Andy Weir - Artemis

5. února 2019 v 22:36 | Eleanor |  Čtenářský deník
Artemis, první město na Měsíci. Luxusní destinace pro každého pozemšťana na dovolené. Ovšem ne každý je návštěvníkem. Jazz Bašarová patří k těm, kteří v Artemidě vyrostli a zajišťují její chod. Nepatří mezi bohaté, je obyčejnou doručovatelkou. Občas si tajně přivydělává jako pašeračka. Nikdo nezná měsíční město a jeho odvrácenou tvář lépe než ona. Bude vám tou nejlepší průvodkyní. Vítejte na Měsíci…


Jazz Bašarová vyrostla na Měsíci. Zná každého v malém měsíčním městě a využívá toho pro svou práci doručovatelky, legálních i ilegálních věcí pro bohaté. Její jediný sen je mít dostatek peněz na pořádný byt, kde by mohla v klidu žít. Levné ubytování, které prozaicky nazývá "rakev", a společné sprchy jí nestačí. Její touha ji však dovede až k velmi riskantní zakázce, která ohrozí život jak její, tak samotnou existenci Artemidy.

Od dob Marťana Andy Weir pořádně přitvrdil. Jazz není sympaťačka, je to zlobivá holka, která má potenciál dotáhnout to ve světě vědy daleko, ale ona raději žije na hraně společnosti. Je drzá a nebere si servítky před nikým. Její připomínky pobaví a leckdy i překvapí. Kontroverze může vyvolat její zdánlivě promiskuitní život a muslimské vyznání. Snad se jedná o autorovu snahu pobouřit a tím získat více čtenářů, kdo ví. Co se týče technické stránky věci, Artemis rozhodně nezaostává za Marťanem. Z knihy sálá nadšení pro vědecké a technické popisy. Ty jsou citlivě zasazeny do děje, a pokud si na ně opravdu nepotrpíte, není problém odstavec přeskočit. Kniha vás bude bavit i tak. Neustávající akce, stále nové zvraty a rozmanité postavy z různých společenských vrstev vás zabaví minimálně na jedno odpoledne. Jazz, která se nikdy nevzdá a vždy ví, co dělat, se pak stane vaší hrdinkou ať chcete, nebo ne.

Jedinou větší slabinu nachází kniha v českém překladu. Chybějící písmenka, mezery… Nikdo není neomylný, ale u knihy tohoto formátu se to stát nesmí. Největší podíl překlepů je navíc v první polovině a milovník češtiny tak může být již po pár stránkách odrazen. Což ho připraví o originální děj okořeněný sarkastickými hláškami a akčními honičkami v gravitaci Měsíce.

Artemis
Andy Weir

Vydavatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2018
Počet stran: 277
Překlad: Michal Prokop
Cena: 349 Kč
 

A-kniha Tommi Kinnunen - Čtyřcestí

11. ledna 2019 v 19:37 | Eleanor |  Čtenářský deník
Audiokniha je sponzorským darem od Audioteka.cz

Čtyřcestí, domov čtyř lidí jejichž osudy se navzájem proplétají. Spojuje je láska, smutek, bolest, ale rozdělují je tajemství, která mezi nimi vystavěla zdi. Nepřekonatelé zdi, které možná nechtějí, snad ani nedokáží překonat. Audiokniha pro ty, kteří milují osudy obyčejných lidí. Osudy, které ozvlášťňuje kruté finské podnebí, války a naturalismus autora, který se nebojí ničeho a prostě vás do děje vtáhne. Ať chcete nebo ne.

