro mne dokonale spojil rozum i cit, byl muž a ne tak obyčejný: Antoine de Saint-Exupéry, tedy mám-li být ještě více konkrétní, byl jím vlastně chlapec, Malý princ.


Citlivý Malý princ
Když jsem četla Malého prince poprvé, bylo mi sice už dvacet let, ale stále jsem svět vnímala romanticky, velmi citově. Malý princ byl kouzelná pohádková bytost, která se snaží vyhovět požadavkům růže, protože ji miluje. Pro ni se obětuje a vydává na cestu poznání. Potkává různé postavy, až narazí na mladého pilota, který mu vůbec nerozumí, ale přesto se mu snaží pomoci a chránit ho, jak to dospělí dělají. Jenže těžko uchránit někoho, kdo o to nestojí. Jeho setkáním s Liškou pak vrcholí cesta jeho poznání - přátelství je cit, který obnáší bezmeznou oddanost, lásku, ale i bolest. Právě skrze bolest, kterou mu způsobí had, Malý princ odchází od pilota. Bolest z odluky na vlastní kůži pocítí i pilot, když mu hrdina umírá v náručí, aby se vrátil ke své milované. Chápala jsem dílo jako pohádku. Pohádku, která mě rozpláče, ale která vypovídá o nepochopení dětí a jejich snů a fantazií. Zvrat a nový pohled následně přišel na vysoké.

Rozumný Malý princ
Malý princ se stal dítětem, které hledá svou moudrost. Poznává hříchy dospělých v podobě vládců různých planet - hamižnost, sebestřednost aj., aby je následně zhodnotil svým nezkaženým dětským pohledem. Zjišťuje, že nakonec jen oběť toho, kdo dělá něco pro druhé, má skutečně smysl. Přesto putuje dál, aby se setkal s mladým pilotem. Zde se střetávají dva světy: naivní, dětský svět, který je ještě nezkažený, nepostrádá však ani moudrost a svět dospělého muže, který již na dítě, kterým kdysi byl, zapomněl, ale přesto ho díky Malému princi pomalu opět nachází. Skrze vyprávění mezi nimi dochází k interakci, kde se mísí cit dítěte s rozumem dospělého, a vytváření unikátní interakci, která vrcholí poučením obou. Rázem se stírají rozdíly mezi dítětem a dospělým jedincem, což ukáže tragické vyvrcholení příběhu, které je však bolestivé jen z určitého úhlu pohledu.

Z mého pohledu k sobě rozum a cit neodlučně patří. Ať už jsem knihu vnímala citově či ji pitvala rozumově, vždy mi dala něco navíc. Kdybych ji vnímala jen jedním způsobem, byla bych ochuzena o druhý a chyběl by mi celkový kontext. To, co mě naučila lekce s Malým princem, se snažím užívat i v běžném životě, konečně rozum a cit by se měly doplňovat. Každý boj plodí jen zmatek a utrpení, ať už vně či přímo v nás.

Tak namalujte si beránka a nezapomeňte v našem dospělém světě na to dětské v nás.

Máte i vy knihu, kterou jste četli s postupem let několikrát a pokaždé ji vnímali jinak? Jak?


Maria Fredriksson: Listen To My Heart

21. března 2018 v 21:44 | Eleanor |  Čtenářský deník
Skupinu Roxette zná téměř každý a ten, který ne, by jistě poznal minimálně dva jejich songy z rádia. Dá se říct, že jejich písně zlidověly, ovšem co víme o samotných členech skupiny? Je to vlastně nuda, žádný bulvár, žádné skandály… až na poslední roky. Novináři záludně využili Mariiny slabosti a v této knize se jim ona sama staví na odpor. Vzpomíná na své mládí, život s Roxette a uvádí na pravou míru, jak to všechno bylo…


Když Marii Fredriksson diagnostikovali nádor na mozku, zhroutil se jí svět. Měla přežít pár týdnů, snad měsíců. Ovšem dokázala, že umí bojovat a tak se dokonce vrátila i ke koncertování. Sice se musela vyrovnat s poškozenou pamětí i dalšími neurologickými problémy po operacích, ale přesto dokázala tento boj vyhrát. Tato kniha je souhrnem vzpomínek jejích, jejího manžela a kolegy z Roxette, Pera, na to, jaké byly měsíce, kdy nikdo nevěděl, zda Maria přežije a jak bezohledně se chovali švédští novináři.

Děj je zároveň protkán samostatnými střípky vzpomínek Marie, co jí krutá nemoc nevzala. Vzpomíná na své dětství prožité v nuzných podmínkách švédského venkova, na rodiče i sourozence. Nechybí ani chvíle dospívání, kdy jí její neobyčejný hlas otevřel mnohá dveře a dostal ji až k celosvětové slávě jménem Roxette.

Kniha celkově je velmi otevřená, ale zároveň nezabíhá do zbytečných detailů. Autorka citlivě vybrala stěžejní okamžiky Mariina života, které se prolínají se vzpomínkami na období léčby. Rozhodně se u tohoto životopisu nudit nebudete. Na druhou stranu, jedním velkým problémem je, že kniha v českém překladu vyšla v Omeze alá korektura textu je naším nepřítelem. Gramatika je místy kostrbatá, slovosled zpřeházený a texty písní jsou přeložené povětšinou jen v první části knihy. Dále se už překladateli/ce zřejmě překládat nechtělo a tak je nechal/a v originále. Problém nastává ve chvílích, kdy je porozumění textu písně stěžení pro pointu vyprávění jako takového. No, co naplat. Maria zkrátka neměla štěstí v tom, komu prodala práva na překlad…

Tak byl dobyt Everest... Ale kým?

