Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

14. března 2017 v 20:04 | Eleanor |  Čtenářský deník
Film Než jsem tě poznala vtrhl minulý rok do kin. Podezřele se po něm však slehla zem už po pár týdnech. Na druhou stranu předloha filmu přesto hraje stále prim a honosí se prodejem tří milionů výtisků. Jedná se opravdu o literární počin hodný přečtení nebo je to další nafouklá bublina schopných reklamních agentů? Pojďte se se mnou podělit o své dojmy na knihu i na autorku.

(více o knize na Databázi knih)

Stručný děj: Louise žije v malém anglickém městě, který žije z turistického ruchu díky přilehlému hradu. Pracuje jako servírka v kavárně, má přítele Patricka a život jí příjemně utíká. Svou práci miluje, stejně jako přítele a svou rodinu. Vše se změní ve chvíli, kdy dostane výpověď. Kvůli nedostatečnému vzdělání a letité práci v kavárně má problém sehnat nové místo. Proto nakonec přijme nezvyklou nabídku: dělat ošetřovatelku u zámožné místní rodiny Traynorů. Willovi je něco málo přes třicet let a je ochrnutý od krku dolů. Rodiče mu tedy shánějí společnici na ukrácení dlouhých dní. Will Louise zpočátku odmítá, ale časem se mezi nimi vytvoří pouto, které se ukáže důležitějším, než se může zdát.

Suma sumárum: Rozhodnutí číst tuto knihu vyplynulo z mého nadšení titulem Dívka, již si tu zanechal. Můj přístup byl tedy značně pozitivní a očekávala jsem něco podobného. Podobné to ale nebylo ani trochu. Děj se neodehrává ve dvou časových liniích, nýbrž v jedné. Povětšinou je vyprávěn z pozice Louisy, občas je vloženo pár stránek s úvahami dalších postav, ale spíše jen jako doplnění a zpestření děje. Hrdinka má navíc ohromně optimistickou povahu a zároveň se nebojí říct svůj názor. Její slovní přestřelky s Willem mi způsobily nejeden výbuch smíchu, bezprostřední povaha a zmatky, které kolem sebe vyvolává, dokážou také rozhýbat koutky. Navzdory vážnému tématu kniha příjemně plyne a pobaví. Jojo Moyesová mi i touto knihou dokázala, že umí vykreslit charaktery postav a napsat poutavý děj. Bohužel konec byl velmi rychlý až odbytý, a jak bych čekala, že na mě emociálně dopadne, tak se nic nestalo. Oceňuji však autorky odvahu zavítat do vod kontroverzních témat a upozornit tak veřejnost na důležité otázky.

Četli jste knihu?? Viděli film?? Jak se vám líbily?

 

Účtařina není žádný med

13. března 2017 v 20:04 | Eleanor |  Deník
S blížícím se koncem března roste v účetních napětí, které ze dne na den opadne v tom lepším případě s aprílem, v horším až začátkem července. Daňová přiznání však znepokojují skoro každého. Znáte ten vtip: "Víte, co je daň? Ne? No přece chyba účetní!" Toto si lidé berou často k srdci. Díky němu se obracejí na své účetní a očekávají, že ti pro ně udělají zázraky a vyhnou se chybě. Ano, patřím mezi účetní, alespoň jedna má část. Vyrostla jsem v domácnosti zaryté účetní a chtě nechtě jsem zdědila i toto povolání. Proto vás nyní mohu seznámit se strastmi, které možná zažívá i váš/e účetní.


Máme ke klientům blíž, než chceme. Když pomineme, že má každý účetní přehled o financích svého klienta, což mu dává značný náhled do soukromí dané osoby, zasahujeme některým do života i hlouběji. Vlastně o to leckdy ani nestojíme, ale ať chcete nebo ne, můžete se svým klientům stát i psychoterapeuty. Samozřejmě týká se to hlavně soukromé praxe, kdy vás klienti navštěvují doma. Nabídnete čaj či kávu a po prvních deseti minutách, kdy se vyřeší předání dokladů, už řešíte nezbedné potomky, partnerské krize i nejlepší tipy na dovolenou.