Audiokniha Čtyřcestí - autor Tommi Kinnunen - interpret Simona Postlerová

Příběh začíná roku 1895. Mladičká Marie se právě stala porodní bábou a buduje si pomalu respekt místních. Když zjišťuje, že čeká dítě, nebojí se. Na svou dobu je překvapivě emancipovaná a odhodlaná poradit si sama v každé situaci. Její odhodlání však nesdílí dcera Lahja. Vypravěčka druhé části příběhu. Tak moc se snaží vdát a zapadnout do společnosti, že nevidí, jak moc tím ubližuje všem okolo. Třetím vypravěčem je Kaarina, snacha Lahji. Milující matka a manželka, která se stará o svou rodinu včetně zatrpklé tchýně. Sama nevědomky odhalí tajemství, která rozbila život Lahje a jejím dětem na střepy. Posledním vypravěčem je Onni, manžel Lahji. Nyní dostane posluchač vysvětlení všeho toho, co Kaarina našla, ale nedokázala správně interpretovat či docenit. Válečný hrdina, milující otec, ale také zlomený muž. Vše se uzavře sto let od začátku knihy. Sto let, kdy staré křivdy už nelze napravit a mladá generace již zapomněla.

Čtyřcestí lze shrnout jedním slovem: "Wow!". Od prvních kapitol posluchače pohltí podmanivý hlas Simony Postlerové, od kterého se díky ději ani nechcete odtrhnou. Autor si bravurně hraje s fakty, proplétá osudy vypravěčů, různé časy a místa. Přes to všechno vás nenechá se ztratit. Každá kapitolka je náležitě oddělena a samostatně vystavěna. Tommi Kinnunen věděl co píše. Neztratil se v ději, jak se leckdy autorům stává, a tudíž nenechal ani čtenáře. Ovšem nedá posluchači nic zadarmo. Děje se proplétají, vyžadují plnou pozornost, protože jen díky drobným náznakům se vše osvětlí. Posluchač hraje důležitou roli - musí střípky poskládat sám. Psychologie postav je excelentní a místy silně naturalistické popisy šokují, ale zároveň postavy dokreslují a dodávají jim hloubku.

Tato audiokniha je výzva. Výzva pro každého, kdo se nechce spokojit s českou společenskou beletrií. Kdo už má dost ukňouraných hrdinů, kteří se sentimentálně ohlížejí za životem, i když se jim vlastně vůbec nic nestalo. Své bolístky omílají stále dokola a za každou cenu chtějí čtenáře stáhnout s sebou ke dnu. Postavy v této knize jsou lidmi. Lidmi, kteří jsou poznamenaní svými osudy, ale hodlají pokračovat a žít dál. Snad je to i krutým finským podnebím, že bojují a nevzdávají se. Nezamrzají, plane v nich oheň a tím si pozorovatele svých životů omotají kolem prtu, aby s nimi setrval do poslední chvíle.

Tommi Kinnunen
Čtyřcestí
Interpret: Simona Postlerová
Vydavatelství: Audioteka
Rok: 2018
Doporučená prodejní cena: 299Kč



A-kniha Martin-Lugand - Šťastní lidé čtou a pijí kávu

16. listopadu 2018 v 11:44 | Eleanor |  Čtenářský deník
Audiokniha je sponzorským darem od Audioteka.cz

Diane měla šťastný život. Milujícího manžela, krásnou dceru a kavárnu, která již názvem reprezentovala její životní mínění: Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Ze dne na den přišla o vše, na čem jí záleželo. Teď se musí postavit na vlastní nohy, a protože je Francouzska, dělá to s náležitým stylem...


Když Diane přijde o manžela i dítě, zbývá jí jen nejlepší kamarád Felix, který se jí snaží všemi možnými i nemožnými prostředky vrátit zpátky do života. Nakonec je to sama Diane, kdo vymyslí ten nejbláznivější způsob: pronajme si dům v Irsku a začne žít tam. To se snadno řekne, ale když přijde na věc, zjišťuje Diane, že Irové jsou sice srdečný národ, ale zrovna její soused je pořádná výjimka. Navíc nikdy nežila sama a tak se stane velkým problémem i prostý výpadek proudu. Cesta k sobě sama je trnitá, obzvlášť když člově utrpí takové rány jako hlavní hrdinka.