12. března 2018 v 13:05 | Eleanor |  Historické události
Od školních let všichni víme, tedy pokud jsme to jako nepodstatnou informaci nevytěsnili, že první lidé, kteří zdolali nejvyšší horu světa Mount Everest, byli novozéladský horolezec Edmund Hillary a jeho šerpa Tenzing Norgay. Stalo se tak 29. května 1953. Už se však nikde nemluví o výpravách, z jejichž zkušeností pozdější horolezci čerpali a z jejichž chyb se učili. Přitom v roce 1924 byl anglický horolezec George Mallory tak blízko... a dodnes zůstává otázkou, zda vrchol nepokořil jako první se svým společníkem právě on.

Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay v roce 1953.

George Leigh Mallory se narodil r. 1886 ve Velké Británii. Jak vzpomínají jeho známí a přátelé, již od raného mládí vylezl, kam mohl. Dokonce se traduje historka, že dorazil pozdě na přijímačky na Cambridge a brána již byla zavřená. Věrný své vášni, přelezl zeď školy a k překvapení všech zúčastněných, absolvoval přijímací pohovor i přes pozdní příchod. Během studií byl členem různých spolků a expedic, které slézali jak menší vrchoviny Skotska, tak i alpské vrchy včetně Mont Blancu.


Krátce po studiích se stal učitelem na soukromé Charterhouse School, kde mimo jiné vyučoval například mladičkého Roberta Gravese (spisovatel a poeta; v ČJ známé dílo Já, Claudius). V této době potkal i svou budoucí ženu, Ruth. Příliš společných chvil jim však přáno nebylo, krátce po svatbě prožil George svatební cestu sám v zákopech První světové války. Po konci války mohli být spolu, ale Georgovo srdce bylo rozpůlené. Půlka patřila Ruth, druhá jeho horolezecké vášni a nejvyšší hoře světa: Mount Everestu.

Roku 1921 již byl Mount Everest změřený, ovšem pouze zhruba, z dálky. Celá oblast Himalájí pak byla stále částečně terra inkognita. Proto se britský Alpine Club rozhodl vyslat do oblasti pár mužů, aby zmapovali oblast. Mallory byl jedním z nich. Uvědomme si také, že jsme v době, kdy se jednotlivé země předháněly o různá prvenství. Dobytí Mount Everestu se pak zdálo stále utopií, ale rozhodně by to byla událost, a kdyby na vrchu vlála britská vlajka…

O rok později se účastní další výpravy. Cíl je jasný: dobýt Everest. Tentokrát má i více zodpovědnosti, bohužel dochází k tragické události. Několik šerpů umírá pod lavinou, přesto expedice došla až do výšky 8 326 m. Výše se nedostávají. Nepřeje jim počasí, ani okolnosti. Mallory je navíc zdrcen tragickou událostí a rozhodne se, že už se bude plně věnovat rodině a na Everest se nevrátí.

Odhodlání mu vydrží dva roky. Roku 1924 dostává opět šanci dobýt nejvyšší horu světa. S blížící se čtyřicítkou tuší, že tohle může být jeho poslední šance. Ruth ho doma násilím nedrží, snaží se svého muže chápat a být mu oporou, věří mu, že až naplní svůj sen, už bude jen její. To ještě netuší, že Everest je chamtivá milenka, která se dělit nehodlá…


Tentokrát Mallory vsadil na dvě novinky - Andrew Irvina a podporu v kyslíkových bombách při závěrečném výstupu. Andrew Irvin (*1902) byl mladý statný student z Oxfordu, který sice neměl takové zkušenosti jako Mallory a ostatní v expedici, zato bývá popisován jako optimistický a přátelský s nadšením pro věc. Jeho hlavní výhoda však bylo technické zaměření a zručnost. Díky svým schopnostem dokázal kyslíkové bomby odlehčit, ne natolik, aby se vyrovnaly těm dnešním, nicméně ve výšce nad 7 400m se počítá každý gram, natož kilogramy.

Ráno 8. června byli Mallory a Irvin již sami v posledním táboře před závěrečným výstupem. Nadešel čas pokořit horu. Kolem poledního je naposledy spatřil v oblasti Second Stepu člen expedice Noel Odell, ten dorazil do jejich tábora, aby ho připravil na návrat, a v rozestupujících se mracích své dva kolegy naposledy zahlédne, než nadobro zmizí. Verze, kde přesně je Odell viděl, se různí - zda pod Second Stepem či již nad. Bohužel, mnoho zdrojů sází právě na tento skalní převis jako na osudný bod Malloryho a Irvinova výstupu. V tuto chvíli již vše zahaluje množství otazníků.

Během let se objevilo pár svědectví šerpů, kteří snad zahlédli Irvina, ovšem nikdy se je nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Jeho tělo dodnes nebylo nalezeno. Tělo samotného George Malloryho nalezla skupina horolezců, kteří cíleně prohledávali pravděpodobná místa zřícení, až v roce 1999. Jeho tělo bylo dle svědectví stále velmi dobře zachováno. Dle pár indicií se nabízí, že snad vrchol Everestu zdolali - Mallory přísahal, že na vrcholu nechá fotku své ženy, tu však u něho nenašli. Sluneční brýle měl pak v kapse, což by mohlo značit, že sestupovali již za šera. Zkušený horolezec jako on by neriskoval sněžnou slepotu sundáním brýlí za jasného dne. Ať už však vrchol pokořili či ne. Ať už sestupovali dolů s pocitem vítězů či zlomení zjištěním, že Second Step je nad jejich síly. Připomenu v tuto chvíli slova Edmunda Hillaryho (1919-2008), která jsou více než výstižná:

"Je mi milejší být první, který se po dosažení vrcholu vrátil dolů, než být jenom první, který byl úplně nahoře."




Další články


Kam dál