Máme k dispozici více stop než Sherlock Holmes. Lidé jsou různí. Někteří vám předají doklady pečlivě srovnané, zažila jsem i paní, co je žehlila, aby nebyly zmuchlané. Jiní vám však nedají doklady, ale důkazní materiál. Už mi rukou prošla faktura s otiskem boty, další, která byla politá pivem - ten chmelný odér byl nezaměnitelný, či taková, na které nebyly čitelné částky ani data, nýbrž otisknuté noviny. Pán štos faktur zabalil do Mladé fronty, ovšem jak je pak měl v dílně zatížené harampádím, tak se novinový tisk obtiskl… Častokrát se k vám dostanou i doklady, které by nikdo nikdy vidět neměl, ale ty se raději diskrétně vyhodí. Některé by zase mohly mít důležitou výpovědní hodnotu a jako účetní byste je i rádi viděli, ale bohužel špatným zacházením se z nich písmo ztratilo.

Zázraky na počkání? Není problém. Na přípravu daňových dokladů má každý minimálně dva měsíce. Ten třetí, tedy březen, už by měly být všechny u účetní a ta by je měla začít zpracovávat. Mezní termín pro odevzdání hotového daňového přiznání je pak poslední den v březnu, popřípadě první pondělí po březnu. Zní to krásně, ale realita je taková, že leden a únor se občas někdo ozve, zda by bylo možné vyhotovit daňové přiznání. Není problém. 29. března se pak ozve podruhé s tím, že má vše pohromadě a může vám doklady přinést. Jeden člověk se stovkou dokladů je výzva, dva takoví jsou sebevražda a tři? To už se modlíte ke všem svatým a bohům v blízké i vzdálené historii, místo krve vám koluje káva a doufáte, že jste někde neudělali chybu. Neodkládejte tedy svá daňová přiznání na poslední chvíli. Vaše účetní nemá jen vás.

1+1=2? I pro nás platí základy matematiky. V mezích zákonů lze mnohé, bohužel i ta nejschopnější účetní nedokáže ututlat daňovou povinnost tam, kde je zjevná. Nakupujete na černo a následně na tom vyděláváte, ale s tím, že faktury za zisky pečlivě vyplňujete? Budete platit daně. Bez nákladů vás nespasí ani paušální výdaje. Pokud jste zaměstnanec a doufáte, že vám bude vrácena záloha na dani v plné výši, ale nemáte děti, životní pojištění, hypotéku ani důchodové připojištění, pak máte problém. Vaše účetní si nemůže doma na koleni vytisknout nějaký ten rodný list dítěte či potvrzení o životním pojištění. Přehled o zdanitelných příjmech je prostě málo, obzvlášť pokud vám zaměstnavatel slevy strhává průběžně.

To bylo tedy malé nahlédnutí do světa účetních… A co vy, nedlužíte své účetní ještě nějaké papíry?;)

Máte nějaké zajímavé či dokonce vtipné zážitky s daňovým přiznáním či s účetní/m??

Focení s kočkou

6. března 2017 v 8:54 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Vzhledem k minulému příspěvku, kterým byla recenze knihy Žena se lvem, jsem se rozhodla na chvíli přerušit sérii o našem novém kočičím přírůstku a dodatečně vás zasvětit do zákulisí focení titulní fotky k již zmíněné recenzi. Kdo totiž žije s dospívajícím kotětem, ten jistě ví, že běžné činnosti nejsou tak snadno proveditelné, a že ten malý uzlíček radosti dokáže vše pořádně zkomplikovat.



Původní koncept fotky k recenzi Žena se lvem byl následující: Dát knihu do centra a kolem rozložit pár tarotových karet, aby to vypadalo, že je někdo právě vyložil a bude z nich číst budoucnost. Náš černý kocourek však s nadšením přišel a musel zkontrolovat, co dělám. Výsledek vám právě předkládám:


Taky vám domácí mazlíček někdy pořádně zkomplikoval práci?? Jak??
 


Antologie Žena se lvem

3. března 2017 v 13:52 | Eleanor |  Čtenářský deník
Lehké fantazijno, tak se jmenuje projekt editorského dua Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská. Kniha Žena se lvem je prvním dílem, který budou následovat další tři: Žena se sovou, Žena s drakem a Žena s labutí. Všechny čtyři knihy mají dohromady obsahovat padesát dva povídek z prostředí fantastiky, výhradně z tvůrčích myslí žen. Počet povídek odpovídá počtu tarotových karet v balíčku, které jsou k dostání ke každé knize jako originální zpestření. Každá karta je jedinečná a je svázaná s povídkou a osobou konkrétní autorky, kterou představuje v dané knize, ke které karta vyšla.