Děj audioknihy potěší milovníky titulů jako P. S. Miluji tě či Dívka, jež jsi tu zanechal. Ovšem ocení ho i nepříliš romantické typy. Francouzi mají totiž svérázný pohled na svět a tak se stalo, že hlavní postava je temperamentní cynik s cigaretou věčně u pusy, co se nebojí napít ani opít. Romantiky též čekejte poskrovnu. Koneckonců Agnès Martin-Lugand ví, jak to v životě chodí a málokdy je to "a žili spolu šťastně až do smrti". Zároveň ale dokáže a-kniha pohltit a udržet pozornost až do samotného překvapivého závěru.

Čtený projev a-knihy ovšem tolik nepotěší. Dalo by se říci, že knihu doposloucháte do konce vzdor hereckému přednesu Michaeli Baladové, jen abyste zjistili, jak to všechno dopadne. Jistě se jedná o zkušenou dabérku a herečku, ale tentokrát je toho až příliš. Projev je energický, což je mu občas na škodu. Velké přehrávání, stálé kňourání a až hysterické výlevy brzy unaví. Hlavní hrdinka je sice pěkně ztřeštěná a svérázná, ale prožívá více emocí než vzlykot a vřískot. Ty bohužel v přednesu chybí. Na druhou stranu i přes tyto nedostatky je textu vždy dobře rozumět a i v rychlejších pasážích nespadají slova do nesrozumitelného drmolení, což není pravidlem.

Obecně lze doporučit spíše knihu než audioknihu. Pokud vás však tlačí čas a kolem knihovny v rychlosti proběhnete jen cestou do práce, nezoufejte. Audiokniha je i přes nedostatky dobrou volbou už kvůli ději samotnému, ten vás rozpláče, pobaví a na konci zjistíte, že už se nemůžete dočkat druhého dílu.

Šťastní lidé čtou a pijí kávu
Agnés Martin-Lugand
Interpret: Michaela Baladová
Vydavatelství: Motto
Rok: 2018
Doporučená prodejní cena: 199 Kč

 


A-kniha Bruno Marion - Chaos

26. září 2018 v 14:42 | Eleanor |  Čtenářský deník
Audiokniha je sponzorským darem od Audioteka.cz

Filosofové, intelektuálové a všichni, kteří rádi dumáte a přemítáte nad nesmrtelností chrousta - pozor! Právě vychází formou audioknihy Chaos - Praktický průvodce od světoznámého vizionáře Bruna Mariona. Vyjasní vám svůj osobitý pohled na svět. Zodpoví vám, proč povodeň v Thajsku ovlivní cenu harddisků u nás. Objasní, proč stále více lidí duševními chorobami a pocitem vyhoření. Za posledních sto let udělalo lidstvo doslova skok kupředu. Jak se v tomto novém světě zorientovat.


Marionova teorie chaosu vychází z předpokladu, že kdysi lineární svět se změnil ve svět fraktální. Tedy chaotický. Tuto proměnu autor dokazuje na základě pestrého množství příkladů od běžného života konkrétních jedinců až po vývoj politického systému a nadnárodních korporací. Předkládá možnosti, jak v tomto novém světě lépe žít a dosáhnout spokojenosti. V rámci fraktální teorie také komparuje pohled Východu a Západu. Staví proti sobě dualitu a monitu. Nedrží se však pouze současnosti. Směle se vydává i do historie, aby ještě upevnil základy své teorie. Poukazuje na středověkou revoluci, kdy se z času cyklického stal čas lineární. Za tyto změny staví další revoluci, kterou procházíme dnes a opět se tak vrací k fraktální teorii.