(více na ČSFD)


Žena se lvem obsahuje první sadu povídek svázanou magickým číslem třináct. Třináct autorek ukazuje rozmanitost pojetí fantastiky. V povídce V mysli mojí vidíš stíny nahlédneme do budoucnosti, kde se prolíná svět magie se světem, jak ho známe v současnosti. Fanoušci Harryho Pottera si jistě přijdou na své. Vše se navíc odehrává v Čechách a magie ovlivňuje život všech obyvatel země. Žádný oddělený svět mágů a nekouzelníků. V povídce ožijí i kouzelná zvířata. Karolína Francová ukazuje, že ne každé mytické zvíře musí být nutně dobré, ba naopak, vrací se k jejich původním povahám nezromantizovaným autorkou oblíbeného čaroděje s jizvou ve tvaru blesku. Přesto však má obdobně čtivou formu a svižný děj, které textu dávají nadějný potenciál na celý román.

Pekná noc na čary se také zabývá magií, ale zprostředkuje nám pohled do minulosti. Vzdor krátkému rozsahu je zajímavým a vskutku empatickým nahlédnutím do světa čarodějnic v době středověkých procesů. Všichni známé verze inkvizitorů, kteří ospravedlňovali své činy a využívali lidské nevědomosti a strachu. Lenona Štiblaríková pohlíží na tuto problematiku očima samotných čarodějnic, konkrétně matky a dcery jedné z obětí inkvizičního procesu. Stará žena s malou holčičkou vedou rozhovor, který čtenáře donutí k zamyšlení. Byly opravdu čarodějnice špatné, nebo jejich zlé skutky byly přirozeným následkem zla, které na nich působili ze strachu jiní?

Ne každá povídka v knize se však odehrává na poli fantasy, které se představuje oživením magie a kouzelných tvorů. Konkrétně Rubinova liečba se pohybuje na hranici mezi fantasy a sci-fi. Zuzana Stožická v povídce využívá odborného vzdělání v oboru biologie, které jí bylo znatelnou inspirací. Nastiňuje nedalekou budoucnost, kdy na Slovensku vzniká prototyp regeneračního přístroje, který dokáže léčit, dnes smrtelně vážná zranění a zajistit obnovu chybějících končetin a vážně poraněných tkání. Přístroj je ovládán skrze mozek a nervový systém, který byl do něj vložen od umírající dárkyně. Ta své pacienty nejen léčí na těle, ale snaží se vyléčit jejich šrámy i na duši. Byť je povídka rozsahem delší, než je nezbytně nutné, a forma psaní, kde se prolíná současnost a snový svět léčeného, působí lehce zmatečně, nese v sobě dílo důležité etické otázky, kvůli kterým určitě stojí za přečtení.

Mizera z Mexikaod Haniny Veselé se navrací do relativně nedaleké historie. Děj povídky se odehrává ve Francii 19. století těsně před dobytím Bastily. Válečný veterán je poslán za trest na ostrov Démonté jako komisař střežící místní věznici. Zdánlivě bezútěšné místo, kde místní ostraha přežívá pouze díky zásobám alkoholu, se na základě komisařova zkoumání projeví jako domov dávné pohanské bohyně, která má ustavičný hlad… Povídka vyprávěná v ich-formě se točí mezi minulostí, tedy vzpomínkami hlavní postavy a děsivou přítomností hrdiny na ostrově, což čtenáři umožňuje se s ním lépe sžít, byť rozhodně není vzorem všech ctností. Zároveň toto dílo potěší každého milovníka napětí s prvky hororu.

Každá povídka má ve sbírce své místo a i svůj přínos. Všechny spisovatelky dokazují, že mají co říct a vyjevují to svým osobitým způsobem. Žádný z textů nepůsobí jako kopie jiného, což bývá občas problém povídkových sborníků. Editorky zručně vybraly do daného celku co nejpestřejší díla, aby si své našel opravdu každý. Antologie jistě potěší jak náctiletou dívku, tak muže prahnoucího po racionálním vyprávění. Za bonusové lze považovat, že většina povídek v sobě skrývá morální poselství či skrytou otázku, která v čtenáři zůstane hlodat a donutí ho nad tím, co zrovna přečetl, uvažovat i dlouho po přečtení. I zdánlivě krátký pohádkový příběh se na konci mění v dílo s něčím navíc. Nejsou tedy jen plochým vyprávěním, které vám ukrátí čas. Jediné, co se může editorkám vymstít, je laťka, kterou si prvním dílem nasadily. Nechme se však překvapit dalšími díly a doufejme, že ženské spisovatelky fantasy toho mají po letech mlčení a opomíjení, ještě hodně co říct.