Pokud čekáte životního guru typu Ruiz či Coelho, budete zklamaní. Bruno Marion jde více do hloubky a zabývá se světem komplexně, nikoli jen zaostřeně na jedince. Samozřejmě si z jeho tezí vezme poučení i jednotlivec, ale bude ho to stát větší úsilí než v případě dalších motivátorů, kteří se soustřední na masy nikoli na vysokoškolsky vzdělanou veřejnost. Bruno Marion je odborník na slovo vzatý a v tom se odráží i volba jazyka. Používá odborné termíny, které se snaží vysvětlit, na druhou stranu ne vždy se to daří a některé považuje za samozřejmé, ačkoli se v běžném jazyce nevyskytují. Nelze tuto knihu doporučit každému, ovšem pokud máte rádi hutnější literaturu pohlížející z různých stran na současný svět, bude to pravé pro vás.

Audiokniha má šest hodin. To se může zdát málo, ale rozhodně se nejedná o jednozátahovku do auta či do MHD. Na některé pasáže se vyplatí udělat si pauzu a pustit si je opakovaně. David Viktora a tvůrci si náročnost textu zjevně uvědomovali, protože je čten pomalu, srozumitelně a s důrazy na místech, které to vyžadují. Znělý hlas pana Viktory byl opět vybrán na jedničku a skvěle se hodí pro čtení této knihy.

Obal audioknihy je jednoduchý a prostý. Kapradí, které je známé svou fraktální strukturou. Mohl by být vůbec obal výstižnější?
Audioknihu nelze doporučit široké veřejnosti. Není to zrovna lehké čtení, ale pokud máte rádi výzvy či obtížnější texty, které vás donutí zamyslet se nad sebou nebo nad uspořádáním světa, je tou pravou volbou pro vás.

Bruno Marion
Jinak také nazývaný "Futuristický mnich", je francouzský spisovatel a vizionář. Posledních třicet let strávil cestováním po světě - setkával se s chudinou v Indii i těmi nejmocnějšími lidmi světa. Přitom zvládá prostudovat sto knižních titulů ročně, čímž se opět rozšiřují jeho globální znalosti. Ačkoli v českém prostředí není jeho jméno příliš známo, ve světě pořádá školení pro takové firmy jako je Nestlé, L'Oréal či Philips. Jeho přednášky pomáhají lidem pochopit současný stav světa, zorientovat se v něm a začít odznova. To vše díky novému pohled na svět, který zprostředkovává - chaos.

Chaos - Praktický průvodce
Bruno Marion
Interpret: David Viktora
Vydavatelství: Audiotéka, Bookmedia
Rok: 2018
Doporučená prodejní cena: 249 Kč


Milovaný ufonek poprvé naživo

24. září 2018 v 20:08 | Eleanor |  Témata týdne
Povídačkám o UFOnech jsem se vždy smála. Tedy nepopírám existenci dalšího života ve vesmíru. Proč by ale měli jít tyto bytosti po krku zrovna nám? Hvězdná brána mě bavila a nejednoho mimozemského Tok'ru jsem si zamilovala. Vetřelec mě děsil, ale oceňovala jsem imaginaci tvůrců. V té době jsem ještě netušila, že už brzo si jako mimozemšťan budu připadat já…
(Ťapka našeho ufonka)

Je to vlastně teprve pár týdnů, co mi takové až nadpřirozené setkání změnilo život. Z počátku se ten malý tvoreček vyvíjel ve mně a mě napadlo: Tak takto se cítil Teal'c, když měl v břiše svého symbionta. Když se pak začal citelně pohybovat, říkala jsem si, že se musí zaručeně probourat mou břišní stěnou. Měla jsem před očima scénu z Vetřelce. Ano, všichni jistě tušíte jakou. Přesně tu, hodně krve a jistě i hodně bolesti…

A z krve a bolesti se dostal na svět i můj ufonek, více však s vetřelcem podobného neměl - naštěstí. Mé malé mimozemské setkání se mě sníst či roztrhat na cucky naštěstí nepokusilo. I tak jsem ale byla naprosto paralyzovaná a sledovala to vrtící se fialové klubíčko na mém břiše s hlavičkou do špičky - ano, přesně takovou jaké můžete vidět na příkladu tisíce let starých lebek z různých koutů světa, ale zvláště z Mexika. Prý to byl mimozemský ideál krásy. S tím jsem musela souhlasit. Opravdu byl tento tvoreček to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Ať už mimozemský či pozemský.