Tarotové karty jako bonus představují originální zpestření a pozornému čtenáři jistě neunikla ani obálka s vtipným vyobrazením moderních "čarodějnic".

Recenze původně napsána pro sarden.cz

Kočičí smečka se rozrůstá II. - Které jméno je to pravé?

17. února 2017 v 14:45 | Eleanor |  -> Kočičí svět...
Ten, kdo si někdy pořídil domácího mazlíčka, jistě tento problém zná. Jak zvíře pojmenovat? Nechat mu jméno od původního majitele? Co když je ale ještě nový člen rodiny příliš malý na to, aby si ho uvědomoval, a je možné ho změnit? Má být jméno vtipné, osobité nebo prezentovat osobnost majitele či daného zvířete? Nebylo by snazší nechat druhové jméno a prostě chodit po pozemku a hlasitě volat: "Pse! K noze!" popřípadě "Kočko! Čičííí!"My již určitým vývojem v tomto ohledu prošli, takže nový člen naší smečky dostal jméno, které jsme mu udělili po náležité rozvaze…

Kerry hlídá vchod za skříň...


Naše první kočičí dáma Čertice oslaví letos v březnu třetí narozeniny. Pochází z Čertova mlýna a ten den, kdy jsme ji poprvé uviděli, jsme s drahým navštívili hrad Housku, který se údajně může pyšnit bránou do pekel. Inspirace pro jméno tedy byla jasná. Nikdo však ze jména nebyl nadšený… Nikdo. Její jméno dnes využívá snad pouze veterinář, když přijdeme na preventivní prohlídku a očkování. Jméno je dlouhé a na volání nepraktické. Takže se ustálilo známé: "Potvoro! Kde jsi?!" "Černá bestie!" atd.

U nového kotěte jsme se chtěli této chybě vyhnout. Konečně k čemu je, že máte mazlíčka pojmenovaného, když jméno vlastně nepoužíváte? Uznávám, že můj první nápad pojmenovat našeho kocourka Kerberos nebyl úplně praktický. Na druhou stranu první den proseděl u topení, jakoby hlídal vchod za skříň. S tím bystrým pohledem a černým zbarvením mi prostě vytanula na mysl představa mohutného psa z řeckých mýtů. Dobře, uznávám, náš kocourek není pes, nemá tři hlavy a už vůbec nestřeží vchod do podsvětí. Fakt, že by na něj každý volala "Kerberosi!" místo "Kerbere!" mě také děsil. Vznikla tedy kratší forma jména: "Kerry". Ano, nepřepsala jsem se, jeho jméno píši se dvěma r, protože zkrátka miluji Irsko a Kerry je jedno z irských hrabství. Zabralo mi požehnaně času naučit se jeho jméno vyslovovat česky, nikoli anglicky.

Kerry je u nás druhý měsíc, roste jako z vody a výběr krátkého, znělého jména se vyplatil. Nemusíme na něj volat "Kocoure!" ani "Čičííí!". Stačí zavolat "Kerry!" a kocourek se přiřítí rychlostí blesku s mávajícím ocasem v očekávání, zda si s ním budeme hrát či dostane pamlsek. Říká se, že výběr jména předurčuje osud jednotlivce. Na příkladu našeho kocourka lze vidět, že původní pojmenování po řeckém psisku se neminulo účinkem a opravdu se občas jako pes chová.

Jak/podle čeho jste vybírali/vybíráte jména svým mazlíčkům??

Voláte na ně jménem nebo používáte prosté: "Pse!" "Kočko!"?

Prokrastinace kam se podíváš

8. února 2017 v 10:12 | Eleanor |  Deník
Znáte to kouzelné slovíčko "prokrastinace"? Ano, to, co zmodernělo v posledních letech jako výmluva, proč někdo něco nemůže a proč místo toho dělá něco jiného. Řekněme si to narovinu, jsem chodící definice tohoto slůvka a tak mi nezbývá než napsat tento článek a omluvit příčiny své blogové absence...

Zkouškové není prostor pro prokrastinaci. Tedy alespoň na svém konci. Když vám teče do bot. Nevýhodou zkouškového období na konci zimního semestru je jeho krytí se s vánočními svátky. Pokud máte ještě 19. prosince dva předtermíny, pak už nezbývá víc než pět dní na pečení cukroví, vánoční výzdobu, nákup dárků a hlavně vánoční úklid. Ano, bohužel už žiji ve vlastní domácnosti, kde se ode mne očekává, že budu paní domu a leckdy tato moje úloha trpí vinou školy. Naopak v lednu je tato má úloha na vrcholu, protože udělám doma cokoli, jen abych se na zkoušky nemusela připravovat. Následně zpanikařím a nedělám zase nic jiného, než že ležím v knihách. Pak se můžete divit, že nezbývá čas na články...

Práce jako zdroj volného času. Možná to zní jako paradox, ale je to tak. Když jsem v práci, mám nejvíc času na blog a tudíž tam i vzniká nejvíce článků. Proč? Dělám recepční. Má práce obnáší čekat na hosty a ubytovat je. Obzvlášť v této době jich moc není, takže blog by mohl jásat, ALE kvůli škole si nemohu dovolit být 24 hodin v práci, protože je dost těžké se učit a zároveň každou chvíli zvedat telefony. Doma se pak opět vracíme k prokrastinaci...

Čtení knih závodní rychlostí. Poslední dobou jsem se dala na recenze, ale příliš jsem neodhadla své síly. Zná to jistě každý knihomol - nekonečný seznam knih, které si nutně musíte přečíst jinak... Jinak se vlastně nic nestane, ale ve vás bude stále hlodat červík, že ta kniha tam tak uboze leží a vy jste ji chtěli mít chudinku přečtenou už před rokem. Z toho důvodu, tu také je tolik recenzí a bohužel minimum článků.

Organizace času pojem neznámý. Možná vám to tak vyplynulo, na druhou stranu já si umím čas krásně zorganizovat. To mi vážně jde, napíši si postupy, rozvrh a udělám výzvy. Problém je v plnění. Baví mě dělat si plán, kterým bych se měla řídit, ale už míň mě baví ho naplňovat. Takže nakonec dělám pět věcí najednou a vlastně žádnou pořádně nedotáhnu.

Toto vše, však jednu výhodu přeci má. Na ploše mám poznámky na nové články a jen srším nápady. Ovšem, kdy je zrealizuji, to je ve hvězdách. Nechce to někdo udělat za mne a ulehčit mému svědomí? :D

Jak jste na tom vy s organizací času?? Dokážete si řídit rozvrhem, který si uděláte?
Jak probíhá vaše zkouškové?

Arthur Conan Doyle - Poslední poklona

2. února 2017 v 10:32 | Eleanor |  Čtenářský deník
Tentokrát jsem ve své Výzvě s Sherlockem Holmesem opět zabloudila k dvojjazyčné literatuře. Povídka se četla lehce, a proto mohu mírně pokročilým angličtinářům jen doporučit. Toto dílo vyšlo již na konci Doylovy sherlockovské kariéry roku 1917 a stejně tak se odehrává v Sherlockově "důchodu" a je epilogem k dílům se Sherlockem Holmesem. Původní název His Last Bow.


Stručný děj: Časově se nacházíme na začátku První světové války. Sherlock Holmes je už v důchodu, tento případ však ještě vzal, zřejmě kvůli jeho závažnosti. Jedná se o únik tajných šifer do Německa. Díky Sherlockovu jedinečnému intelektu, se daří šifry ochránit a jak se tak zdá, obrátil Sherlock Holmes se svým přítelem doktorem Watsonem výsledek války ve prospěch Velké Británie.

Suma sumárum: Velmi atipická povídka, která se odehrává během pár hodin a přitom říká více než mnoho dalších povídek se Sherlockem. Jde znát, že se jedná o epilog. Sherlock Holmes s doktorem Watsonem se v ní důstojně loučí se čtenářem. Autor nám dává prostor se ohlédnout za posledním velkým činem slavného detektiva a složit mu poslední poklonu.

Další články


Kam dál