Když jsem si pak po pár dnech toho malého ufounka přinesla domů, tak z něj byla už malinká holčička. Stoprocentní člověk s lebkou kulatou a kůží bílou. Zato mě začal první pozemský kontakt mimozemšťana s lidmi. Vážně jsem snad přilétla z jiné planety. Naučit se tomu malému cizákovi porozumět byla věda, která se nestuduje ani na mezinárodních studiích, ale nakonec si už po pár týdnech chrochtáme, kníkáme a mručíme blahem… Je to taková naše společná mezigalaktická řeč.

10 nejhorších módních trendů mládí

18. září 2018 v 15:30 | Eleanor |  Témata týdne
Jsou určité momenty v životě, kdy se ohlídneme za tím člověkem, kterým jsme byli v dětství a pubertě, a máme chuť zalézt… někam hluboko… pokud možno nechat se rovnou sežehnout zemským jádrem. Nedávno jsme s drahým měli debatu na téma naše mládí. Ráda na jeho účet vtipkuji, že muselo být těžké dospívat za dob Třicetileté války. Včera mi však došla jedna katastrofální věc - pro mou dceru budu nohatá ryba právě vylezlá z moře, která se teprve rozhlíží po souši. A jaké mé prohřešky budu mít (nejen) od ní jistě na talíři?


1) Pochroumaný hudební vkus
Úvodem dvě slova: Lunetic, Holki. Ano, opravdu jsem tyto dvě skupiny poslouchala a dobrovolně! A co je nejhorší, dodnes si ráda občas něco pustím. Na druhou stranu je v tom jistý sentiment a já se při tónech doprovázejících: "Jsi moje máááma, moje máááma, kterou já mám nadevše rád!" nebo "Baby ty jsi vážně senzační, bez tebe svět není legrační…" mohu vrátit aspoň v duchu o pár let, desetiletí… snad už i století zpět.
Těžko taky budu mé dcerce vysvětlovat, co bylo tak skvělého na těch týpcích z Backstreet Boys - ne, vážně, ty umaštěné vlasy se nám fakt líbili? Nebo na Robině, vlastním jménem Robbie Williamsovi.
Vrchol všeho bude, až malá najde sérii kazet Kelly Family. Vlasatá rodinka uhranula mé srdce… vlastně až dodnes. Jediné štěstí je, že beztak nebude tušit, jak se ty kazety pouští a tak až drahou pošlu do školy, budu si tajně pouštět: "Sometimes I wish I were and angel…"!

2) Běhá to po pláži a nejde to zastřelit. Co je to?
Pokud si dokážete zodpovědět, že se jedná o Nicka Slaughtera z Vražedného pobřeží, jste na tom zřejmě podobně. Milovala jsem toho proutníka s culíkem, co každý díl trávil s jinou nádherou a s rozhalenou havajskou košilí chytal zločince. Mimochodem, frajeři z Pobřežní hlídky košile neměli vůbec a ruku na srdce, taky jsme bez nich s kamarádkou nemohly být. A jak se říká do třetice všeho dobrého a zlého, jsme mezi sny o těchto idolech běhaly po sídlišti a toužily být jako naše hrdinka - Xena.

3) Bez Pokémonů ani ránu
Ať už se nám současná aplikace Pokemon Go! snaží vnutit sebevíc, že je pokémonů skoro tisícovka, tak my, zatvrzelí původní sběratelé víme, že jich je 151! Důkazy o tom můžeme podat v podobě samolepkových alb, alb s měnivými obrázky či sběratelských kartiček. Takže Charmandere, volím si tebe!

4) Dobroty, které je lepší zapomenout
Prázdniny jsem často trávila u babičky. Tam jsem měla poněkud omezené možnosti zábavy. S kamarádkami jsme tedy chodily do obchodu na rohu a kupovaly si malé plastové ovoce, ve kterém byl šumivý prášek s šíleně umělou a přeslazenou příchutí! A umělým ovocem jsme následně krmily plyšáky… Když měl obchod zavřeno, jistila přísun cukru babička. Ta vždy měla v mrazáku vodové zmrzliny v úzkých dlouhých tyčinkách. Nevzpomenu si na název, koneckonců jsem tenkrát ještě ani neuměla číst, ale vím, že tam byli tučňáci a byla na to animovaná reklama. Tuší někdo, co ty zmrzlinky byli zač?

5) Příznivci Temné strany
Hvězdné války? Ale kdeže! Těmi jsme jako moderní dívky opovrhovaly, ale gothic móda! To bylo naše! Ošoupané džíny, černá trička s lebkami a šátky v pase místo opasku. Na rukách "slušivé" rukavice bez prstů (i v létě) a hlavně, hlavně silné černé linky kolem očí, které se ve vedrech obtiskávaly na horní víčko. Ach, byly jsme skutečně drsné kočičky!

6) Jaký máš rekord?
Dnešní generace má na výběr bezpočet her, které jsou všude. V telefonu, na počítači, na tabletech… Doba jde dopředu. My ale moc her hrát nemohli, teda kromě hada. Staré telefony Nokia měly úžasnou aplikaci, kde se sbíraly kostičky - tedy had je pojídal a zvětšoval se o ně. Podstatou bylo jich sesbírat co nejvíc a ochránit hada, aby si nezpůsobil otřes mozku o vlastní vypasené tělo. Kdo měl vyšší rekord, ten byl king!

7) Slaďouši ze střední
Netuším, zda se ještě dnes natáčejí filmy z prostředí středních škol. Naposledy jsem zaregistrovala High School Musical a to už jsem byla lehce odrostlejší. Co jsme ale my s holkami obdivovaly, byly Hilary Duff a Lindsay Lohan. Byly outsiderky jako my a vždy se do nich zamiloval takový sympaťák jako Chad Michael Murry nebo Oliver James. Netušíte, o kom píši? Zkuste si vygooglit filmy Moderní Popelka, Nikdy se nevzdávej či Protivné sprosté holky… Pak mě ale nesuďte, byla to vaše volba názvy zadat do vyhledávače!

8) Deníky, které se už nevrátily
Deník malého poseroutky, Deník mimoňky či Destrukční deník… Dnes jsou deníky všude a přitom nikde. My měli a uznávali jen jeden. Byl to náš vlastní deník, který jsme si nepsali, ale kreslili nám ho přátelé. Vlastně se to jmenovalo památník. Jednu chybičku ale měl: většina z nás už ten svůj nemá, protože ho půjčila někomu, kdo ho zapomněl vrátit. Ten můj zřejmě ještě někde bude, ale kdo ví… Máte ještě svůj památník?

9) Dobrodružství jako od Enid Blytonové
Správná pětka a Tajná sedma! Víte? Vzpomínáte? Jo, přesně! To byly ty sešítkové knihy, díky kterým jsme běhali jak šílení po okolí a hledali zločince i tam, kde nebyli. Chtěli jsme tak moc vyřešit zločin až jsme málem nechali zatknout opraváře střechy či pejskaře, který venčil psa na podezřelém místě.

10) Čekáme na dopis
Jen tak mezi námi, také stále čekáte na svůj dopis? Patřím ke generaci, která vyrůstala s Harry Potterem. Bohužel, můj dopis zřejmě nesl Erol a někde se ztratil i s ním. Já však trpělivé čekám… Stále… Ano, nebude to zřejmě nejšťastnější rozhodnutí, ale kdo ví, třeba dopis ještě dorazí…

Nenechte mě v tom samotnou, jaké úlety má na kontě vaše dětské já? ;)

Pár minut mění vše (2011)

17. září 2018 v 13:42 | Eleanor |  Jednorázové úvahy a útvary
Rok utekl a sníh opět padá do jejích světlých vlasů. Prochází temnými ulicemi, které ozařují slabé pouliční lampy. To bílé zlato se třpytí všude kolem. Vzduch je plný studených padajících hvězd. Tiše prochází ulicemi. Zvědavě si prohlíží barevná světla v oknech. Přemýšlí a vzpomíná na to, co bylo a co mohlo být…

Nyní se musela zastavit, ten smích. Znala ho, ano, byl to on. Opatrně přešla k pootevřenému oknu rodinného domku. Nahlédla dovnitř, byl to on. Seděl v čele velkého stolu. Po jeho pravici seděla krásná žena, po pravici malé dítě. Byl to kluk, jeho syn. Jeho a té ženy. Marně se snažil nabrat malou plastovou lžičkou bramborový salát. Všichni se jeho roztomilé nešikovnosti smáli. Ona však slyšela jen smích jeho otce. Oněmělá ho sledovala. Vypadal tak šťastně. Jeho modré oči se leskly ve slabém světle štědrovečerních svící. Kolem úst a v koutcích očí měl ty krásné radostné vrásky. Srdce se jí rozbušilo, oči se jí zalily slzami. Byla tak šťastná a zároveň cítila, jak jí ten výjev tříští srdce na miliony střípků. Byla ráda, že je šťastný, ale ta žena po jeho pravici mohla být ona. Toho prcka mu mohla dát ona.

Odtáhla se od okna a rozeběhla se zasněženou ulicí. Běžela pryč, už nikdy ho nechtěla vidět. Plíce jí plnil ledový vzduch, oči jí pálily. Skoro neviděla, kam běží. Přehlédla umrzlý kus cesty a uklouzla. Tvrdě dopadla na záda. Zůstala ležet. Její tělo se zmítalo vzlyky. Ležím tu sama a srdce mám na padrť… Kéž bych tam mohla být, říct, že jsem se zpozdila s dárky a schovat se v tvém objetí… Sevřela pěst a bouchla do sněhu vedle sebe. Stále slyšela jeho slova:

"Jsi si jistá?"

"Ano, jsem. Já k tobě nepatřím, jen by ses trápil, beze mě ti bude líp. Zamiluješ se a založíš rodinu. Splní se ti tvé sny," slabě se na něj usmála a odešla.

Tak dlouho se snažila za ním udělat tlustou čáru, ale stále to nešlo. Viděla ho všude kolem, s každým pípnutím telefonu čekala zprávu od něj Stokrát se napomínala, že ho nechala jít, ale marně a teď? Teď měla hvězdnou oblohu nad sebou a hlavu plnou myšlenek.

Co kdybych tě nikdy nenechala odejít?
Byl bys mužem mých snů?
Kdybych tak zůstala… Kdyby ses tak víc snažil…. Kdyby šel vrátit čas, ale bojím se, že to mi zůstane navždy odepřené.

Zavřela oči a opět je otevřela. Už s tím musela přestat. Vstala a pevným krokem zamířila pryč.

Cítil ses takhle, když jsem odcházela?
Modlil ses, abych se vrátila?
Přál sis vrátit čas, abych byla zase tvá?

Vždyť člověk může sejít z cesty, ne? Je jich tolik, radostné i plné bolesti. Kdybych řekla, ať na vše zapomeneme a vrátíme se na začátek, využil bys šance a změnil to?

Vždy si kladla tyto otázky, dnes dostala konečně odpověď. Byl pryč, patřil jiné. Už si zvolil, svou šanci propásla. Zmizela v noci, ale do tmy stále dokola šeptala: "Miluji tě víc, než kdy předtím. Prosím, buď šťastný."

Další články


Kam dál